1. » Harry the worst person

9.2K 383 4
                                    

„Panebože Rylen!" slyšela jsem vysoký písklavý hlas z druhé části chodby. Zabouchla jsem skříňku a podívala se za zdrojem. Jak jinak to byla jedna z mých kamarádek Tanja. Rozešla se směrem ke mně, stejně jako já k ní.
„Hrozně ti to dneska sluší." Pochválila mi bledě modré šaty. Poděkovala jsem jí a stejně tak jsem pochválila její outfit. Vrátila jsem se ke skřínce s Tan v patách.
„...tam jsem taky pozvaná. No a pak pořádá večírek Louis, ale nejsem si moc jistá, jestli tam chci." Počítala na prstech party, na které má již pozvánku. „Rylen, ty mě vůbec neposloucháš!"
„Promiň." Odvrátila jsem pohled od skřínky, ze které jsem si brala učení na první hodinu.
„No každopádně by si měla taky na nějaký večírek jít! Prosím! Aspoň ten od Zacka. Tam budou všichni-" pokračovala v přemlouvání mě, abych se zúčastnila nějakého večírku. Nikdy jsem neměla větší společenské akce ráda a hlavně ne ty, kde se všichni nezletilý, mladší než já, opijí. Vsadím se, že by Tanja pokračovala, kdyby nebyla přerušena.
„Tanjo a Rylen. Kolikrát vám má říkat, ať se u skříněk nezdržujete déle než dvě minuty! Zbytečně zabíráte prostor pro procházení." Podívala jsem se na dívku s velkými brýlemi na nose. Protočila jsem oči, zavřela skříňku. Rozhodla jsem se Madison ignorovat. Byla něco jako školní šprtka. Ne jen ročníková. Ona by mohla být v jakékoliv třídě a věděla by i kolikrát přečetl Barack Obama Hledání Aljašky. Beze srandy.

„-Budou tam všichni a navíc bez zbytečné havěti." Dořekla Tanja a věnovala důrazný pohled k Madison. Rozešli jsme se přeplněnou chodbou k naší třídě.
„Haló? Já jsem neskončila!" Křičela za námi Madison.
„Panebože, ať si dá pokoj. Proč s námi vůbec mluví?" zeptala se Tanja.
„Nevím, ale měli bychom zrychlit, pokud se jí chceme zbavit!" Zasmála jsem se a s Tan jsme přidaly do kroku.
„Pokud okamžitě nezastavíte, nahlásím vás ředitelce!" Zakřičela Madison, načež jsme se s Tan zastavily. Obě jsme se otočili jejím směrem. Během nanosekundy stála Madison před námi. Jedním pohybem ruky si spravila brýle na nose a lem už na pohled kousavého svetru, který byl v absolutním nesouladu s počasím v této oblasti Ameriky.
„Tak zaprvé. Ty nám rozhodně poroučet nebudeš. Za druhé pravidla určujeme my. A víš, jak se to pozná?" Zeptala se řečnicky Tanja. „Zkus oslovit kohokoliv na chodbě." Rozmáchla se rukou do prostoru. Tímto gestem ukázala na celou chodbu plnou lidí, kterou měla k dispozici. Madison si po malé chvíli ticha odfrkla a přistoupila k holce sledující obsah svého telefonu.
„Ehm, ahoj." Řekla Madison, holka pouze zvedla hlavu od telefonu, protočila oči a dál se věnovala svému technickému zařízení. Madison sklopila hlavu k podlaze a zmizela nám z očí. Nikdy jsem nepotřebovala dokazovat světu, že patřím k populárním. Zní to sobecky, ale je to pravda.

