Princ Louis se zamiloval do prince Harryho. Stejně rychle jako se dva princové stihli zamilovat, tak rychle byla malicherností rozpoutána rozepře mezi jejich otci. Co budou muset podstoupit, aby mohli zažít své "Šťastně až do smrti"? Dočkají se ho...
Princ se probudil dříve než jeho strážce. Původně chtěl ještě nějakou dobu ležet ve vyhřáté posteli, ale kručící břicho ho vyhnalo zpod peřiny. I když se bál toho, co by mu muži mohli udělat, jeho hlad byl opravdu veliký. To proto se vydal na palubu mezi nemilosrdné piráty.
Všechny pohledy se otočily jeho směrem, když vyšel na denní světlo. Byl krásný slunečný den a on se musel pousmát, když pohlédl do dálky a spatřil nádherně třpytící se moře. Jako kdyby byla mořská hladina jeden velký drahokam. Byl to opravdu nádherný pohled. Tak nádherný, že mu alespoň na maličkou chviličku pomohl zapomenout na důvod jeho přítomnosti na této lodi.
"Princezna se nám probudila." ozval se smích jednoho z mužů a ostatní se k němu samozřejmě přidali. Ale princ si jich nevšímal. Vydal se rovnou do podpalubí na snídani. Doufal, že nalezne něco, co by zahnalo jeho obrovský hlad.
"Dobré ráno." usmál se na něho muž, který vypadal jen o trochu starší než on sám. Také hledal něco k snědku a díky jeho úsměvu vypadal velice mile.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Princ nejdříve přemýšlel, jestli se mu ten pozdrav jen nezdál, ale když se na něho muž snědší pleti stále usmíval, rozhodl se ho pozdravit zpět. "Jak jste se vyspal?" Znovu pirát promluvil, když mezi nimi nastalo skoro až trapné ticho.
Louis vůbec nechápal jeho přátelské chování, ale bránit se tomu nehodlal. Tohle byly nejspíše poslední dva týdny jeho normálního života, takže byl rád za pár vlídných slov. "Překvapivě dobře. Byl jsem asi hodně unavený, takže mi nedělalo problém usnout." I on věnoval pirátovi mírný úsměv a konečně našel něco, čím by mohl zaplnit svůj prázdný žaludek.
"Taky máte problémy se spaním na moři?" zasmál se černovlasý muž, jehož úsměv vypadal opravdu upřímně. Bylo až podivuhodné jak opravdový se zdál.
"Abych byl upřímný..." Princ se posadil na jednu krabici a pustil se do rohlíku, ke kterému si vzal kousek sýra. "Nikdy jsem na moři nebyl tak dlouho, abych měl možnost si spaní na lodi vyzkoušel."
Jakmile si zlosyn, který se však zdál velice milý, našel něco ke snídani, posadil se na zem naproti princi a překvapeně nadzvedl své husté obočí. "Vážně? To já skoro celý život strávil na moři." pokrčil rameny, jako kdyby pro něho nebyla velká věc, že pracuje jako pirát. Jestli se tomu dá vůbec říkat práce. "Mimochodem jsem Zayn."
"Těší mě Zayne." kývl na něho následník trůnu a snažil s nemyslet na to, co ho za pár týdnů čeká. Chtěl se cítit alespoň pár dní normálně. Chtěl si užít posledních pár chvil normálního života. Na druhou stranu to bylo opravdu těžké. Věděl, že mu piráti nijak neublíží kvůli tomu, že ho chtějí prodat. Věděl, že pokud k němu budou takto milý, dělají to jen proto, aby se nepokusil utéct. Nic z toho, co se dělo na této lodi nebylo pravé. Musel počítat s tím, že jediné čeho se dočká bude faleš a smích. Že je pro ně jen věc, díky které si chtějí vydělat. "Jak dlouho už na této lodi jsi?" Modroočko byl od přírody zvědavý a právě zvědavost mu pomáhala zapomenout na to, proč tady vlastně je. Snažil se tvářit, že je na lodi svého otce bez toho, aniž by se musel hlídat, jestli neporušuje jakákoliv pravidla.
