Happy ever after- Larry|Niam

6.

Nastal ten převelice očekávaný den. Princ Louis dovršil svých osmnácti let. Po celém království hrály fanfáry, lidé se smáli a slavili na počest jejich budoucího krále. Ze široka daleka se sjížděly družiny, aby vzdaly hold mladému princi. Vezly drahé kamení, vzácné látky, šperky a truhly zlata, jen aby ukázaly, co všechno mohou brunetovi nabídnout. Jeho otec měl však poslední slovo. To on měl nakonec rozhodnout koho si jeho syn zvolí za manžela. 

Všechny skupiny s jejich vůdci včele se shromáždily na nádvoří. Princové i princezny ze všech různých zemích vyšňoření, jako kdyby se právě chystali na obrovský bál se se svým doprovodem vydali do velkého sálu kde náš příběh začínal. Zde na vyvýšeném místě čekala královská rodina. Před nimi po stranách sálu stál plný očekávání celý jejich dvůr a čekal až dovnitř vstoupí všichni zájemci o princovu ruku. 

Sál byl naplněný k prasknutí. Před princem na zem pokleklo deset šlechticů, za nimi pukrle udělalo sedm šlechtičen. Princové i princezny, hrabata i kněžny. Všichni zde byli kvůli stejnému cíli. Nebyli tu však všichni. 

Modrookému princi pukalo srdce žalem, když nespatřil svou kudrnatou lásku. Takže mu princ lhal? Celou dobu to pro něho byla jen hloupá hra? Chtěl hloupému a naivnímu mladíkovi ublížit? Proč by to dělal? Třeba se opozdil. Třeba ještě přijde. Slíbil mu, že dorazí a o jeho ruku požádá. Jak to, že tady není? 

"Začneme." vydechl tiše král, aby svého syna upozornil na začínající slavnost a on nemohl říct ani půl slova. On přece neměl vědět, že ještě někdo v řadě chybí. On měl vědět, že se k zámku vysokou rychlostí blíží družina krále Harryho, jehož loď před několika málo vteřinami dorazila ke břehu království. On neměl tušit, že mladý král udělá cokoliv, aby ho získal. A proto žádosti o ruku začaly. "Velectěné dámy a pánové..." pronesl hlasitě král tohoto království a celý sál začal pomalu utichat. "Je pro nás nevýslovná čest, že jste sem vážili tak dlouhou cestu, abyste se mohli ucházet o ruku prince Louise. Poté, co bude vybrán nebo vybrána choť pro budoucího následníka trůnu vás všechny srdečně zvu na hostinu, která se bude konat v zámeckém parku. A nyní vás poprosím o vaše představení." Na králově tváři sídlil mírný úsměv, aby ukázal svou náklonnost k přítomným, mladý princ měl však velký problém se usmívat. Připadal si jako věc bez duše a vlastního názoru. Nezáleželo na tom, co si myslí. Jen měl sedět a čekat až jeho otec rozhodne. Takhle by se přece neměl budoucí král chovat. 

První z ušlechtilých mužů povstal a vystoupil z řady. Nebyl ošklivý a vypadal možná jen o pět let straší než samotný princ. I přes to by o něho ale zájem neměl. "Jsem princ Radovan ze Stříbrného království. Mé království patří mezi ty největší na celé zemi. Jeho velikost je však jen malé zrnko písku v porovnání s vaší krásou výsosti..."

A takhle to probíhalo stále dokola a dokola. Všichni se princi představovali, skládali mu poklony, vypočítávali svůj majetek a slibovali, co vše pro prince a jejich společné království udělají. A princ se musel celou dobu jen usmívat, přijímat jejich dary a slibovat, že si jejich nabídku rozmyslí. Stále si však neodpouštěl pohledy na dveře na druhém konci sálu. Pořád doufal, že jimi vstoupí jeho milovaný král a zachrání ho před domluveným sňatkem bez lásky. Nechtěl dopadnout jako jeho matka, kterou provdali za jeho o dvacet let staršího otce, díky kterému nikdy nepoznala, co to láska je. Nechtěl si ani představit, že by po svém boku měl po celý život snášet někoho tak povýšeného jako byl jeho otec. Ale jeho naděje neumírala. Stále věřil, že jeho kudrlinka přijde. 

Jeho strážce, který celou dobu stál po jeho boku, byl stejně znepokojený jako jeho pán. Příčilo se mu dívat se na to, jak jeho přítele nabízí jako loveckou trofej a přitom nemohl vůbec nic udělat. Kdyby projevil svůj protest, nejen že by nic nezměnil, ale byl byl uvězněn do šatlavy a přinejhorším i o hlavu připraven. Proto nemohl zakročit nejen kvůli sobě, ale i kvůli jeho příteli. Kdo jiný by mu poskytl podporu v případě, že by byl donucen k nešťastnému sňatku? Nemohl v tom svého prince nechat samotného.