Na hrudi jsem pevně sevřela sešity a složku do angličtiny, která následovala po zvonění. Razily jsme si cestu středem chodby. No razily. Spíš jsme procházely a lidé nám sami uhýbali. Z pravé strany do mě někdo prudce narazil, zrovna když nám zbývalo pár kroků do třídy.
„Hej!" rozkřikla jsem se. Všechny sešity se rozsypaly na zemi, ze složky vylétlo pár papírů. Okolo mě, Tan a neznámého zdroje se udělal kruh lidí dostatečně vzdálený.
„Problém krávo?" Podívala jsem se na něj v ten moment, kdy mu tato otázka vylétla z úst. Přede mnou stál neznámý kluk s delšími kudrnatými vlasy lemující mu obličej. Mračil se. Jeho oči naštvaně zabodával do mých. Neuhnula jsem, to už jsem se naučila za ten krátký život, co žiji. Neuhýbat před něčím co tě děsí, jelikož tě to může i posílit. Než jsem stihla cokoliv říct, Tanja spustila: „Nejsi tu dlouho, že? To by si jinak věděl, jako to chodí mezi populárními a nepopulárními žáky." Kluk přemístil jeho zamračený pohled na Tan. Změřil si ji od hlavy k patě.
„Raději budu nepopulární žák s vlastním názorem, než populární bojící se říct svůj názor." V druhé části věty se podíval zpět na mě a během sekundy se otočil zády a zmizel v davu.
„Budou s ním problémy. Cítím to." Nad její poznámkou jsem se zasmála.
„Zase to tvoje cítění." Pronesla jsem pobaveně a chtěla jsem se zohnout pro moje sešity a složku, ale moje reakce byli pomalé. Přede mnou stál Louis s mými věcmi v rukou. Překvapeně jsem zamrkala a usmála jsem se. Byl to upřímný úsměv, jako většina úsměvů věnovaných mým kamarádům.
„Děkuju Lou." Přijala jsem od něj sešity. Nemohla jsem si nevšimnout Taniných pohledů.
„Nemáš za co Rylen." Krásně se na mě usmál a společně se mnou a Tan šel směrem ke třídě. Prohodili jsme spolu ještě pár slov, dokud jsme nedošli do třídy. Sedla jsem si do lavice, v které jsem normálně sedávala. Na stůl jsem si dala sešity a kabelku. Popravdě jsem byla ráda, když zazvonilo. Angličtina byl můj oblíbený předmět, takže to byl asi důvod mojí radosti. Na příchod učitele jsme se všichni postavili.
„Posaďte se. Nebudu to tu zbytečně okecávat. Na dnešní hodinu jsem se hrozně moc těšil, tak mi ji nepokazte." Začal učitel, ale byl donucen přestat, kvůli hlasitému zaklepání na dveře.
„Dále." vyzval neznámého, který hned vstoupil. Z neznámého se pro mě stal již známý. Byl to ten kluk z chodby. Slyšela jsem zavzdychání pár holek. Kluk se podíval na učitele, který ho poprosil, aby přišel k němu.
„Dobře posaďte se-" Učitel se zamračil a podíval po třídě. „Hmm, tam. Po pravé straně od Rylen, z našeho pohledu. Ale nejprve se nám představte." Usmál se na něj jako sluníčko. Kudrnáč si stoupl před třídu.
„Jmenuju se Harry Styles, přistěhoval jsem se z Seattleu a nemám rád angličtinu." Arogantně se usmál na učitele a zamířil k lavici již určené. Během cesty mi věnoval jeden zamračený pohled. Teď jsem, ale věděla, že se umí i usmát. Sice s dávkou jízlivosti, ale i tak.
„Ehm." Odkašlal si učitel, čímž si získal pozornost třídy. „Jak už jsem řekl, těšil jsem se na dnešní hodinu a připravil jsem pro vás práci i na doma, takže se nebojte." Tichou třídou se ozvalo zaklepání na dveře a do třídy vešla ředitelka.
„Seďte." Usmála se a předstoupila před třídu. „Jak jsem si všimla, pan Styles se vám již představil. Jenže jelikož jsem zaměstnána jinými věcmi, nemohu ho provést po škole a ukázat mu co jak funguje. Takže je tu někdo, kdo se hlásí dobrovolně?" Zeptala se třídy. Několik holek zvedlo ruku. Mohla bych je nazvat šlapky, protože ony doopravdy nic jiného nebyly. Podívala jsem se na Harryho, který protočil oči a chtěl něco namítnout.
„Dobře teda. Rylen děkuju za ochotu. Proveďte pana Stylese během dnešní obědové přestávky a pak nemusíte ani jeden chodit na odpolední výuku." Usmála se na mě a bez jakýchkoliv dalších slov odešla ze třídy. S vyraženým dechem jsem se podívala na Harryho, který mi věnoval další zamračený pohled.
„Fakt super." Zamumlal si pro sebe a dál věnoval se otevírání sešitu.

***

„Jsem tady." Přišla jsem k Harryho skříňce, kde jsme si dali o obědové přestávce sraz. Podívala jsem se mu do očí. Sálalo z nich naštvání.
„Hele já taky nejsem dvakrát nadšená, že musím vynechat oběd a věnovat se tobě." Protočila jsem oči. „Ale stejně nechápu, co proti mně máš." Dodala jsem spíš sama pro sebe.
„Jsi obyčejná rozmazlená kurva, která se vozí po ostatních a její největší problém je jakou kabelku si vezme zítra k botám, které si koupila v sobotu." Řekl s dostatečným odporem. Svraštila jsem obočí. Nic neví o mně, o mé minulosti a dovoluje si tohle?
„Jo a kdo jsi ty? Odsuzuješ lidi podle toho, jak vypadají. Ale nevíš o nich nic. Pomalu ani jméno. Ty jsi tu ten, kdo se chová jako rozmazlený spratek, tak drž hubu!" Naštval mě a hodně. Odfrkl si.
„Končím s tebou." Pokroutil hlavou ze strany na stranu a rozešel se pryč.
„Mimochodem bot mám dost, ale novou kabelku jsem si koupila včera." Zavolala jsem s ironickým podtónem a rozešla jsem se na druhou stranu. Tanja čekala před jídelnou.

„Co je?" ptala se hned, jak viděla moji zrychlenou, naštvanou chůzi.
„Je to idiot, totální kretén."
„Kdo?"
„Harry Styles." Zakřičela jsem s pořádnou dávkou naštvání. Celá jídelna se přestala věnovat jídlu, já jsem upoutala jejich pozornost. Ovšem moji pozornost upoutaly bílé dveře, které se momentálně otevřely, a v nich stála svalnatá postava toho idiota. Nenávistně jsem se na něj podívala a přísahám, že kdyby z očí šlehaly opravdové blesky, shořel by na popel během několika sekund.

______________________

Editováno 29.12.2016

Opinion | Harry Styles CZKde žijí příběhy. Začni objevovat