That boy

72. Svatba?

Přišla jsem dolů a Mark jen s úsměvem vstal. Chytl mě za ruku a spolu jsme se vydali k Liamovi.

              -------------------------------

„čau, brácho" řekl Liam směrem k Markovi a udělali nějaký svůj pozdrav.

„čau" pozdravil ho Mark a já se na Liama jen usmála.

„pojďte dovnitř" řekl a pustil nás dovnitř. Bylo tady pár lidí, kteří se docela bavili.
Došli jsme do obýváku, kam jsme si oba sedli. Mark si začal povídat s klukama a já se zatím rozhlížela okolo.

„Rose, pojď k nám" křikla na mě Kate a já za ní s úsměvem šla. Byla v kuchyni s ostatníma holkama, se kterýma jsem se pozdravila.

„zrovna se tu bavíme o tom, kdy chceme mít svatbu. Kdy ji chceš mít ty?" Zeptala se Julie.
Svatbu? Já ani nevím, jestli svatbu chci mít. Je mi teprve dvacet. Na to je ještě čas.

„no.. já nevím.. až budu připravená" odpověděla jsem s uchechtnutím a napila se vody.

„s Markem neplánujete budoucnost?" Zeptala se překvapeně Kate.

„no.. jako jo.. ale o svatbě jsme se ještě nebavili. Myslím, že je na to ještě čas" řekla jsem to, co si myslím a viděla jsem, jak byly překvapené. Vůbec jsem nechápala proč.

„no to je jedno. Nedáte si víno?" Zeptala se Charlie a holky souhlasily, tak jsem se k nim přidala.

Po chvíli jsem se od nich zase odtrhla a šla za Markem i s vínem.
Sedla jsem si vedle něho a dívala se na jeho obličej. Smál se a soustředil na to, co všichni říkají. Pomalu jsem od jeho ramene sjela rukou až k jeho dlani a propletla si s ním prsty.
Nereagoval, ale stisk zesílil. Nad tím jsem se pousmála a napila se.

             --------------------------------

„nechceš se jít ještě projít?" Zeptala jsem se Marka, když jsme byli zrovna na cestě domů.

„proč ne" řekl s úsměvem, a tak jsme se vydali jinou cestou, abychom si cestu prodloužili.

„kdy chceš mít svatbu?" Najednou mi vyletělo z pusy, aniž bych nad tím přemýšlela.

„ty se chceš teď vdát?" Zeptal se docela překvapeně, ale s uchechtnutím.

„ne.. právě, že ne. Jen holky se docela divily, když jsem jim řekla, že svatbu teď v blízký době neplánuju" vysvětlila jsem a trochu se uchechtla.

„aha.. no je to tvoje věc. Nevšímej si jich" řekl a oba jsme se trochu zasmáli. Ani nevím proč.

„doufám, že si jednou vezmu tebe" řekl a já se na něj usmála. Ale nebyl to upřímný úsměv. Při těch slovech jsem cítila úzkost. Ne, že bych si Marka nechtěla vzít, vždyť ho miluju, ale bylo to divný.

„taky doufám" řekla jsem a on se ke mně nahnul a krátce mě políbil.

Procházeli jsme se asi hodinu, a pak už jsme se rozhodli jít domů.

„jdeme už spát?" Zeptal se Mark a já mu na to jen přikývla.
Převlékla jsem se do Markovo trička, které mám na spaní a šla si za ním lehnout.

„když jsme se tak bavili o tý svatbě.. přemýšlel jsem.. asi bych si tě chtěl už vzít" řekl najednou a mně se zastavil dech. Byla jsem k němu otočená zády, takže nemohl vidět můj překvapený výraz.
Co? Vzít si mě? Teď?

„žiješ ještě?" Zeptal se s uchechtnutím.

„jo.. já jen.. nevím, co na to říct." Řekla jsem rozpačitě a otočila se k němu.

„řekni ano" řekl najednou a já nevěděla, jestli to ano chci říct.
Možná to je divný, když ho miluju, ale ještě se necítím na to, abych byla něčí manželka.

„já.. no.. říkala jsem, že si myslím, že je na to brzo.. já nevím" řekla jsem opět rozpačitě.

„přece se milujeme, ne?" Řekl a já jen souhlasně přikývla.

„tak na co čekat?" Zeptal se s úsměvem.
Já ještě svatbu nechci..

„budu o tom přemýšlet" řekla jsem s úsměvem a pohladila ho po tváři.

„dobře.. vím, že je to na rychlo, ale miluju tě a chci s tebou být už napořád" řekl a já se usmála.

„taky tě miluju" řekla jsem upřímně.

„dobrou noc" řekl s milým úsměvem a já se otočila opět zády k němu. Mark si okolo mě obmotal ruku a po chvíli usl.
Nejsem připravená na svatbu. Ani nevím, jestli si chci Marka vzít.. vždyť se tolik neznáme. Musíme se první poznat.. ale miluju ho. Nemělo by to stačit?

              ____________________

Doufám, že vás část bavila..😅❤

x moon x