Lovely Secret

Lovely Secret - 9. část

Nancy

Liam s Dani odejdou taky spát a já s Louisem zůstanu sama.

Je pěkná noc. Vzduch nádherně voní, v tichu je slyšet šustění stromů, hvězdy na obloze jasně září. Když se pozorněji podívám, najdu dokonce Velký vůz. Někde kousek by měl být i Malý...

"Nancy?" přeruší moje rozjímání Louis a já si uvědomím, že mě celou dobu sledoval.

"Ano?" zvednu k němu oči. Neusmívá se. Kouká na mě vážným pohledem.

Vidím na něm, jak v duchu formuluje slova, co mi chce vlastně říct.

"Nechceš se jít projít?" zeptá se nakonec a já vím, že tohle říct původně nechtěl. Naděje v mých očích pohasne. Co jsem taky čekala?

"Jasně," usměju se, vstaneme a v tichosti vedle sebe kráčíme. Přejdeme přes silnici a pěšinkou dál k lesu. Nevadí mi, že ani jeden z nás nemluví. Zvuky nočních živočichů jen podtrhují celou kouzelnou atmosféru.

Před námi se vynoří ze tmy malý rybníček. Měsíc, který je skoro v úplňku, se odráží na vodní hladině.

"Jdeme si zaplavat?" mrkne na mě Louis.

"Nejdeme," pousměji se.

"Proč ne?" zazubí se.

"Protože si zapomněl na jednu drobnost. A to, že nemáme plavky."

"A to vadí?" zakření se.

"Mně jo."

"Ale no tak, Nancy," stoupne si přede mě. Jemně mi prsty odhrne vlasy z obličeje a zastrčí za ucho. Všechno se ve mně zachvěje. Je tak nádherný! V měsíčním světle vypadají jeho oči modře, jako hluboká voda v oceánu, což je zvláštní, protože normálně je má víc do zelenkava. "Nebudu se koukat, slibuju," zvedne jeden koutek do úsměvu, pak se otočí a přetáhne si tričko přes hlavu. Zůstanu na něm vyset očima. Stáhne si i zbytek oblečení a skočí šipku do rybníka.

Využiji chvíle, kdy je pod vodou, vyklouznu z halenky a kraťásky nechám spadnout ke kotníkům.

Louí se vynoří, ale dodrží slovo a zůstane otočený zády. Rozepnu si černou podprsenku a vyklouznu z titěrných krajkových tang.

Voda je teplá a ve tmě není vidět ani kousíček pod hladinu, což je jen dobře. Doplavu k Louisovi, ten se otočí a usměje se na mě.

"Není to tak hrozný, ne?"

Jen se usměju. Udělám pár temp, a když se zastavím, zjistím, že dosáhnu tak tak na dno. Zakloním hlavu, moje vlasy se namočí a tíhou vody skoro narovnají.

Louis doplave těsně ke mně. Mezi námi je vzdálenost pár centimetrů. Stačilo by se jen natáhnout...

"Louisi?"

"Ano, Nancy?"

Neodpovím. Nevím, co jsem chtěla říct. Jak bych taky mohla, když se ztrácím v jeho očích.

"Co jsi chtěla říct?" zeptá se tiše.

"Co jsi chtěl říct ty? Na té terase..." odpovím otázkou.

"Chtěl bych ti toho říct tolik, ale zároveň nevím jak," povzdechne.

"Jako třeba?" špitnu.

"Jak jsi krásná," zašeptá a bříšky prstů mě pohladí po tváři. "Věděl jsem, že jsi fajn holka, už když jsme si podali ruku," prsty sjede jemňounce na lícní kost a pošimrá mě na krku u ucha. "Myslel jsem na tebe snad celou noc a pořád si vybavoval ten tvůj krásný úsměv," vezme do prstů pramínek mých vlasů a pohrává si s ním.

Nejsem schopná mu na to cokoliv říct. Vzájemně si koukáme do očí. Louis se ke mně malinko nakloní a po malém zaváhání zruší vzdálenost mezi námi. Vpije se do mě svými rty a rukama zajede do mokrých vlasů. Ruce mu dám kolem krku a polibky oplácím.