My Wolf Lover 🐾

IV. Tajemství 🐾

Měla jsem chuť to jít někam pořádně zapít, bylo by mi i jedno, že bych pak měla těžkou kocovinu. Doufala jsem, že je to jen špatný sen.. Sen ze kterého se ráno probudím a zavrtím nad tou blbostí hlavou.

🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾

Držela jsem si od něj pořád odstup, ale při bližším prohlížení jsem si všimla, že vlk má v oblasti hrudi zaražený předmět. Mávnutím ruky jsem se ujistila, že mám pušku pořád vedle sebe, připravenou na případnou obranu. Rozmýšlela jsem, co dělat dál, a tak jsem prozkoumala obsah lékárničky. Mezi léky jsem objevila morfium. Podivila jsem se tomu, co všechno teta v lékárničce ukrývá, a pak jsem se zamyslela nad dávkou potřebnou k uspání vlka. Odhadla jsem jeho váhu a podle toho mu podala dávku do zadní packy. Vlk sebou cukl a ohnal se po mně, ale místo toho, aby mě kousnul, mě olízl. Byl to menší infarkt pro mě, ale rozhodně by byl rychlejší než já. Dal by si mě ke svačině, jako nic.

Nechtěla jsem to s ním vzdát, když jsem už jednou začala, a tak jsem počkala, až usne.

 

Mezitím jsem si připravila potřebné věci na zákrok. Udělala jsem si čaj a při jeho pití jsem si chválila, že jsem si vybrala velmi dobrý studijní obor - zvěrolékařství. Stačilo mi dodělat už jen vysokou školu a můj sen by se stal skutečností. Plánovali jsme totiž se Samuelem zřídit záchranou stanici koní, což mi připomnělo, že bych se měla ozvat Samuelovi, i když by měl být v práci. Zkusila jsem mu zavolat, ale marně. Tak jsem mu zanechala alespoň zprávu.

Po určité době jsem se pustila do zákroku. Když jsem předmět vytáhla z jeho hrudi, zjistila jsem, že se jedná o kulku, a to stříbrnou. Bylo to podle rytého písma a číslic na povrchu. Snažila jsem se teď soustředit a myslet racionálně; o vlkodlacích jsem si musela nechat přemýšlení na později. Schovala jsem tedy kulku a přidržela mu na ráně látku, aby to nekrvácelo. Prohlédla jsem si ho pořádně z blízka, zaujala mě jeho jizva u čumáku. Musela to být ošklivá rána.

Mezitím jsem si připravovala jehlu a nit na zašití rány. Když jsem sundala látku, abych mu to zašila, musela jsem se zarazit. Rána se mezitím zahojila. Civěla jsem nevěřícně na to místo, pustila jsem všechno z rukou a oddálila se. Co to má jako být? Proč tam ta rána najednou není??

Už zase.. blázním?

Raději jsem si šla dát panáka tvrdé kořalky. a Pak ještě jednoho. Pro jistotu.

Dobře, dobře. Fajn. Dejme tomu, že utíkám před medvědem, v okamžiku zhlédnu postavu nahého muže.. A nakonec vlk kterého potkám v lese, zabije raději medvěda, než mě. To je cajk, ale tohle? Neublížil mi, stříbrná kulka - alespoň myslím a rána bez zašití hned zahojená? Cirilo ty jsi se zbláznila. 

Střelila jsem tam dalšího panáka. Fuj to je hnusný, kde je můj čaj?

Přemýšlela jsem nad něčím irelevantním, nad něčím bájným, co by snad mohlo existovat, protože mi to leží ne zemi v kuchyni.

Že by můj život byl najednou podělanej Twilight?

Zkoušela jsem se ihned dovolat Samovi, ale nebral to. Už jsem začínala mít strach, protože měl mít už dobrou půl hodinu po směně.
Byla tu možnost zavolat mámě, ale té jsem volat nehodlala. Měla by zbytečně moc otázek, nakonec by přijela, jen aby mě nechala zavřít do blázince a to jsem nehodlala v momentální situaci tolerovat.

Zamíchala jsem si kořalku do čaje a vypila ho co nejrychleji, snažila jsem se přemýšlet spíše nad věcmi jako: proč tetička má u sebe doma docela drahou kořalku a jaký to čaj vlastně zase upijím. Pak mi došlo, že samotný alkohol stejně nevypiju, protože ho mám v čaji, proto ta divná pachuť toho dobrého čaje. Takhle jsem teď mimo.