Happy ever after- Larry|Niam

14.

"Dlouho." přiznal černovlásek a zakousl se do jablka, které ukořistil. "Skoro celý život, ale těžko říct kolik let je to přesně. Dny mi na lodi celkem splývají." znovu pokrčil rameny a princ opravdu začínal mít podezření, že tento muž svůj způsob života nepovažuje za nic špatného. 

"A jak se ti tady pracuje?" Brunet netušil, na co jiného by se zeptal. Netušil nic o pirátském životě. Neměl tušení, co na lodi celé dny dělají. Podle něho to ale nemohla být těžká služba.

Pirátův smích se ozval podpalubím. "Dobře. Sice kapitán občas vyhrožuje tím, že nás předhodí krakenovi, ale jinak je tu služba ucházející."

"Krakenovi?!"

Pirát princi vyprávěl o různých příšerách, které v moři žijí, o jeho příhodách a věcech, které při svém putování na lodi viděl. Postupně se k nim přidávali další piráti, kteří buď jen poslouchali nebo svými historkami přispěli do vyprávění. 

Mezitím se v posteli pomalu probouzel princův strážce, který se po dlouhé době opravdu dobře vyspal. I když se na to snažil nemyslet, celou noc se mu zdálo o zářivě modrých očích, které rozhodně nepatřily jeho příteli, se kterým se na tuto loď dostal. 

Když si všiml, že je druhá prázdná, rychle vyletěl z pokoje jen ve spodním prádle. Bál se, co se princovi stalo. Nechtěl si ani představit, co všechno se Louisovi mohlo stát během toho, co on klidně spal. Moc daleko se však nedostal. Díky spěchu si nestačil všimnout osoby, která mířila naproti němu. Z pokoje vyběhl tak rychle, že nestihl zastavit a skončil v náručí piráta, který díky jeho rychlosti málem skončil na zemi.

"Wow, to jsi tak rád, že mě vidíš?" zasmál se, když oba dva stáli pevně na svých nohou. Liamovo srdce se znovu rozbušilo jako splašené, když pohlédl do těch nádherných duhovek, které na něho hleděly. Musel hluboce polknout, když si uvědomil, že pirátovy ruce spočívají na jeho nahém pase od toho, jak se ho zachytil, aby neskončil na zemi. I kapitánovo srdce bušilo rychleji a tak neskutečně si užíval dotýkání se brunetovy jemné kůže. A když si všiml, že se svalovec jeho dotykům nehodlá bránit, začal si je užívat ještě mnohem víc. "Jakpak ses vyspal?" zeptal se svůdným hlasem a svou jednou dlaní sjel na jeho záda a zase zpátky na jeho bok. Nemohl uvěřit tomu jak jemná jeho pokožka byla. Už nikdy své dlaně z jeho těla nechtěl sundat.

Liam byl naprosto zbaven slov. V hlavě měl úplně prázdno a jediné, na co se dokázal soustředit, bylo tělo piráta natisknuté na to jeho. "J-já..." zakoktal se a tím tak kapitána rozesmál. "Dobře." přiznal, protože to byla pravda. Opravdu spokojeně spal celou noc a nejspíše to bylo jen díky tomu, že snil o muži, který spal z druhé strany stěny. Několik dlouhých sekund mu trvalo než si vzpomněl, co bylo důvodem jeho rychlého opuštění pokoje. "Kde je Louis?!" zeptal se hned jakmile si začal vyčítat, že nehledá svého přítele tak, jako by to udělal správný strážce a místo toho se tady tiskne k cizímu muži, který s ním má v plánu naložit jako s nějakou věcí. Proto se od muže odtáhl a ten tak musel sundat své dlaně z jeho pasu. "V pokoji není a..." Něco mu říkalo, že by princi neublížili už jen kvůli obchodu, jehož měl být součástí, ale i tak se o svého prince bál. 

"Je v pořádku." uklidnil ho kapitán, který si nestydatě prohlížel jeho tělo a doufal, že bude mít ještě příležitost k tomu se ho dotknout. "V podpalubí snídá s posádkou."

