That boy

30. Nevím, co to je

„ahoj, mami" řekla jsem nervózně, když jsem za ní došla dolů, protože právě přišla z práce.

„ahoj, Rose. Uvařila sis?" Zeptala se mě.

„ne. Já jedla u Sarah" řekla jsem a usmála se. Máma nesměla zjistit, že tady je Jack. Myslela by si bůh ví co.

„a co chceš tedy uvařit?" Zeptala se a dívala se na mě s otázkou v očích.

„nic. Já nemám hlad." Řekla jsem. Opravdu jsem hlad neměla.

„opravdu?" Zeptala se nevěřícně.

„jo" řekla jsem a zasmála se.

„tak dobře. Půjdu si tedy už lehnout. Kdyby jsi něco chtěla udělat, přijď za mnou" řekla a šla do svého pokoje.
Tohle se povedlo. Teď půjde spát a nic nezjistí.

„dobrou" řekla jsem ještě, než zavřela dveře.

Šla jsem rychle nahoru zkontrolovat Jacka. Spal.

Doufám, že máma nahoru nepůjde. A už vůbec ne do pokoje, kde spí Jack.

Potom, co jsem si dala rychlou sprchu, jsem si šla už lehnout, protože bylo docela pozdě.

Najednou jsem ze zdola slyšela nějaký rámus. Otevřela jsem oči a podívala se na hodiny. Půl čtvrtý ráno. Super.

Šla jsem potichu dolů, abych se podívala, kdo ten rámus dělal.
Když jsem došla do kuchyně, viděla jsem Jacka, jak něco sbírá ze země. Po chvíli jsem viděla, že mu na zem spadl hrnec.

„co děláš?" Šeptla jsem.

„hledal jsem skleničky" řekl a poškrábal se vzadu na krku.

„tady jsou" řekla jsem s posměšným úsměvem a ukázala mu, kde ty skleničky jsou.

„díky" řekl a napustil si vodu, kterou poté vypil.
Vypadal, že mu alkohol z těla už vyprchal.

„proč jsi tak brzo vzhůru?" Zeptal se mě.

„protože jsi mě vzbudil" řekla jsem a uchechtla se.

„aha, tak dobré ráno" řekl a zasmál se. Na to jsem se taky zasmála.

Vzpomněla jsem si na včerejšek. Jak řekl, že něco cítil, a že ví, že mezi námi něco je. Nevědomě jsem se začala usmívat.

„nad čím přemýšlíš?" Zeptal se zvědavě.

„nad ničím" řekla jsem rychle a vrátila se do reality.

„tak fajn" řekl nechápavě.

Potřebovala jsem zjistit, jestli si to pamatuje. Musela jsem to zjistit. Co když si to nepamatuje?

„pamatuješ si něco ze včerejška?" Zeptala jsem se opatrně, a zároveň zvědavě.

„jo. Nebyl jsem zas tak opilý. Vím, že jsem přišel a otevřela mi Sarah, ale nepustila mě dovnitř. Nevím proč. Pak si pamatuju, že jsme spolu šli k vám, a pak jsem usl" řekl mi vše, co si pamatuje. Teda možná vše.

„to je všechno? Nepamatuješ si třeba.. já nevím.. něco, co jsi říkal?" Zeptala jsem se nenápadně.

„ne, proč? Řekl jsem něco blbýho?" Zeptal se hned.

„ne, to ne. Já jen tak" řekla jsem a oči sklopila k zemi.
Takže on si to fakt nepamatuje. Konečně přiznal, že něco cítil a on si to nepamatuje.

„půjdeš zítra do školy?" Zeptala jsem se ho.

„nejspíš ne" řekl a uchechtl se.

„co ty?" Zeptal se ještě s očima přilepenýma na mě. Znervózňovalo mě to.