My Wolf Lover 🐾

III. Slabost 🐾

I když jsem nechtěla, protože vedle sousedům zabili dítě, tak pořád je to živá bytost. Odložila jsem tedy pušku a opatrně k němu přistoupila, abych mu pomohla.

                                                            🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾

„Same, co se stalo?!" podepřela jsem ho a dovedla ke gauči. Posadil se a těžce dýchal, krvácel z hrudníku a jeho klíční kost vypadala zlomená. „Tak mluv semnou!" Podíval se na mě „o tomhle bys neměla vědět." Nechápavě jsem se na něj podívala a zadívala se do jeho očí. Udělalo se mi najednou strašně zle, jako kdyby se mi snížil najednou tlak, až jsem ztratila vědomí. Možná následky pádu ze stromu?

Probrala jsem se s šokem v pyžamu v posteli. Bylo ráno a Samuel ležel vedle mě, nechápavě jsem přemýšlela nad rozmazanými vzpomínkami na včerejškem, nebo snad snem?

Podívala jsem se na Samovu hruď, byla čistá a bez škrábanců.

Nevěděla jsem, co si o tom všem myslet. Byla jsem zmatená a zaražená tím, co se stalo. Proč mi Samuel nic neřekl? Co se stalo, že jsem ztratila vědomí? A proč jsem se probudila v posteli?

Převalovala se v posteli, snažíc se zorientovat v tom všem. Měla jsem pocit, že něco důležitého uniká mé pozornosti. Ale co? Začínám bláznit?

Šla jsem do sprchy a přemýšlela nad tím. Umývala jsem si záda, když mě zrovna zezadu Samuel objal.
„Měla jsem asi strašně divný sen.. Zdálo se mi, že jsi se včera vrátil zraněný a pak.. Nevím.".. Samuel chvíli nic nedělal, ale pak mi začal mýt záda. „Když jsem přišel, tak jsi spala na stole, vedle si měla svůj dopitý čaj. Tak jsem tě vzal do postele.. A dovolil jsem si tě převléci do pyžama." Pousmál se.

Zaklonila jsem k němu hlavu a propletla si s ním prsty. „Promiň, ten sen byl tak živý, že jsem si tě musela po probuzení prohlédnout."
Otočila jsem se k němu čelem a začala ho líbat, ale pořád jsem měla v hlavě ten divný sen.
Na cestě do práce a do školy, jsem se ho vyptávala na bratra, jak to s ním dopadlo. Nebyl z toho nijak nadšený, že musel o něm mluvit, ale co chtěl nebo mohl, tak mi o něm řekl. Dozvěděla jsem se, že jeho bratr je starší, včera se s ním chtěl sejít, aby viděl svého bráchu a aby mu řekl "jak se věci mají".
Tuhle frázi nijak neokomentoval, tak jsem to nechala být a radši změnila téma.
                                                                                           

                                                                                      🐾🐾🐾

Ve škole jsem se ocitla ve světě roztřesených emocí. Zatímco učitel mluvil o chemických vazbách, mé myšlenky byly daleko od chemie. Měla jsem pocit, že každý šramotící zvuk může být opět ten vlk. Když se kolem mě někdo zasmál, zavřela jsem oči a snažila se uklidnit svůj rozjitřený dech. Přestože jsem se snažila soustředit na výuku, v hlavě mi hučelo jen jedno slovo: les.
Viděla jsem ten les, jeho tajemnou atmosféru a neprobádané kouty, které byly teď možná domovem nejen pro vlky a medvědy, ale i pro jiné nebezpečné tvory. Představovala jsem si, jak bych se tam zase ocitla, vědoma si toho, že tentokrát moje škrábance a modřiny nebudou jedinými zraněními.
Každý zvuk kolem mě mě vyváděl z míry, přiváděl mě zpět k vzpomínce na to, jak jsem se cítila v tom opuštěném lesním háji. Pociťovala jsem, že mě ta zkušenost neopustí jen tak, že se stane součástí mě, zanechávajíc stopu i v mém nitru. Ať už jsem chtěla nebo ne, les byl nyní symbolem mého strachu, ale zároveň i místem, které mě nyní fascinovalo a lákalo záhadou svých tajemství.

Takhle jsem přemýšlela celý den, než má škola skončila.

                                                                                          🐾🐾🐾