Was it a dream? | Larry Stylinson

Rukopis XI., --.května 20--

"Co je?" vstanu, obléknu se do medvědí kůže a postavím se vedle vlka. "Co se-!"

Zavrčí tak, až se zatřese celá podlaha a já zmlknu, abych se taky pokusil poslouchat. Pochybuju, že slyším polovinu toho, co on.

"Co slyšíš, Bestie?" zašeptám po chvíli.

Vlk stojí na místě a ještě jednou mocně zavrčí. Nevím, jestli to bylo na mně, nebo se mu nelíbí něco jiného. Položím dlaň na jeho bok, na nezraněné místo, do jho měkkého kožichu. Otočí ke mně hlavu, dlouze mrkne a zavrní.

"Neboj," šeptnu po chvíli. "Pokud to není člověk, nedostane se sem."

Vím, že se o vlcích říká, že jsou chytří, ale tak chytří, aby dokázali otevřít dveře, nejsou. A možná to je člověk - možná se vrátil můj hostitel!

"No tak," položím dlaň na jeho bok. "Co tam je? Tam venku?"

Samozřejmě mi neodpoví a já to nečekám. Ovšem pokud je to člověk, prozradí se, pokud zvíře, nejspíš uteče - pokud neuteklo ve chvíli, kdy cítilo, že se mu chvěje zem pod nohama. Ještě chvíli společně zíráme na dveře, načež bestie změní postoj, zatřepe hlavou a otočí obrovské tělo, aby se napil z hrnce pod schody.

"Je ti líp?" zeptám se účastně.

Když dopije a otočí se čelem ke mně, ještě chvíli stojí na místě a dívá se z okna. Napodobím ho, ale ať se dívám jak chci a na jakoukoliv stranu, nic nevidím. Možná bych vyšel na zápraží a podíval se okolo, ale Bestie se z ničeho nic zhroutí na podlahu, očividně mimo vědomí.

"Bestie!" leknu se, ihned se ho hledím, hledám zranění, hledám, co je špatně, co se mu stalo, načež si všimnu, že se mu otevřela rána na břiše. Vrátím se pro alkohol, roztrhám zbytek své košile, abych měl čím očistit krev, znovu mu očistím a vydezinfikuju rány, které si pohybem otevřel.

Je zvláštní, že se začaly samy zacelovat tak brzy, tak rychle po útoku - ty menší jsou už strupovité, jako by byly způsobeny před týdnem, dvěma, ale tak dlouho tu být nemůžeme. Pravda, jenom velmi špatně se mi odhaduje čas, zvlášť s neustále se vracející horečkou, přesto vím, že od útoku to jsou maximálně tři dny.

Můj společník pravidelně oddechuje, ale neprobudil se. Rozhodnu se, že ho nechám spát. Maso je hotové, takže ho odstavím z ohně a položím nedaleko jeho hlavy - až se probere, musí se najíst. Je obrovský a venku se jistě živí mnohem většími živočichy, a taky mnohem většími porcemi. Musí denně sníst minimálně pět kilo masa, podle jeho velikosti. Sotva se zvednu, abych se v kuchyni napil vody, Bestie je vzhůru a ostražitě mě sleduje, načež zavrtí ocasem. Nelíbí se mu, že jdu pryč.

"Neboj, nejdu nikam daleko, jenom mám žízeň," upokojím ho. Když vidí, že se záhy opravdu vracím zpět ke krbu, zapřede. Posadím se tak, abych se ho nedotýkal, nechci mu způsobit další zranění, ale vlk se stočí okolo mně a hlavu mu složí do klína.

"No dobře, dobře," zasměju se a začnu ho drbat za ušima, načež mě bestie olízne na břiše, na stehně, na zápěstí, zvedne hlavu a olízne mi krk. Asi kontroluje, co mi je, psi to tak dělají svým mláďatům.

"Smrdím horečkou, že... promiň," omluvím se, ale vlk mě povalí na břicho a začne mě olizovat po celých zádech a bocích. "Ale no tak, přes-přestaň!"

Snažím se dostat z jeho područí, ale je mnohem silnější než já, a když zatlačím na jeho plece, abych ho od sebe odstrčil, varovně zavrčí - to je velmi přesvědčivý argument.

"No dobře, tak dobře, teď se staráš ty o mně, pochopil jsem," vzdám se a nechám ho, aby mě olízal celého. Jeho jazyk je drsný a tvrdý, jako kočky, jeho pohyby jsou líné a pomalé a já, když si zvyknu na ten zvláštní pocit, nakonec jenom zavřu oči a nechám ho, aby dělal, co uzná za vhodné. Zvíře si dává záležet, přede dlouho a bez ustání, čistí mě, udržuje v teple a bezpečí, mazlí se se mnou a já cítím, jak mě jeho péče uspává. Ztrácím vůli se hýbat, natož mu odporovat, jen si užívám zvláštního pocitu, který si neuvědomuju, že bych kdy zažil. Příjemná malátnost, která doprovází sladký pocit doteků, se samozřejmě projeví i ve fyzické formě. Když bestie začne olizovat můj zadek, trochu se proberu, ale stejně s tím nic neudělám. Červenám se, když si jeho jazyk najde cestu přes moje půlky na stehna, načež mě otočí pod svým tělem na záda a olíže mě od krku přes břicho, až podbřišek a dokonce mě tlakem jazyka donutí roztáhnout nohy, nemůžu před bestií nic skrýt. Vlk však, neznalý lidské vlastnosti jako stud, se ve své činnosti ani nezarazí, natož aby přestal; jeho drsný jazyk se náhle ocitne na vnitřní straně mých stehen, ve slabinách, na oblině varlat, kde několik dlouhých chvil zůstane, načež se přesune na můj penis. Semknu rty, abych nezasténal nahlas, i když vím, že můj společník by mým projevem nebyl emocionálně zasažen - ale nedovolí mi to stud. A co hůř, bestie se rozhodla, že si mé mučení vychutná do konce, protože zatímco se snažím udržet své projevy na uzdě a čekám, až přenese svůj zájem na jinou část mého těla, on se klidně pustí do pravidelného olizování mého údu, jakoby přesně věděl, co dělá. A já nemůžu od jeho jazyka dost dobře utéct, ani mu dát najevo, že to nechci, protože to zcela jistě není pravda, že! Stres se na mě podepsal stejně jako nemoc a já nemohu říct, že bych měl extra dlouhou výdrž. Užívám si to, zjistím ve vrcholných fázích, sám tímto faktem překvapen. Fascinuje mě, jak pečlivě se mi vrnící šelma věnuje, jak je jeho olizování přímé, jak v kuse vrní a udržuje mě v polospánku, omamné únavě, která podporuje mou relaxaci a taky to, že ho doopravdy nechám dodělat to do konce. Slastně vydechnu, načež se trochu trhaně nadechnu, jeho jazyk nikdy není na tom správném místě v tu správnou dobu, ale i to je nakonec důvod, proč to nějakou chvíli trvá. A když už si myslím, že to jeho škádlení nezvládnu, že ot snad dělá nachvál, v té chvíli dosáhnu vrcholu. Přestanu se v jeho područí vrtět a vzpínat a konečně upadnu do uvolněné polohy a pustím jeho srst na pleci - ani jsem si nevšiml, že ho držím ba zatínám pěsti do jeho nádherného mramorového kožichu. Bestie nepřestane příst ani na okamžik, zato zcela klidně olíže i to, co jsem po sobě zanechal.