That boy

83. Dvě slova

Tak je to tady.. poslední část :D doufám, že vás bude bavit..😅❤

Slyšela jsem otravný a neústupný zvuk budíku, a tak jsem otevřela oči a vypla ten otravný zvuk. Musím vstávat brzo, abych dodělala tu práci. Šla jsem do koupelny, kde jsem provedla svou ranní hygienu, poté jsem si vzala jen vodu a šla rychle dodělat tu práci, abych to už měla za sebou.

Po asi hodině jsem měla hotovo, a tak jsem to taky odeslala.
Během té práce jsem si uvědomila, že jsem si zapomněla batoh u Emy. Nemám moc ráda kabelky, tak nosím takový menší batoh, kde mám věci. Mobil a klíče mám vždycky u sebe, ale jinak všechno mám tam. Rozhodla jsem se proto, že zajdu k Emě, vezmu si ten batoh a stavím se u Jacka. Dneska není venku vůbec hezky. Je zataženo a vypadá to, že bude pršet, takže nejspíš budeme celý den u něj koukat na filmy nebo tak něco.

Přešla jsem k zrcadlu a zamračila se. Dneska jsem vypadala obzvlášť hrozně. Mávla jsem nad tím rukou a přešla ke skříni, kde jsem si vytáhla černé džíny a velkou šedivou mikinu. Oblékla jsem si to a vlasy si svázala do culíku. Malovat se nebudu, protože stejně budeme jen doma, takže to není potřeba a ani se mi nechce.

Vzala jsem si mobil a klíče, a mohla jsem vyrazit.
Jak jsem si myslela.. po chvíli začalo pršet, a tak jsem zrychlila v kroku.

Konečně jsem došla k domu, kde bydlí Ema. Zazvonila jsem a čekala klepajíc se zimou až mi otevře. Konečně mi otevřela a já v její tváři viděla překvapení. Měla na sobě jen tričko. Nejspíš Jasonovo.
Má stejný tričko jako Jack.
Pomyslela jsem si a nad svou poznámku jsem se pousmála.

„ahoj.. včera jsem si u tebe zapomněla batoh" řekla jsem s uchechtnutím. Ema se na mě ale pořád překvapeně dívala.

„no.. j-já nevím. Žádný batoh tu není" řekla nervózně a snažila se mi nedívat do očí. Nechápala jsem, proč se tak chová.

„co se dě-" chtěla jsem doříct, ale už jsem nemusela. Pochopila jsem to. Ze shora přišel dolů Jack jen v kraťasech a bez trička.
Ne.. to nemůže být pravda. To by mi přece neudělali.

Nehybně jsem tam stála a nemohla tomu uvěřit. Když si mě Jack všiml, tak byl překvapený a nevěděl, co dělat. Jen tam stál a nic neříkal.
Cítila jsem se bezmocně a hnusně. Hned se mi nahromadily slzy do očí.

„Rose.. není to tak, ja-" začala se slzami v očích Ema, ale já se rozešla směrem pryč. Nemohla jsem tam dál zůstat. Cítila jsem neústupnou bolest v oblasti hrudi. Myšlenky létaly jedna ke druhé a já nevěděla, co si mám myslet.

Studený déšť mi stékal všude po těle, ale už jsem to nevnímala.

„Rose, počkej!" Křikl na mě ten známý hlas, ale já se neotočila. Šla jsem dál jako smyslů zbavená.

„notak, Rose!" Křikl znovu a na to mě za rameno otočil k němu.
Nemohla jsem se na něj ani podívat. Měla jsem takovou zlost, ale větší byl pocit zklamání. Zklamání z jeho osoby.

„není to tak, jak si mys-" chtěl doříct, ale já mu v tom zabránila, když jsem promluvila.

„takže mi chceš říct, že jsi se s ní nevyspal?!" Křikla jsem naštvaně. Slzy mi tekly proudem, ale to už jsem neřešila. On jen v tichosti sklopil hlavu.

„já ti věřila! Odstěhovala jsem se kvůli tobě zpátky sem!" Křičela jsem dál.

„Rose.. mrzí mě to.. měli jsme v sobě alkohol" řekl s lítostí v hlase.
Jo, jasně.. alkohol může za všechno.

„neházej to na alkohol.. jak jsi se tam vůbec dostal? Vždyť jsem tě odnesla domů.. jak jsi to mohl udělat? A ještě s mojí nejlepší kamarádkou.." řekla jsem už klidnějším hlasem a taky si to čím dál tím víc uvědomovala.
Podvedl mě s mojí nejlepší kamarádkou.. kluk, kvůli kterýmu jsem zrušila svatbu, rozešla se s mým přítelem a odstěhovala se od mé rodiny.. kluk, kterýmu jsem tak strašně věřila..

