Happy ever after- Larry|Niam

35.

Královský kočár rychle mířil ke královskému paláci. Deset nejlepších vojáků na koních ho doprovázelo na jeho cestě hlavním městem a zajištovali tak budoucímu choti krále bezpečnou jízdu. Chybělo už jen pár minut. Už jen chvilička, než se měl princ Louis po dlouhých týdnech setkat s mužem, který mu ukradl srdce a nechtěl mu ho už nikdy vrátit.

Bylo to skoro jako sen. Nemohl uvěřit, že je právě na cestě za zelenookým králem. Už ani nedoufal, že by ho mohl ještě spatřit a najednou jel v jeho kočáře a měl se s ním každým okamžikem setkat. Jeho srdce bušilo tak silně, že měl pocit, že se mu každou chviličku rozskočí. Své tělo, jako kdyby nemohl udržet na uzdě. Měl štěstí, že si v kočáře mohl dělat vše, co se mu zachtělo, protože by se právě teď nezvládl chovat podle přísných pravidel. Byl neklidný. Pořád sebou musel vrtět, hrát si se svými prsty a nervózně hledět z okna. Tolik toužil po tom být konečně se svou láskou, ale zároveň se toho bál.

Co když to nebude takové jako před tím? Co když už ho Harry nemiluje tolik jako v den kdy se poznali? Co když si to rozmyslí a pošle ho domů? Opravdu se bál toho, že by taková chvíle mohla nastat. Neměl však ani tušení, že by král udělal naprosto cokoliv, jen aby ho mohl mít konečně u sebe.

Ale nejen modrooký princ byl nervózní. I jeho strážce, svalnatý brunet, se nervózně co každou chvilku ošíval. Jeho srdce bilo také jako o závod a hrdlo měl stažené, jako kdyby se měl každým okamžikem udusit. Tak moc se bál. Muž, kterého miloval, byl právě vězněm krále, za kterým jeli. Jeho osud byl v jeho rukách a v rukách jeho nejlepšího přítele. Záleželo jen na princi jaký osud piráta stihne. Pokud by princ krále poprosil, jistě by kapitána pirátské posádky propustil. Určitě by ho nechal jít, když se za něho princ přimluví. Jenže s každým okamžikem, kterým se blížili ke královskému paláci, se jeho strach zvětšoval. Nedovedete si ani představit jak moc se bál. Měl pocit, jako kdyby mu někdo vytrhl srdce z hrudi. Jako kdyby ho postavili na kraj útesu a on jen čekal na to až ho shodí do propasti, ze které nebylo návratu. Nebyl si totiž jistý tím, co by pro něho znamenala ztráta modrookého piráta. Netušil zda by tu bolest zvládl. Bál se odpovědi na otázku, co by dělal, kdyby o piráta opravdu přišel. 

"Liame podívej!" skoro až vykřikl princ, když konečně v dáli spatřil ohromný královský palác, ke kterému mířili. Byl nádherný. Skoro dvakrát tak větší, než jeho otce. To, že byl král opravdu bohatý, věděl již dávno, ale teprve až teď si uvědomoval, že tímto sňatkem pomůže i svému království. Ne že by mu v tuto chvíli na tom záleželo. Bylo mu jedno kolik zlata, drahých kamenů a majetku král má. Bylo mu jedno zda jeho kudrlinka je král bohaté země či chuďas z podzámčí. Pokud to byl stále jeho Harry, ten veselý, nemotorný a okouzlující kluk, byly mu jedno jeho tituly a majetek. Jediné, co pro něho mělo opravdovou cenu, bylo jeho zlaté srdce, které si hodlala ponechat do konce svých dnů, pokud mu to jeho majitel dovolí.

Konečně ta chvíle nastala. Honosný kočár projel královskou branou a zastavil na velkém nádvoří, jenž bylo před samotným vstupem do zámku. Princ už to nemohl vydržet. Najednou, jako kdyby potřeboval mít svého Harryho okamžitě u sebe. A ani netušil, že král na tom byl stejně. Ve chvíli kdy spatřil kočár vjíždět na nádvoří z balkónu, který byl u královského sálu, měl pocit, že mu srdce snad vyskočí z hrudi. Povedlo se to. Všechno to klaplo. Konečně bude mít svého prince u sebe. Velice nadšeně se skoro až rozeběhl z velkého balkonu a už chtěl běžet dolů na nádvoří. Na poslední chvíli si však uvědomil, že všemu ještě není konec. Musel se chovat jako král. Musel být trpělivý. Nemohl se na svého budoucího chotě vrhnout na nádvoří, kde by je z oken jistě potají sledoval celý šlechtický dvůr a také jeho sloužící. Proto se na poslední chvíli zastavil a netrpělivě se rozešel zpátky doprostřed sálů. Už jen pár minut. Už jen chviličku, aby byl se svým modrookým princem sám.