Was it a dream? | Larry Stylinson

Rukopis XII., --.května 20--

Museli jsme usnout, já i on, protože se probudím u vyhasínajícího ohně. Bestie spí a já ji nechci budit, takže jenom přiložím, napiju se a zase si lehnu k němu. Prohlížím si ho a hledám známky lidskosti. Vím, že to není obyčejný vlk, můžu-li to zvíře nazvat vlkem. Je nádherný, obrovský a velmi empatický. Ano, to, co dělal se mnou před pár hodinami bylo... ehm. Jistě se červenám, ale to nemění nic na tom, že jsem si to užil. Můj společník je velmi štědrý, co se soužití týče. Kdybych neměl vlastní povinnosti, byl bych šťasten tu zůstat, tak, jak to je, ale nejde to. Mám povinnosti v lidském světě, do kterého se nerad musím vrátit. Moje prateta a možná i další mě jistě postrádají, musím tu být minimálně deset dní, ale kdoví, čas se tady špatně odhaduje.

Je to dlouhá noc a mně je mi dlouhá chvíle. Prohlížím si svého přítele i zachránce, zaměřuju se na detaily, které mi mohly uniknout. Nenajdu nic nového, nic neobvyklého, nic, čeho bych si dřív nevšiml. Jeho hrudník se zvedá pravidelně, ale jestli doopravdy spí, to nevím. Pochybuju, že mě necítil vstát a odejít - možná je mu jenom pohodlně, a vzhledem k tomu, že jsem tady a nikam se nechystám, nemá důvod otevírat oči, nebo se probouzet s příjemné ospalosti. Leží na boku, břicho a slabiny odhalené teplu ohně a samozřejmě mému pohledu. Prohlížím si jeho velké tělo a záhy na něj i vztáhnu ruku. Zabořím prsty do jeho mramorového kožichu na pleci a poškrábu jeho kůži. Jeho oči zůstanou zavřené, ale bestie začne znova příst. Pokračuju v hlazení jeho srsti a škrábání jeho kůže dlouhé minuty, posouvám se na záda a na břicho, posune se k němu blíž, abych na něj dosáhl. Kontroluju jeho rány a velmi rád vidím, že žádná nekrvácí a všechny se hojí. Žádná není zanesená ani hnisavá a můj zachránce a společník se zdá dobře uzdravovat. Položím si hlavu na jeho plece a chvíli dýchám jeho vůni; jako bych ležel na jehličí v lese. Cítím podhoubí, maliní, čerstvou vysokou trávu, lesní med a pryskyřici. Je to nádherná vůně. Vlk zapřede hlasitěji a pohne se, položí se víc na záda, nejspíš má jako každý pes rád drbání na břiše. Jemně se zasměju a pokračuju, hladím ho a mazlím se s ním tak, jako on se mnou prve. Za chvíli se unavím, lehnu si vedle něj a jenom občas pohnu rukou na jeho břiše. Dělám to spíš mimoděčně, bloumám vzpomínkami jenom tak napůl, napůl spím, napůl se nemůžu nevracet k zážitkům zde. Probere mě až když zavadím na vlkově těle o něco, co tam předtím nebylo. Shlédu dolů a zjistím, že moje dlaň se nejspíš už dlouho pohybovala blízko vlkových slabin. Jistě, je to taky jenom tvor, dalo se tedy předpokládat, že i on bude na moje provokování reagovat. Otočím hlavu, abych se mu podíval do očí, ale bestie stále předstírá spánek. Jsem si téměř jistý, že spánek předstírá, dýchá teď jinak. Na chvíli vrátím ruku na jeho bok, ale záhy mi zvědavost stejně nedá a já se doteky vrátím do jeho slabin. Musím se dívat, jsem fascinovaný, zvědavý. Jeho pyj vykukuje z vaku, bytní mi před očima a já nejsem příliš dobrý v sebeovládání, takže záhy po jeho špičce přejedu palcem. Je velký a stále narůstá, a já mám záhy v dlani něco tak velkého, až kolem toho nesemknu pěst - je širší i delší než moje předloktí a já obdivně přejedu prsty po celé délce. Spíš ho zkoumám, než bych se ho pokusil ukojit, ale i na to dojde. Jsem tak fascinován, že vlastně až po chvíli toho, co se to děje, si uvědomím, že je bestie vzhůru, dívá se na mě, ani se nepohne, ale jeho předení se stalo hlasitějším, mohutnějším. Cítím, jak pod námi vibruje borovicová podlaha, jak se třesou okenní tabule, ale taky to, jak se třese můj společník. Rozprostřu dlaň po celé délce a oplatím mu jeho laskavost. Snažím se, soustředím se a zkoumám jeho odlišnosti. Když se zcela zbytní spodní část jeho penisu, neodolám a přejedu po něm rukou a odezva na sebe nenechá dlouho čekat, vlk v mých rukách přeruší své vrnění, aby zavrčel, dost hlasitě na to, aby ho bylo slyšet ven, načež z něj vytryskne tolik spermatu, a se jemně zasměju. Slyším jeho těžký dech, ale během pár minut se vrátí jeho vrnění a jeho obrovský penis zmizí ve vaku mezi slabinami. Pohladím ho po podbřišku a on strčí čumák do mých vlasů, za krk, na záda. Položím mu dlaň na hlavu, za uši, a jemně poškrábu.

Jsme si kvit, příteli.

Bude chvíli po poledni, vlk spí, já jsem už chvíli vzhůru a nemám co na práci. Horečka na chvíli povolila a já se - po krátké sprše - rozhodnu přece jenom ještě za světla vyjít ven, abych přinesl dřevo, které můžeme zítra ráno potřebovat. Velmi tiše se obléknu, abych snad svého společníka nevzbudil, načež otevřu dveře; stopy. Čerstvé stopy, to najdu přede dveřmi. Ale to není to zdaleka nejdivnější, protože ty stopy jsou lidské, to ano, ale jde spíš o to, že to jsou pouze stopy, které vedou sem. Žádné stopy, které by vedly odtud, tu nejsou - tedy ne lidské. Stopy, které vedou směrem ze zápraží, ty jsou obrovské a důrazné (ještě od té doby nesněžilo), ale zdaleka nejsou lidské - odpovídají ale přesně tlapám Bestie, ta ovšem srub neopustila, že?! Zavřu dveře jak nejrychleji to jde a opřu se o ně zády. Dýchám zhluboka, jako po maratonu, mám srdce až v krku a vnitřnostmi se mi prohrabuje ledová ruka. Třesu se po celém těle a přitom cítím, jak mi po klíčních kostech a po krku stéká horký pot. Nevím, kolik z toho je horečka a kolik strach, zděšení.

Omdlím spíš kvůli horečce, ale ten stres a zděšení tomu určitě nepřidá.