22. Nic to neznamenalo

7.2K 180 5
                                    

Když jsme vyšli z výtahu, nevěděla jsem, co říct nebo, co dělat.

„dobrou" napadlo mě říct jen tohle. Řekla jsem to, jakoby se nic nestalo.
Jack mi na to nic neřekl, jen odešel do svého pokoje. Taky jsem šla do pokoje, kde už Ema spala. Sedla jsem si na postel a přemýšlela nad tím, co se to právě stalo.

Já a Jack? To nemůže dopadnout dobře. Nikdy bych ani nepomyslela, že se zrovna nám něco takovýho stane. Že mě vůbec Jack začne zajímat. Byl to prostě kluk z mojí třídy, co s nikým nemluvil. A teď? Teď je to kluk, který mi způsobuje pocení, zrychlení dechu a červenání, pouhým pohledem.
V tom výtahu jsem si přála, aby mě políbil. Chtěla jsem, aby se pohnul dopředu, a tím spojil naše rty, ale nestalo se to a já jsem za to teď vděčná. Nesmí se mezi námi nic stát.
I když už se tak trošku děje. Jack se mi líbí. Konečně jsem si to přiznala.

Vstala jsem z postele, šla do koupelny, kde jsem se opět osprchovala. Nutně jsem potřebovala sprchu.

„Rose, vstávej! Haló. Snídaně. Dělej" křičela a házela se mnou Ema.

„běž tam sama. Já si ještě chvilku pospim" řekla jsem a víc se zachumlala do peřiny.

„ne, pojď. Stejně budeš muset vstávat, protože pak jdeme se školou na výlet" řekla Ema, a tím mě donutila vstát. Šla jsem rovnou do koupelny, kde jsem ze sebe udělala člověka, a pak jsme šly dolů, kde už byli všichni a jedli svou snídani.

Ema mířila ke klukům. Kaiovi, Calebovi a Jasonovi.

„musíme jít k nim?" Zeptala jsem se a doufala, že mě jednou poslechne a půjdem si sednout jinam.

„jo. S nima se tady jako s jedinýma bavíme" řekla a dál šla ke klukům.
Došly jsme k nim a sedly si.

Najednou do místnosti vešel Jack a já se začala hned červenat a hned zapomněla, jak se dýchá.

„Jacku, tady" křikla na něj Ema a já jí propalovala pohledem. Sice nemohla vědět, co se včera stalo, ale doufala jsem, že s námi dneska Jack nebude.

Pro mé překvapení si Jack k nám přisedl. Sedl si přímo naproti mě. Nevěděla jsem, kam koukat, tak jsem koukala všude okolo po místnosti, jen ne na Jacka.

„co podnikneme dneska?" Zeptal se s uchechtnutím Caleb.

„nic" vyhrkla jsem rychle.

„teda, já nic podnikat dneska nebudu. Půjdu se s vámi možná jen projít, ale večer nic. Teda, jako včera večer. Do žádnýho klubu ani výtahu nepůjdu" řekla jsem roztřeseným hlasem. Vůbec jsme nevěděla, co říkám.

„výtahu?" Zeptal se nechápavě Kai.

Fakt jsem právě řekla, že do žádnýho výtahu nepůjdu?

„myslím.. do žádnýho klubu. Do žádnýho klubu nepůjdu" řekla jsem a nervózně se zasmála. Koukla jsem nenápadně na Jacka. Ten se jen posměšně usmíval. Tohle mu přijde směšný.

Po snídani jsem se rozhodla, že si s Jackem promluvím. O včerejšku a celkově.
Stála jsem před jeho pokojem. Ani nevím, s kým měl ten pokoj. Byla jsem nervózní. Neodhodlala jsem se zaťukat. Stála jsem tam, mávala rukama, zrychleně dýchala a nevěděla, co mu vlastně řeknu.
Když jsem konečně dostala odvahu a chtěla zaťukat, otevřel dveře Tom. Tom je ze čtvrťáku.

„ahoj?" Řekl nechápavě. Nejspíš nechápal, proč stojím před jejich dveřmi.

„ahoj, je tam Jack? Potřebuju s ním mluvit" řekla jsem s úsměvem.

That boyWhere stories live. Discover now