Happy ever after- Larry|Niam

20.

Slunce už svítilo vysoko nad obzorem, když pirátská loď zakotvila v přístavu. Byl to přístav Stříbrného království. Nikdo ani netušil, že posádka této lodi jsou prohnilí piráti, kteří mají na svědomí čin, o kterém se pomalu začaly dozvídat všechny země světa. 

"Proč to děláte?! Co jsme vám provedli?!" princův křik se po dlouhé době ozval podpalubím.  Když totiž zbývala jen chvilička ke zakotvení lodi, vtrhli muži do jejich pokoje. Princ se zrovna probudil z klidného spánku, když prudce rozrazili dveře a začali je tahat z postelí. Už se nechovali jako jejich přátelé. Znovu to byli ti zlotřilí muži, kteří je unesli za účelem prodeje. Princ měl najednou pocit, jako kdyby se vrátil o několik dní zpět.

Na rozdíl od svého přítele se princ pirátům znovu začal bránit. Věděl, že je s jeho strážcem něco v nepořádku. Viděl jeho zasmušilou tvář. Moc dobře ten zklamaný výraz poznával, ale zároveň si byl jistý, že ho takového ještě nikdy neviděl. Nejpodivnější však bylo, že se jejich únoscům vůbec nebránil. Byl jako hadrová panenka. Jako kdyby mu už nezáleželo na tom, co s ním piráti udělají. Bylo mu již jedno, co s jeho existencí bude.

V jeho hlavě totiž opět nastal ten zmatek, který tam byl do doby než vyzval kapitána k tanci, i když tentokrát úplně z jiného důvodu. Litoval toho, co udělal. Litoval toho, že si dovolil k pirátovi vůbec něco cítit. Nejvíce však litoval toho, že všechno pokazil svou zvědavostí.

Vypadalo to přece tak dobře a kdyby nebyl hloupý a pošetilý, nejspíše by prožil i trochu romantické ráno. Alespoň si to myslel. Jenže on to prostě nemohl vydržet. Znovu musel ukázat to, jak moc neschopný je. Opět jen potvrdil, že zájmu piráta nebyl hodný. Naprosto chápal proč pirát tak vybouchl. Neznají se a on neměl právo zasahovat do jeho soukromí. Na druhou stranu to přece nechtěl udělat se zlými úmysly. Nechtěl kapitánovi ublížit či se ho dotknout. Jen chtěl vědět jak vypadá muž, do kterého se pomalu, ale jistě začínal zamilovávat. Na tom přece nebylo nic špatného. Nebo ano? 

Sám už nevěděl jestli se zachoval jako padouch on a nebo kapitán. Nevěděl ani jestli by se něco změnilo, kdyby se zachoval jinak. Třeba by ho stejně vyhodil, i kdyby se o nic nepokusil. Třeba by se i tak nakonec soužil a proklínal za to, co provedl. 

"Musí to být." povzdechl si Zayn, který za nimi uzamkl dveře cely na několik západů. "Zrovna zakotvujeme v přístavu. Musíme doplnit zásoby a nemůžeme dovolit, abyste nám utekli. Ale jakmile znovu vyplujeme na moře, tak vás pustíme." Lehce se na ně usmál, jako kdyby jim chtěl ukázat, že není zlý a že kdyby bylo na něm, tak je klidně nechá na palubě samotné. Muselo mu však být jasné, že by se na jejich lodi moc dlouho nezdrželi, pokud by uzřeli možnost útěku. Zvlášť, když byl princův strážce celou dobu jejich plavby tak odhodlaný utéct. Teď si však ani on sám nebyl jistý, zda by byl útěku schopný.

"Do háje!" zanadával následník trůnu a jako uražené malé dítě se prudce posadil na zem do tureckého sedu a zkřížil paže na prsou. "Nenávidím to tady." znovu si zamumlal pod vousy, které mu po několika dnech na moři začínaly růst. Piráti, kteří jej při jejich odchodu slyšeli se jen zasmáli. Opravdu, jako kdyby se vrátili v čase a i když si to princ nechtěl přiznat, bolelo ho to mnohem více než před tím. Přece jen už s piráty několik dní prožil a i když si nalhával, že mu jejich přítomnost není příjemná, musel uznat, že mu s nimi bylo opravdu fajn. Nemusel se hlídat zda neporušuje pravidla slušného chování, nemusel dávat pozor na to jak mluví, mohl se smát a zpívat, v jejich přítomnosti mohl dělat vše, co se mu zachtělo. Teď se k němu však znovu chovali jako k obyčejnému vězni a ne jako příteli. "Přineste mi alespoň něco sladkého." zakřičel za nimi na poslední chvíli, než stačili zavřít velké dveře do podpalubí. Hlasitý povzdech se ozval z jeho hrdla a svůj pohled přesunul do vedlejší cely. "Liame? Jsi v pořádku?" jeho hlas naplnila starost. Jeho hnědooký přítel seděl na zemi stejně jako on, kolena měl přitažená k bradě a svůj obličej schovával mezi svými pažemi, kterými objímal svá kolena, jako kdyby se chtěl skrýt před celým světem.