"A to mě má uklidnit?!" znovu rozhořčeně vykřikl a rychle obešel zmateného piráta, vydávajíc se na pomoc svému příteli. 

Překvapení však naplnilo jeho tvář, když rychle sešel několik schodů. Hlasitý smích slyšel už na palubě a jen se obával toho, co mu ti zlotřilci provedli. Většina posádky byla nahoře a starala se o klidný chod celé lodi. Velká část jich však chyběla a on si ani nechtěl představit, co všechno princi udělali. Když však vešel do potemnělého prostoru pod palubou, nemohl uvěřit svým očím. Princ Louis seděl na jedné z beden a smál se společně se špinavými muži historce, kterou vyprávěl jeden z nich. Právě zde seděli necelou hodinu a princ, i když to bylo velmi neočekávané, se velmi dobře bavil. Piráti byli velmi hovoroví a veselí. Měli za sebou spoustu zajímavých příhod a uměli tak dobře vyprávět, že se Louis cítil jako malé dítě, které poslouchá pohádky před spaním. 

"A co jste udělal pak?" zeptal se zvědavě, když se pirát na nějakou dobu odmlčel díky všetečným poznámkám jeho posluchačů.

"Co jsem udělal?" zachechtal se vypravěč. Byl to snad nejstarší pirát na celé lodi, ale i přes to mu mohlo být jen okolo čtyřiceti let. "Vytasil jsem svůj dlouhý kord a ukázal jsem té příšeře zač je toho loket! Ostří prošlo skrze slizké chapadlo té odporné zrůdy a po jejím bolestném zavytí pustila mou nohu a skryla se zpátky pod hladinou moře." Většina historek o mořských příšerách nebyla pravdivá. Bylo jedno jestli je vypravěč námořník z královského přístavu či pirát uprostřed širého moře. Všichni mořeplavci měli jedno společné. Byli dokonalí vypravěči příběhů, které se nikdy nestali, i když by si to nejspíše přáli. 

"Páni!" vydechl skoro až omámeně modrooký brunet a vypadal opravdu fascinovaně vymyšleným příběhem. 

I ostatním se velice líbil a už se předháněli kdo bude vyprávět dál. "Myslíš, že je tohle strašidelný příběh?" ozval se jeden z nich a ušklíbl se na nejstaršího piráta. "To jste ještě neslyšeli o mém příběhu s mořskou nymfou!"

"Prosím tě, všichni ví, že žádné mořské nymfy neexistují!" 

"Ale existují!" 

Byli jako malé děti, které se hádaly o místo na písečku a princ Louis si ruch okolo sebe opravdu velice užíval. "Liame!" zamával nadšeně, když spatřil svého strážce, který překvapeně hleděl na skupinu pod sebou. 

"Vidíš? Říkal jsem ti, že je v pořádku." Bylo jasné, že bude kapitán této lodi následovat vystrašeného strážce. Dalo by se říct, že na něm obdivoval tu oddanost princi. Byl jako hlídací pes. Přišlo mu to roztomilé, zvlášť když pohlédl do jeho štěněčích očí. Vypadal vždycky tak neskutečně zmateně a netušil, co má dělat.

Brunet se chystal odpovědět. Nechtělo se mu věřit, že by mohli být piráti tak milí. Do řeči mu však skočil jeho přítel. "Liame pojď za námi!"

Než se stačil svalnatý brunet vzpamatovat, seděl vedle Louise a bavil se společně s piráty. Překvapivě se za chvíli bavil stejně jako všichni přítomní a když po další hodině vyšli na palubu, cítil se mnohem lépe, než předešlý den. Najednou znal jména všech pirátů na této lodi, najednou z nich už neměl takový strach. Nechápal proč jsou s nimi piráti ochotní se bavit, ale bylo to rozhodně příjemnější, než kdyby celou svou cestu prožili ve strachu z dalšího dne. A i když věděli, co je čeká, byl najednou jejich pobyt na lodi o něco snesitelnější.