Bohyně trojčata ✔

Všude dobře, v Tartaru nejlíp (obr. bohyně Harmonia)

Harmonia je dcerou Arése a Afrodite. Byla manželkou thébského krále Kadma. Harmonia měla čtyři bratry (Deimos, Fobos, Éros a Anterós). Tragické okolnosti zapříčinily to, že přežila všechny své potomky. Dcery Semelu a Ínó jí zabila Héra. Aktaióna jí zabila Artemis. Po těchto událostech opustili s manželem Théby a odešli do Illyrie. Zde Kadmos přemýšlel, proč je bohové tak trestají. V tom si vzpomněl, že při zabil posvátného hada, který mu zabil druhy. Povzdechl si, že by byl raději hadem, než takto trpět. A bohové jej proměnili v hada. Harmonie, jak to viděla, tak řekla, že měli v hada raději změnit ji. A i to se stalo.

ZEUS

Přestanu na chvíli povídat a uslyším v tom tiché kroky Olympem. Kdo to jsem jde? V tom se otevřou dveře a v nich stojí Héra a sama Diana s Ari.

"Diano!" vykřiknu a vyběhnu jí v ústrety. Chytnu jí kolem pasu a štěstím se s ní protočím jako by to byla malá moje bohyňka.

"Moje holčičko," něžně jí pohladím po vlasech, když jí vrátím na zem. Znovu jí musím silně obejmout.

"To je ta Diana," vezmu jí k milenkám "o které jsem furt vyprávěl,"

"Konečně tě rádi vidíme," řeknou sborově.

"Jo a já jsem vzduch," otočím se za slovy Héry. Jako vládce si majestátně sednu zpátky na trůn s hlavou vztyčenou. Ari nařídím, aby si sedla na mé koleno a Diana na druhé.

"Máš něco na srdci, sestro?!" zvýším hlas. Héra bez pokory a se vztyčenou hlavou přichází ke mě.

"Vrať mi můj trůn, a můj titul Olympu," stojí přede mnou.

"Cože?" nechápu. Mezitím sem přijde Poseidon, Hádes, Hestia a Deméter.

"Neslyšel jsi?" zopakuje žádost. V tom prudce sesadím Arii a Dianu a rychle si prudce stoupnu. Héra si kousne do rtu.

"Neprodlužuj to," štěknu po tichu tak, aby to neslyšel nějaký bůh, který se zde objevuje jednou do týdne a libuje si v olympských drbech.

"Pro tvé dobré dobro," ale očima jí vraždím. Bratři a setry mi pomůžou.

"Promiň," vzpamatuje se má žena.

"Neslyšel jsem, co jsi řekla?" zvýším na ni hlas.

"Promiň," zakřičí.

"Za co?" plivnu jí to tváře.

"Za Arianu," mluví se jí těžce.

"Dívej se mi do očí! Mluv srozumitelně! Byla jsi má vládkyně, snad víš, co máš dělat!" rozzlobím se na ní. Stojí tu přede mnou téměř nezlomena. Měl jsem jí víc ztrestat.

Pošeptám tedy jednomu blízkému bohovi, mou žádost. O chvilku později mi přenese bič. Bohové zašeptají údivem. Héře zajiskří oči.

Párkrát jí přede všemi prásknu před ruce, až se jí zalijí oči slzami. Stiskne rty a prokousne si jazyk.

Pak udělá jemný signál a já přestanu. Klekne mi k nohám a políbí je.

"Omlouvám se, vládce," zůstane klečet a kouká na zem.

"Za co?" usměju se vítězně.

"Za tvou oblíbenou Arianu," ujede jí zlostně a já jí švihnu pěknou pořádnou ránu bičem přes záda. Sykne bolestí a Hádes mě ťukne na rameno. To bylo moc, řekne telepaticky.

"Promiň, nebudu chtít nikdy už ublížit žádnému tvému potomkovi," konečně pronese tu toužebnou větu. Pak se mi podívá do očí. Faleš. V jejích očích je skrytá faleš. Nemyslí to vážně! To jí to nestačilo?!