,,Milí přátelé. Jsem velice rád, že jste přijali mé pozvání pro uctění čarodějů a čarodějek, kteří bojovali za poražení pána Zla. Všichni bojovali statečně s velikou oddaností a odvahou. Je mi velikou ctí, že dnes mohu ceremoniál zahájit já, jakožto nový ministr kouzel," odříkával slova pocty již zmiňovaný nový ministr kouzel Kingsley Pastorek velmi ponurým, smutným hlasem.
Kaple, ve které se celá smuteční oslava konala byla stejně ponurá, jako slova pana ministra. Celé řady kouzelníků se mačkaly na lavicích, ačkoliv budova byla velká. Za Kingsleym se nacházel obrovský oltář, jenž nesl seznam jmen zemřelých v Bitvě o Bradavice, dne druhého května roku devatenáct set devadesát osm. Nikdo z obecenstva ani nepípl, občas se ozvalo zašustění, avšak všichni byli pohlceni svými vzpomínkami, sem tam někdo zabrečel, většině po tváři stékaly slzy. Pro nikoho to není jednoduché.
,,Rád bych pro všechny věnoval minutu ticha," dopověděl svá slova ministr, odstoupil od stolce a přivřel víčka. Ostatní se od něho inspirovali a minutu ticha opravdu dodrželi. Ani žádné šustění tomu nebylo doprovodné.
,,Teď bych rád vyjmenoval všechny, co v boji padli, abychom na chvíli vzpomínali jen a jen na tu určitou osobu, na její činy a na její statečnost," oznámil a obrátil se, aby mohl do rukou převzít seznam hrdinů, kteří tu dnes už nemohou být.
Ministr vyjmenovával, za každým jménem nechal trochu času a každé pojmenování odříkával zřetelně, vážně a s úctou. Kdykoliv se ozvalo jméno určité rodiny, jejíž člen ve válce padl, matka většinou propukla v pláč, ostatní v rodině k tomu neměli daleko. Člověk je tvor schopný milovat, ale není schopen zapomínat.
,,Fred Weasley," mluvil dále a Molly Weasleyová propukla v obrovský, zvonivý pláč, který zanechával stopy bolesti i ostatním. George ji okamžitě následoval, neb ztratil kus sebe! Není si jist, zda bude někdy schopen opravdu žít bez něho. Fredova smrt se na něm podepsala formou obrovské bolesti a neschopnosti. Ginny zabrečela poprvé od začátku smuteční oslavy, protože v ní se smutek projevuje spíše nemluvností a neenergičností.
Hermiona se celý obřad dívala jen na své ruce. Nedokázala nic jiného, než slzy vypouštět na svět, ale i když pláčem strávila poslední dny, až ji z toho bolela hlava, stále ta obrovská tíž na srdci neubývá. Bude se s ní naučit žít.
,,Remus Lupin, Nymphadora Tonksová." Teď začaly stékat slzy i ministrovi. Sotva udržel hlas. Všichni po vyřknutí těchto jmen začali myslet na Tedda Lupina. Sirotkem se stal v jeden den, zbytečně. Lord Voldemort byl jen pouhou zbytečností na tomto světě, co vzal život nespočetně mnoho lidem... zbytečně.
,,Severus Snape, Albus Brumbál." V tomto okamžiku se zlomilo i Harryho srdce. U obou smrtí byl. Nemusí zde být ani vypsáno, co pro něho ti dva neskutečně chytří lidé znamenali, přestože Severusovu skutečnou tvář poznal až po jeho odchodu.
Minuty ubíhaly, tolik vyřčených jmen, přitom tolik lidských životů.
,,... A Draco Malfoy," dopověděl jména a Hermiona rychle vstala ze židle, čímž si vysloužila pozornost přátel. Rychle pokývala hlavou ke dveřím kaple a hned se k nim tichými kroky vydala.
Čerstvý vzduch ji praštil do obličeje a ona se nadechla a hned propukla v hrozivý, nejvíc nesnesitelný a hlasitý pláč. Všechny vzpomínky jí přelétly hlavou na jediného člověka. Nemohla takhle brečet v kapli, to by se neslušelo.
Rozešla se po hřbitově, jehož součástí byla i kaple a hledala jediný hrob, jediné místo. Přešla skoro celý pozemek hřbitova, až na něj narazila. Pohled jí padl k vyrytému jménu a citátu pod ním.