„nenávidím tě" řekla jsem klidně, ale zlomeně. Vypadal, že ho to zarazilo. Nečekal to. Cítila jsem, že to musím říct. Viděla jsem, jak ho to zamrzelo, ale to mě taky.. mrzelo mě, že to je pravda. Že to musí být pravda.

„prosím.. odpusť mi to.. tak strašně mě to mrzí.." řekl a podíval se mi s lítostí v očích do očí.
Nevěděla jsem, co dělat. Nic jsem neříkala.
Nedokážu mu už věřit.. nedokážu se mu podívat ani do očí..

„byla to blbost.. já vím a mrzí mě to" řekl zase a chtěl se mě dotknout, ale já uhla. Déšť mu stékal všude po těle.

„nedotýkej se mě" řekla jsem s mírně naštvaným hlasem a podívala se na něj.

„já už ti nedokážu věřit.. jak můžu vědět, že mi to neuděláš znovu?" Řekla jsem a nechala slzy volně téc.
V rukou jsem svírala látku mikiny.

„už se to nestane.. nevěděl jsem, co dělám" řekl pohotově, ale to mi nestačilo na to, abych mu uvěřila a odpustila mu to.

„neopouštěj mě.." řekl s takovou tíhou v hlase. Podívala jsem se na něj a viděla, že měl slzy v očích. To mi vehnalo do očí ještě větší množství slz.
Pomalu jsem se otočila a rozešla se směrem domů. Nemohla jsem tam dál zůstat. Rukou jsem si setřela slzy, které mi právě stékaly po tváři, ale bylo to zbytečné, protože mi hned začaly téct nové slzy.

„Rose, nedělej to.." křikl za mnou Jack a já věděla, že mu pár slz z oka vyteklo. Z úst mi vyšel nepatrný vzlyk, ale neotočila jsem se. Šla jsem dál a nechala déšť, aby mi stékal po obličeji.
Cítila jsem v hrudi tíhu.. nevěděla jsem, co to je, ale nemohla jsem se normálně nadechnout. Byla jsem zklamaná. Věřila jsem mu.. věřila jsem jim oboum..

----------------------------

Pár dnů jsem byla jen doma a přemýšlela.. přemýšlela jsem, že mu odpustím, ale nedokázala jsem to.. nedokázala jsem mu odpustit. Způsobil mi takovou bolest, že tohle jsem mu odpustit nemohla.. nešlo to. Další dny to bylo ještě horší, protože ty myšlenky mě zabíjely zevnitř. Každý den vypadal stejně a já si uvědomila, že už mu nikdy věřit nebudu. Nenávidím ho.. nenávidím ho za to, co mi udělal.

Po pár dnech jsem se tedy odstěhovala zpátky na Floridu, kde jsem si po třech letech našla stálého partnera, s kterým jsem se i vzala a měla s ním dvě nádherné děti.
S Emou už jsem se od té doby neviděla.. a Jason.. ten, když zjistil, co udělala, tak se s ní rozešel a svatba se nekonala. Hodně ho to vzalo.. miloval ji.
No.. a já s Jackem? Od toho dne už jsem ho nikdy neviděla, ale taky jsem na něj nikdy nezapomněla.

Někdy stačí opravdu minuta a všechno se může pokazit. Všechno se může zničit a už to nikdy nebude stejný. Důvěra je důležitá věc.. když to jednou pokazíš.. už nikdy to nebude stejný. Důvěra je strašně křehká věc, která se dá snadno rozbít, ale už se nedá spravit, aby byla jako na začátku.

Je zvláštní, jak vám dvě slova mohou zrychlit tep, změnit život, přeměnit myšlení, změnit pocity. "Miluju tě" nebo "nenávidím tě"

__________________

Tak to je konec tohohle příběhu. Nejspíš jste nečekali takový konec, ale nechtěla jsem udělat konec, který je předvídatelný.. takže proto takový konec..😅

Teď bych vám chtěla strašně moc poděkovat za všechno. Za vaší podporu, kterou jste mi ukazovali v komentářích, v hlasech a v přečtení. Nečekala jsem, že se to bude líbit tolika lidem a jsem za to strašně ráda, protože mě psaní baví. Hlavně děkuju za vás.. moc vám děkuju❤

Mám vás ráda..❤

x moon x

6. května 2020