Bohyně trojčata ✔

Matka rebelka (obr. Iapetos = titán smrtelného života)

S Klymené měl čtyři syny (titány), kteří se jmenovali Prométheus, Epimétheus, Atlas a Menoitia. A protože byl označován za titána smrtelného života, byli i jeho první dva synové považováni za smrtelníky. Při boji Krona a Dia se přidal na stranu svého bratra (Kronos). Po porážce titánů byl svržen do Tartaru.

"Ou!" hlasitě mě přijdou Harmonia, Artemis, Deméter a Athéna.

"To bych do tebe neřekla! Ty jsi ale dračice!" řekne mi Harmonia.

"Tu máš, sklenku vína, Ari," dá mi Deméter.

"Celá mamka," rozesměje se Athéna.

"Tak jaký byl Fobos?" přidá se k nim Artemis.

"Jaký? Byl hodný, brečela jsem mu na rameni a on mě uklidnil, ať se mi po mamince už nestýská. Chtěl mě políbit, ale já miluju někoho jiného, řekla jsem mu, že ho mám ráda jako bratra," a všechny holky na mě otevřou pusu.

"Jako že nebylo nic?" nechápe Athéna.

"Já myslela, že tam děláte -" nechá nedořečenou větu Artemis.

"Je libo další sklenka vína?" prořítí se tudy Dionýsos a my se za ním podíváme. Zahne jen tak tak za roh a pak vyběhne ven. Zakryjeme si uši, ať neslyšíme jeho dávicí zvuky.

"O co jsem tedy přišla, když jsem tu nebyla?" ptám se jich.

"O nic, právě budě večeře," pomalu všichni sedají ke stolu podle podřadnosti. Áres mi ukáže místo mezi ním a Afroditou. Sedím tak nejblíže k nejvyšším bohům. Zeus se na mě podívá a na táta a pak se rozesměje.

"Vzpomínáš si, Áre, jak jsem často Dií upřednostňoval? Děláš to taky! Ari by měla sedět téměř na konci, ale neboj, já ti jí nevyháním," usměje se na nás Zeus.

"Hele, ale na mě tu není místo!" ozve se zezadu "nesedl si někdo špatně? Nepřinesli jste málo židlí?" všichni se podíváme kolem sebe, ale jediná volná židle je Héry.

"Kdo sem nosil židle?" ozve se dědův přísný hlas.

"Já," nesměle se přihlásí pár pomocníků.

"Špatně jste to spočítali!" zvýší na ně hlas a křičí na ně.

"Klid, Die!" křikne Poseidon "ten bůh nemůže sedět zde vepředu, ale vedle tebe je právě volné místo! Třeba," ukáže prstem na mě "ty, Arianko, jsi zde nová, je to tvá první oslava! Běž si sednout vedle svého dědy a všichni se pohněte o jedno místo, pak si můžeš bože sednout," a mě vyrazí dech.

"Tak na co čekáš, Arianko," popostrčí mě děda. S údivem si sednu vedle dědy na vyvýšenou židli na dědovy úrovni. Výš než mají ostatní.

"Jak se ti tu líbí?" zeptá se mě, když začneme jíst.

"Dobře, ale nesedí se mi to nejlépe. Někteří po mě vrhají vražedné pohledy,"

"Kdo to je? Aspoň nebude Héra tam trpět sama, řekni kdo to je a potrestám ho, jak se patří, maličká!"

"Dědo," pošeptám mu "možná jsem malá, ale nejsem mimino, prosím, neříkej mi 'maličká', a nechci aby další trpěl," upřímně se na něj podívám.

"Promiň, ale další židle zde není, nosí se z komnaty pod námi. Je to složitý, myslíš že by ty pomocníci by teď šli dolů? Jsou tak líní," zakoulí očima.

"Zeus má pravdu, Ari," přikývne Poseidon.

"Já myslím, že by jim neubylo," kysele pronese tichá Hestia.