That boy

76. Ublížil jsi mi

Procházela jsem okolo všech těch lidí a viděla samé úsměvy a šťastné tváře. Bylo hezké je takhle vidět.

„můžu s tebou mluvit?" Ozval se známý hlas za mými zády. Otočila jsem se a znovu spatřila ty tmavě hnědé oči.

„jasně" souhlasila jsem a následovala ho. Došli jsme na místo, kde moc lidí nebylo. Vlastně tady nebyl nikdo, ale nebyli jsme zase daleko od oslavy.

„tak mluv" pobídla jsem ho a čekala, až začne mluvit.

„chyběla jsi mi" řekl a to mě překvapilo. Měla jsem vykulené oči a nevěděla, co říct.

„proč to říkáš?" Zeptala jsem se.

„protože to je pravda. Byla to chyba, Rose.. byl jsem naštvaný a nevěděl jsem, co dělám" řekl a já byla pořád překvapenější a překvapenější.

„ublížil jsi mi" řekla jsem a vzpomněla si na ty měsíce, které jsem kvůli němu jen probrečela.

„já vím a mrzí mě to" řekl a přiblížil se ke mně. Mé srdce bušilo o něco rychleji a mé ruce se klepaly. Vůbec jsem nevěděla, co si o tom mám myslet.
Proč to říká? Proč to říká až teď, když už máme oba někoho jiného?

„už je pozdě. Měl sis to uvědomit dřív" řekla jsem a o krok od něj odstoupila.

„byl jsem blbec.. promiň" řekl a díval se mi upřeně do očí.

„nedívej se tak na mě. Doháníš mě tím k šílenství" řekla jsem a prsty si zaryla do vlasů. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat.
Jack se ke mně přiblížil a rukou se dotkl mého boku. Já hned znervózněla a začala se červenat, ale odejít jsem nechtěla. Věděla jsem, že to není správné, ale v tu chvíli jsem chtěla být s ním.
Jack ruku přemístil na mou tvář a dal mi pramínek vlasů za ucho. Mně se zadrhával dech a nemohla jsem se hnout.

„tohle nejde.." řekla jsem konečně a odstoupila od něj. Vypadal docela překvapeně.

„oba už máme někoho jinýho" řekla jsem, podívala se na zem, a pak zase na něj.
Chci být s ním, ale tohle si měl uvědomit dřív. Teď už je pozdě..

„opravdu si chceš Marka vzít?" Zeptal se najednou a mě to zarazilo.

„jasně, že jo" řekla jsem hned rozpačitě.

„nevěřím ti" řekl a to mě překvapilo.

„nemusíš mi věřit. Miluju ho. To stačí" řekla jsem rozhodně.

„proč jsi mu teda řekla ano až přede mnou?" Zeptal se a já nevěděla, co říct.

„protože v tu chvíli jsem si uvědomila, že to chci" řekla jsem.
Lhářko.

„kdybych se tě teď zeptal já, řekla bys mi ano?" Zeptal se s očima přilepenýma na mně a já se na něj překvapeně dívala.
Co to říká? Jestli bych mu řekla ano? Nebudu si nic nalhávat.. jasně, že bych mu řekla ano, ale to teď nejde. Mám Marka.

„nech toho. Měl jsi se mě zeptat dřív. Neměl jsi se se mnou rozcházet. Teď už je pozdě" řekla jsem a už byla trošku naštvaná.

„není pozdě.. ještě sis ho nevzala" řekl a šel blíž ke mně.

„ale jsem s ním zasnoubená. Nemůžu mu to udělat" řekla jsem a podívala se Jackovi do očí. Byla v nich naděje a zároveň zklamání.
Najednou udělal rychlý pohyb a políbil mě. Jeho rty mi dávaly pořád stejný pocit. Já polibek prohloubila a ruce si obmotala okolo jeho krku. Jack mě rukama zvedl a já si nohy obmotala kolem jeho pasu. V tu chvíli mi bylo jedno, že by nás někdo mohl vidět. Bylo mi i jedno, že jsem byla zasnoubená s Markem. V tu chvíli na ničem nezáleželo. Konečně jsem ho měla u sebe.

Když nám došel dech, líbat jsme se přestali a Jack mě položil dolů. Nemohla jsem se přestat usmívat. Konečně byl tady.

