Lovely Secret - 1. část

13.7K 443 9

Sedím u psacího stolu u sebe v pokoji, upíjím horkého čaje a koukám z okna. Tisíce malých dešťových kapek bubnuje do skla, sem tam noční oblohou projede blesk, doprovázený úderem hromu. Náhle někdo zlehka zaklepe na dveře a do pokoje strčí hlavu Louis.

„Ségra? Můžu dál?"

„Tuhle otázku lidé obvykle pokládají, když jsou ještě za dveřmi," řeknu, aniž bych odvrátila pohled od okna.

Louí se usměje. „Přišel jsem se tě zeptat, proč tady sedíš sama a nejdeš raději za námi dolů."

„Nechce se mi," odpovím mu a neobtěžuji se na něj ani podívat.

„Lilly... přece tu nebudeš celý večer sama..."

„Mně to nevadí," řeknu a není to tak úplně pravda. „Klidně se vrať za klukama."

Louis si povzdechne. „Kdyby sis to přece jen rozmyslela, víš, kde jsme."

 Jakmile se za ním zaklapnou dveře, vstanu a otevřu skříň v rohu místnosti. Pohlédnu do zrcadla na vnitřní straně dveří a to mi vrátí odraz šestnáctileté dívky s dlouhými tmavě hnědými vlnitými vlasy, světlými pihy na nose a tmavě modrýma očima.

 Zklamaně si povzdychnu. Nikdy jsem se svým vzhledem nebyla spokojená.

 "Vždyť jsou ty pihy roztomilé a tobě moc sluší," řekla mi Lucy. Vzpomenu si na svou nejlepší kamarádku, se kterou jsem navštěvovala střední školu v Doncasteru. Ale to bylo ještě před tím, než se z Louího stala velká hvězda a přestěhoval se se mnou do Londýna.

 Ona jediná mi chybí. I když je to celkem hnusné říct, po mámě se mi vůbec nestýská.

 Proč by taky mělo? O mě ani o bráchu se nikdy nestarala. Jediné, co ji zajímalo, byl alkohol. A táta? Škoda mluvit. Opustil nás, když jsem byla ještě malá.

 Vyměním tričko, co mám na sobě za jiné, černé s dlouhým rukávem a třemi stříbrnými knoflíčky vepředu. Světlé bokové rifle si nechám, zavřu skříň a vyklouznu z pokoje.

 Sejdu po točitých schodech dolů a před prosklenými dveřmi do obýváku se zastavím.

Hodnou chvíli tam přešlapuju, než se nakonec odhodlám, tiše zmáčknu kliku a vejdu dovnitř, abych zjistila, že tam nikdo není. Ale kde jsou?

 Zvenku uslyším výbuch smíchu pěti klučičích hlasů. Usměji se, projdu obývákem a otevřenými dveřmi na zastřešenou terasu.

 Blázni. Venku lije jak z konve a oni si tu vysedávají u dřevěného stolku, Louí s Liamem s pivem v ruce a povídají si.

„Tak sis to přece jen rozmyslela?" usměje se na mě Zayn, když mě uvidí a udělá mi mezi sebou a Harrym na lavičce místo.

„Už mi tam samotné bylo docela smutno," pokrčím rameny a sednu si na uvolněné místo.

„Pojedeš s námi zítra na ten koncert?" zeptá se mě Niall.

„Co jiného mi zbývá...?"

„Co jiného mi zbývá... Slyšíte ji?" zeptá se naoko nevěřícně Zayn. „Víš, kolik lidí by dalo nevím co za to, aby tam mohli jít?" zazubí se.

„Trošku přehnané sebevědomí, ne?" usměji se pobaveně, ale musím uznat, že má pravdu. Taky kolik uječených fanynek by se mohlo zbláznit, jen aby tady mohly sedět místo mě. Hodně je slabé slovo. Viděla jsem to na včerejším koncertě. Klidně by se i nechaly ušlapat, jen aby se jednoho z kluků mohly dotknout. A já tu sedím, pravým ramenem se dotýkám Zaynovy svalnaté paže, levým Harryho a vůbec to se mnou nic nedělá.

Lovely SecretPřečti si tento příběh ZDARMA!