My Wolf Lover 🐾

🐾 Tanya a její první pohled 18+🐾

Psal se rok 1915.

Jsem čistokrevná vlčice, pocházím z čistokrevného rodu. Naše historie sahá po tisíciletí zpět. Čistokrevných rodů je jen pět. V každým se traduje, že čistokrevný rod vznikl tím, že byl pokousaný speciálně vyšlechtěným vlkem, který měl být po celá léta v tomto rodu. Samozřejmě do doby, než nám je začali zabíjet lovci. Nikdo ale neví jejich původní origin. Traduje se snad, že by to mělo mít i spojení s předchůdci indiánů.

No a pak tu jsou ti nečistokrevní. To je kolikrát pokus-omyl. Vybereme si člověka a útok musí "přežít" a buď to zvládne, nebo ne. Většina z nich to nepřežije, a tak je nakonec sežereme. Je to to nejlepší zahlazení stop.

Každopádně, nikdy jsem stejně nebyla na tyhle legendy. Mnoho let existuji a nejsem tu od toho, abych vám to přesně počítala. A svůj dar jsem nemínila jen tak promarnit.

Byla jsem dcerou Alfy, mohla jsem dělat co jsem chtěla, kdy jsem chtěla a jak jsem chtěla.
Žiji současnou dobou a mám v plánu žít dál. Co mě ale tíží je to, že pořád je na mým místě alfy můj otec.

Jediné co mi chybělo byl partner. Některé jsem měla jen jako románek, jednorázovky. Pár jsem jich dokonce sežrala, když mi nakonec nevyhovovali, nebo když se mnou vyjebali.
Bylo podmínkou pro mě si najít mou osudovou "lásku", ještě než se postavím místo Alfy.
Láska v tom každopádně žádná nebude, musím se spojit s někým čistokrevným.

🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾

Jak jsem již zmiňovala: psal se rok 1915.
Můj otec měl během války potřebu udržovat přátelské vztahy, a tak mě posílal společně s jeho chlapíky dvakrát týdně na obchodní cesty. Používal mě jako svou nádhernou chloubu a zároveň jsem mu vždy hlídala jeho zboží.

Zastavili nás na hranicích, když jsme měli namířeno do Bulharska z Řecka. Cesta dál nebyla úplně bezpečná, protože tudy vedly fronty nepřátel. Ne našich, protože náš rod Kostas byl velice vážený po celém světe.

Pomalými kroky jsem se přiblížila k zátarase, která nás zastavila na hranicích Řecka s Bulharskem. Cítila jsem pohledy vojáků, jak se obrací směrem ke mně a věděla jsem, že nejen automobil*, ale i já sama, vyvolávám jejich zvědavost. Hlavy se otáčely, zraky se upínaly na mě, a já si při tom uvědomovala, že jsem zde jakožto reprezentace řeckého Kostasova rodu - a jakožto jeho dcera - vystavena jejich očekáváním.

S úsměvem jsem se obrátila směrem k vojákům, zdvořile je pozdravila. ,,Dobrý den," zazněl můj hlas s lehkým tónem zdvořilosti a sebejistoty. ,,Jak se dnes máte?"

Někteří z vojáků reagovali náznakem úsměvu nebo pozdravem. Byl z nich cítit testosteron, serotonin a nadrženost. Můj pohled pak padl na poručíka.

"Poručíku," oslovila jsem ho zdvořile, přistupujíc k němu. "Mohu se zeptat, co se děje? Naše cesta do Bulharska je nezbytná a rozhodně potřebujeme projet."

Poručík mě zkoumavě pozoroval, a já si uvědomila, že moje elegance a zdvořilost byly zřejmě něco, co na bojišti nečekal. Ale já nebyla žena, která se bála svého prostředí nebo něčeho, co by se zdálo jako výzva. Jsem dcera Kostasova rodu a mám své povinnosti a zodpovědnosti. A je mi jedno, jak toho docílím. Nikdy nezklamu.

,,Zajisté si uvědomujete, že tyto obchodní záležitosti, které jsou nezbytné pro naše drahé obchodní partnery nesmíme promarnit. Jistě ani nechcete, aby to sem musel pan Kostas přijet vyřídit osobně. Když mě zavedete do svého útočiště a ukážete mi náhradní trasu, můžeme se domluvit, že se napadeným okresům jistě vyhneme." Odpověděla jsem s mírným úsměvem, pohodila jsem rameny, abych svůj kožený kabát povolila z hrudi a odhalila tak dekolt, které mi moje krajky z šatů zdobily. Poručík se podíval, tentokrát s větší intenzitou. Najednou změnil i svůj pohled. Chtěl ženu, stejně jako ostatní kolem.