„nechceš jít někam jinam?" Zeptal se s jemným úsměvem a díval se mi do očí. Já jen s úsměvem přikývla na souhlas, a tak jsme se vydali někam, kde budeme samy.

„půjdeme ke mně" řekla jsem a vzala Jacka za ruku. Můj byt je odtud totiž blízko, takže nebude problém, kdybychom se museli vrátit.
Když jsme vešli do bytu, všude byla tma, a tak jsem rozsvítila světlo. Jack si začal můj byt prohlížet, protože tady ještě nebyl. Díval se na všechno.

„máš to tady hezký" řekla a já se uchechtla.

„jo.. děkuju" poděkovala jsem slušně a šla za ním. Sedli jsme si na sedačku a mlčky se na sebe dívali.
Najednou jsem měla slzy v očích, protože jsem si uvědomila, že je tady. Jack je tady. Po tak dlouhé době ho vidím.
Sedla jsem si k němu blíž a objala ho. On mě objal taky a takhle jsme zůstali.

„strašně jsi mi chyběl" řekla jsem. Ukápla mi jedna slza, ale tu jsem hned setřela.

„ty mně taky" řekl a hladil mě po zádech. Tohle jsem potřebovala. Jeho jsem potřebovala.

              --------------------------------

Právě s Jackem sedíme na mé posteli a povídáme si. Povídáme si o tom, co jsme oba za ty dva roky prožili a co jsme dělali. Jak jsem zjistila, tak Jack na vysokou nešel, ale pracuje v nějaké firmě.

„neměli bychom se vrátit na tu oslavu? Určitě tě už postrádají" řekl s uchechtnutím Jack a já se podívala na hodiny. Jedenáct hodin večer.

„no.. můžeme se tam jít podívat" řekla jsem s uchechtnutím a vstala z postele.

„kdy odjíždíš?" Zeptala jsem se a smích mě hned přešel.

„zítra večer" řekl a já udělala smutný obličej.
Konečně je tady a zase se budeme muset hned rozloučit.

„tak máme aspoň ještě pár hodin" řekla jsem a chytla ho za ruce.

„bude u tebe dneska spát Mark?" Zeptal se a vypadal, jakoby ho něco napadlo.

„to nevím.. proč?" Zeptala jsem se, i když jsem odpověď znala.

„že bych se u tebe zdržel" řekl s šibalským úsměvem a dal mi krátkou pusu.

„zkusím to nějak udělat" řekla jsem a vrátila mu krátkou pusu.
Vím, že to není vůči Markovi fér, ale teď nad ním nepřemýšlím a ani nechci. Vyřeším to potom.

„no a co Amanda? Nebudeš v noci s ní?" Zeptala jsem se a Jack nesouhlasně zakroutil hlavou.

„s ní to není tak vážný.. jsme spolu chvíli a stejně nám to neklape, takže s ní v noci nebudu, když se s ní rozejdu" řekl a to mě docela překvapilo.
Teď se s Markem jako mám rozejít? Jak to udělám? Co mu řeknu?

„dobře.. když myslíš" řekla jsem s uchechtnutím a šla ke dveřím. Jack mě hned následoval.

              --------------------------------

„kde jsi celou dobu byla?" Zeptala se mě Ema, když mě zahlédla.

„tady.. byla jsem tady celou dobu" zalhala jsem a nervózně se zasmála.

„aha.. já jen, že jsem tě dlouho neviděla." Řekla a zasmála se.

„tak je tady hodně lidí" řekla jsem a rozhlédla se. Opravdu tu bylo hodně lidí.

„prej jsi už řekla Markovi ano" řekla Ema a já přikývla.

„všem to říká. Je šťastný" řekla a já začala cítit vinu. Docela hodně velkou vinu.
Rozešla jsem se někam pryč. Ani nevím kam a nechala jsem tam Emu nechápavě stát. Potřebovala jsem přemýšlet a být sama.
Nemůžu mu teď říct, že se s ním rozcházím. Vždyť to je ode mě tak sobecký. Nemůžu mu ublížit, ale zase nechci ztratit Jacka. Chci být s ním, ale nechci ublížit Markovi. Co mám dělat?

              ___________________

Pomalu, ale jistě se blížíme ke konci příběhu..😃

x moon x