Bolest jí projela celým tělem, ta neuvěřitelná bolest, když ztratíte milovaného člověka. Celý náhrobní kámen vybírala jeho matka, která si nepřála, aby tam stálo jméno jejího bývalého manžela.
Propukla znovu v pláč, který přerušil ticho hřbitovního prostoru. Velmi pronikavý s hlasitými vzlyky. Pomalu se dusila, ale v této chvíli to nešlo jinak. Všechno, co s ním zažila, všechna ta slova a vše se to ztratilo v jednom jediném zeleném paprsku.
___
Bitva již byla v plném proudu a Hermiona metala kledby na všechno, co se jen pohlo. Byla v koncích, s Harrym a Ronem se museli rozdělit a ona byla sama. Byla jen otázka času, kdy přijde její smrt.
Utíkala chodbou z druhého patra a do někoho narazila.
,,Draco," vydechla, až skoro překvapeně. Snažila se ukrýt veškeré emoce. Nechtěla mu dát najevo, co k němu cítí. Ne po tom, co se stalo v jejich sídle. Jak se na ni díval, ale nepomohl jí.
,,Hermiono," promluvil udychaným hlasem. Ani když tu byla možnost, že je někdo uvidí a třeba po nich šlehne kledbu, dívali se jeden druhému do očí a nikdo nevěděl, co říct.
,,Hodně štěstí," popřála, protože nevěděla, co jiného říct a sama už od něho odbíhala pryč.
,,Čekej!" zastavil ji a popadl její rty těmi svými. Úplně jí to vyrazilo dech.
Nebylo vůbec vhodné se líbat, když kolem umírali kouzelníci, ale oni dva se na to teď vykašlali.
,,Miluju tě," řekl a než se vzpamatovala, byl pryč. Nechápala, co se teď stalo. Ráda by mu taky řekla, co k němu cítí, ale nebyl čas. Musela najít své přátelé.
___
Otočila se a zahlédla zářivě zelený záblesk, který si to mířil rovnou na ni. Byla připravena na možnost, že dnes zemře. Ani se nepodívala na toho, kdo po ní ten záblesk vrhl. Před očima se jí začernilo a myslela si, že je konec.
Ale nebyl.
Dopadla na zem a nechápala, že jí všechny smysly stále fungují. Otevřela oči a zjistila, že mrtvá není. Někdo jí zachránil život!
Rychle se vyhrabala do sedu a podívala se, kdo zemřel místo ní. Pohled jí padl na mrtvou tvář Draca Malfoye. Kluka, kterého celým srdcem milovala, který pro ní znamenal vše. Zachránil ji, zemřel kvůli ní!
Nechápala, jak se mohl vrátit, co tady vůbec dělá.
Ale i tak propukla v pláč a snažila se ho probudit, ačkoliv to bylo nemožné. Přece nemohl zemřít!
___
Všechno se událo hrozně rychle, že vše sama ještě zpracovávala, jako ostatní, ale na tohle se jí vůbec dobře nevzpomíná, ačkoliv na to myslí pořád a nutí ji to brečet. Zjištění, že jí zachránil život bylo to největší, co v životě zažila. Riskoval svůj život kvůli ní. Doteď nemůže uvěřit tomu, že celý svůj život obětoval jenom kvůli tomu, co k ní cítil. Je vůbec možné si vytvořit k někomu takové pouto, že ta osoba pro vás riskuje úplně všechno?
,,Hermiono!" zaslechla hlas své kamarádky, která se k ní hnala společně s Harrym a Ronem z obrovského davu čarodějů a čarodějek, kteří přišli uctít památku obětí války.
Ginny ji objala, přikryla svou bundou a nechala jí, aby se jí vybrečela na rameni. Protože všichni si právě teď přejí od nějaké osoby. ,,Už je dobře."
,,Když on mi tak strašně chybí!" vyhrkla a zase začala vzlykat.
___
,,Věřím, že fantazie je silnější, než vědění. Že mýty mají větší moc než historie. Že sny jsou mocnější než skutečnost. Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností. Že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt..."
Tomu Hermiona kdysi věřila. Ale teď už ne. Nejde se usmát, když máte slzy v očích. Nejde být šťastný, když ztratíte kus sebe. Nejde se radovat, když ztratíte osobu, kterou milujete.
ČTEŠ
Minuty Ticha
Fanfiction,,Věřím, že fantazie je silnější než vědění. Že mýty mají větší moc než historie. Že sny jsou mocnější než skutečnost. Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností. Že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt..." Tomu Herm...
