Jaemin
Bráška mě pomalu dovede až k nám do chatky a já se hned unaveně svalím na postel.
„Bál jsem se o tebe, bráško." nafouknu tváře. Zasměje se a lehne si ke m a pohladí mě po vlasech.
„Promiň, Minnie, šel jsem nám pro něco k jídlu a pak jsem si nechtěl namočit vlasy." zahihňá se a já přikývnu, přikryje mě peřinou a já se do ní hned zahrabu a slastně zavrním. Jediné, co ještě zaregistruju je to, jak se zvedne z postele a jde si lehnout do své. Zavřu oči a chci usnout, ale...moje myšlenky se začnou točit kolem něj. Je ...úplně jiný, líbí se mi, že se o mě postaral a jak se o mě postaral. Cítil jsem se u něj tak v bezpečí. Cítil jsem se u něj jako někdo důležitý. Ne, Jaemin, stejně by o tebe neměl zájem, ale...snít snad můžu, ne? Celý se zatřesu jen tou představou, že by mě držel v náruči ještě jednou. Že by mě pohladil po zádech a tisknul mě k sobě. Ani nevím, jak rychle usnu, ale díky myšlenkám na něj to je jednoduché.
Hned, co ráno vstanu tak se obléknu a čekám nedočkavě na brášku u dveří. Tak moc ho chci vidět! Celý se klepu jen nad tím, abych ho viděl! Když se ozve zaklepání, tak celý nadskočím a prudce otevřu dveře. Že by na mě taky myslel? Přišel mě vyzvednout? Ale hned jak dveře otevřu, tak se sám nad sebou zarazím, když mě přelije vlna zklamání.
„Ahoj, Yixing." nedám to na sobě znát a zářivě se usměju. Nechci, aby si myslel, že o něj nemám zájem. Já vlastně ani nevím, jestli o něj mám nebo nemám zájem. Jen...po tom co jsem byl včera s Tanghaem, tak...najednou mám pocit, že tak úplně nevím, co chci. Yixing je moc pěkný, je pozorný, ale je takový...hrr...přijde mi, že by mě chtěl jen do postele... za to Tanghao mi přijde, že za svoje činy nic nečeká. Nechce po mě, abych mu to nějak oplácel. Nečeká, že mu budu vděčný...prostě to udělá a to ...se mi moc líbí.
„Ahoj, Jaemin, jdete na snídani?" Podívá se na mě a potom za mě a já si uvědomím, že bráška už vstal a došel k nám. Přikývnu a on se usměje. „Můžu tě doprovodit?" mrkne na mě. Neubráním se zahihňáni a přikývnu, a když mě chytne za ruku, tak mě přelije vlna šoku a já se zase zahihňám. Přijdu si šťastný, ale když vyjdeme ven a já vidím v dálce, jak ze své chatky vyjde Tanghao, tak se na něm zaseknu pohledem a úsměv mi povadne ze rtů a já na něj jen konsternovaně hledím. Překvapeně zamrkám, když se otočí a podívá se na mě. Zamává na mě a pak se vydá dál. Sice už je pryč, ale i tak zvednu ruku a zamávám a pak si odkašlu. Zadívám se na Yixinga, který ke mně trhne hlavou, asi se o něčem bavil s bráškou a já to nevnímal. Usměje se na mě a společně se vydáme do hlavní budovy. Když je u našeho stolu tak, než pustí moji ruku, tak mi na ní vtiskne pusu, mrkne na mě a pak odejde k baru pro jídlo. Sednu si na židli a začnu přemýšlet. Jestli bych byl radši kdybych šel s Tanghaem. Nevím proč, ale přišlo by mi to možná. Hezčí?
„Ahoj, Jaemin,...ahoj, Kunkun." usměje se Tanghao, když kolem nás projde. Trhnu sebou a překvapím se nad tím, jak řekl bráškovi. Podívám se na něj. Jak se na Tanghaa usměje a polije mě vlna žárlivosti. Nevšiml jsem si, že...by si byli tak blízcí, aby si říkali přezdívkami. Trochu mě to zamrzí a zabolí, ale pak si dám facku. Uklidni se, Jaemin... reaguješ přehnaně!
Po snídani se rozhodneme, že s bráškou půjdeme na pláž. Doběhneme k nám do chatky a začneme se převlékat do plavek a pak zabalení v ručníku doběhneme na pláž. Chvíli se bavíme tím, že oba utíkáme před přílivovými vlnami, než se oba ponoříme do vody. Brášku to ovšem přestane po chvíli bavit a zdekuje se na ručník a začne se opalovat. To já na rozdíl začnu ve vodě dělat blbosti a nalokám se při jednom z kotoulů vody. Začnu hlasitě kašlat, než mě někdo poplácá po zádech. Překvapeně se usměju a otočím se a snažím se, aby nepoznal, že mi úsměv povadl, když je to Yixing. Bože, co to se mnou je??
