Happy ever after- Larry|Niam

16.

"Ale proč bych tam měl jít já?" Liam byl opravdu odhodlaný nikam nejít. Bál se toho, že by se opravdu neudržel a vrhl se na piráta jako hladová šelma. Nepoznával se. Nikdy se takto nechoval. Nemohl dovolit, aby nad svým tělem ztratil kontrolu. "Vždyť jsem jeho zajatce! Nemůžu za ním jen tak přijít a říct, že chceme večírek!"

"A proč by to nešlo?" vložil se do toho Vincent, pirát s páskou přes oko. "I když na to kapitán nevypadá, tak je to opravdu veselá kopa a když za ním půjdeš ty, tak tím spíš nám to povolí!" Ani mu nelhal. Pokud měl kapitán dobrou náladu, sám svou pirátskou chátru obveseloval historkami o jeho plavbách a dobrodružstvích. 

Brunet vložil svou tvář do dlaní. Opravdu se mu do kapitánovy kajuty nechtělo. Navíc vysloveně přikázal, že za ním nikdo nemá chodit. Nechtěl ho rušit. Nechtěl, aby se na něho pirát zlobil. Zároveň ale nechtěl, aby mu znovu projevoval svou náklonnost. Nejraději by s ním nepřišel do styku po zbytek jejich plavby. 

Nakonec znovu pohlédl na piráty před sebou. "A proč tam nejde někdo z vás?! Kvůli tomu, že se ho bojíte, tam přece nepůjdu!" Věděl moc dobře, že piráti odmítali svého kapitána rušit a Louise by tam dobrovolně neposlal. To ale přece neznamenalo, že tam musí on. On měl mnohem víc důvodů proto za ním nejít, než kdokoliv jiný na této lodi.

Pete protočil očima a poté, co si odplivl, se na bruneta skoro až znuděně podíval."Takže ty se popereš s deseti piráty, necháš se praštit po hlavě, ale poté se bojíš dojít za jedním, který ti očividně nic špatného neudělá?" 

Princův strážce byl v koncích. Ze všech stran se ozývaly souhlasy s tímto názorem a následné povzbuzování, ať se brunet odhodlá. Nakonec naposledy pohlédl na svého přítele, ale ten se na něho jen láskyplně usmál a doufal, že plán vyjde tak, jak má. A proto, když ani u svého pána nenašel pomoc, rozešel se pomalu ke kajutě muže, kterého se bál nejvíce z celé lodi. V jeho přítomnosti mu totiž hrozilo mnohem větší nebezpečí, než když byl s jeho posádkou na palubě.

"Myslíte si, že si spolu..." začal Zayn zvědavě, chtějíc znát názor zbytku posádky. 

"Jo." "Určitě." "A co jiného by měli dělat?" ozvalo se lodí a princ se proto neubránil smíchu. 

"Já myslím, že k ničemu nedojde." vydechl, protože na to až moc dobře svého přítele znal. Od pirátů si však vysloužil nechápavé pohledy. "Znám Liam celý svůj život. Věřte mi. K ničemu nedojde." na jeho tváři sídlil maličký úsměv. Doslova si dokázal představit, jak se bude Liam tvářit, až se tajemný pirát o něco pokusí. "Alespoň prozatím." ozval se znovu po pár sekundách, když se jeho úsměv proměnil skoro až ve škodolibý úšklebek. Odpovědí mu byl hlasitý křik pirátů, kteří byli nadšení z toho, co se mezi dvěma brunety dělo.

Brunetovi se nervozitou potily dlaně. Připravoval se na pohlédnutí do kapitánových nádherných očí a snažil se vymyslet plán, jak se vyhnout kontaktu s ním. Nakonec však stál před kapitánovou ložnicí a zhluboka dýchal, aby se alespoň trochu uklidnil. 

Nejistě zaklepal na dveře před ním. Srdce se mu rozbušilo mnohem více a doufal, že kapitán třeba spí a on tak bude moci s čistým svědomím odejít. Chvíli žádná odpověď nepřicházela a jemu tak začala svítat naděje, že ho dovnitř opravdu nevyzve. Když se však chystal k odchodu, kapitánův hlas se ozval zpoza dveří. "Vstupte!" zakřičel a brunet si tak hlasitě povzdechl, otevírajíc dveře do kapitánovy kajuty. "Ty?" vydechl překvapeně, když pohlédl na nově příchozího a do zásuvky svého stolu schoval poslední papír, který mu před tím ležel na stole. "Tebe bych tady nečekal." ušklíbl se a vstal ze svého místa, rozcházejíc se k brunetovi, který se nervózně zastavil metr před jeho stolem. "Potřebuješ něco? Pokud vím, tak jsem říkal, že teď nechci být rušen."