My Wolf Lover 🐾

II. Nebezpečí 🐾

🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾

Poté, co vlk vyběhl mým směrem a těsně mě míjel, zamířil naproti medvědovi, který se začal hrnout zpět ke mně. Tentokrát jsem už nečekala a rozhodla se utéct do vesnice.

Vlka jsem nechala na pospas medvědovi a možná i naopak, ale hlavně jsem chtěla žít a tohle byla příležitost.

Doběhla jsem konečně do vesnice, ale vlčí zavytí z lesa mě donutilo se ještě k lesu otočit čelem. Ze tmy se na mě zase zaleskly zlaté oči, které ale hned zmizely.

Nedokázala jsem si vysvětlit to, že ten vlk šel raději po medvědovi, než po mně. Po mně, která má na kraji k totálním kolapsu organizmu. Srdce mi v poslední půl hodině bilo jak ještě nikdy, hlava mě třeštila, záda mě bolela od pádu. Sem tam nějaký ten šrám od větví.
Je to zázrak, že žiji.

Dobelhala jsem se k tetičce.



🐾🐾🐾

Teta při mém zjevu ve dveřích byla v šoku, chtěla mi zavolat záchranku, ale já trvala na odmítnutí. Chtěla jsem se spojit se Samuelem a odvézt si auto. A pro-po, po cestě již klidné chůze mě bolest hlavy stejně přestala.

Když jsem tetě popisovala co se mi stalo, tak ji napadla možnost, že vlk v medvědovi viděl větší hrozbu a nebo víc jídla. A trvala na tom, že to hned nahlásí stejně místním hajným a myslivcům, ať to tam vystřílí. Komicky mě napadlo, že jsem mohla být ráda, že si teď místo mě dává někde v lese medvěda a tetičky jídlo... SAKRA! TETIČKY JÍDLO.

Vzhledem k tomu, že jsem tentokrát nesplnila úkol a nepřinesla jsem ji jídlo, tak jsem ji aspoň udělala krupicovou kaši. Na které jsme si nakonec pochutnaly obě dvě. Tetička potom měla plný žaludek a já měla v životě další nezapomenutelný zážitek.

Zapojila jsem si mobil do nabíječky a po zapnutí zjistila, že mám několik zmeškaných hovorů od Samuela. Ihned jsem mu zavolala a byla i štěstím bez sebe, když mi to hned zvedl. Všechno jsem mu do telefonu vyprávěla a on naléhal na tom, že ještě dnes zamnou přijede. I když jsem ho ujišťovala, že až na pár škrábanců a modřin jsem relativně v pořádku, na tom trval.
Udělala jsem si svůj oblíbený hruškový čaj a povídala si s tetou.

Teta se opřela o opěradlo židle a s povzdechem vzpomínala na minulost.

"Víš, Ciri, pamatuji si na doby, kdy bylo naše okolí plné divoké zvěře. Byla to krásná, ale zároveň nebezpečná doba. Jednoho podzimního večera, kdy už začínala padat tma, se vrátil můj manžel ze svého rybářského výletu. Přinesl s sebou bohaté úlovky, ale také strhující příběh.
Pověděl mi, jak se dostal do blízkosti jeskyně, kde žila velká smečka vlků. Chtěl si jen odpočinout a sestavit plány na následující rybářskou výpravu. Ale vlci ho zahlédli a cítila se v jejich pohledu neuvěřitelná hrůza. Sotva stačil sebrat své věci a utíkat o život.
Tato událost měla následky i pro další obyvatele našeho malého městečka. Vlků bylo stále více, a někteří se rozhodli zaútočit i na domy a obilné sklady. Mnoho lidí bylo nuceno opustit své domovy a hledat útočiště jinde. I když uplynulo hodně času, paměť na tyto události zůstává v našich srdcích jako varování před silou přírody a jejími nepředvídatelnými zvraty."

                                                                                        🐾🐾🐾

Když pak Samuel zaklepal na dveře, došla jsem mu otevřít a hned jsem mu padla do náruče a přitom ho pozdravila, též mi objetí opětoval a zároveň -

"Teto, zdravím Vás," pozdravil Samuel. „Domluvil jsem se s kolegou, že mě hodí až sem. Zítra za světla zkusíme vytáhnout tvoje auto, dneska přespíme u Vás tetičko."

Měl tetičku hrozně rád, řekla bych, že ji bral skoro jako svou nevlastní babičku. Vždycky byl strašně ochotný a pomáhal ji i proti její vůli, načež pak za to byla ještě ráda.