Let me be the light || TangJae, XingKun

16. kapitola

Tanghao

Skoro už jsem spal, když mi na chatku klepal Yixing a chtěl se mi omluvit. Upřímně...nikdy jsem ho neviděl víc v prdeli, takhle na dně...nikdy mě nenapadlo, že by on někdy...mohl něco pokazit nebo se cítit provinile. Otevřeli jsme si spolu plechovku piva a...po hodně dlouhé době jsme si povídali opravdově a upřímně, že jsem skoro zapomněl, jaké to je si povídat s vlastním bratrem...není to zvláštní?

Překvapeně na něj třeštím oči, když mluví o svých citech ke Xukunovi...tolik jsem si přál, aby se ten tvrdohlavý playboy zamiloval a on...on se opravdu zamiloval.

„Promiň, brácha, že...že jsem mu to řekl," provinile si povzdechnu. „kdybych věděl, že k němu opravdu něco cítíš a věděl bych tvoje plány, že nechceš Jaeminovi zlomit srdce, ale chceš mu říct, že máš rád Xukuna...neřekl bych mu to." Prohrábnu si vlasy a Yixing zakroutí hlavou.

„Zasloužím si to," šeptne a napije se piva. „ublížil jsem tolika lidem a ani to se mnou neotřáslo...tímhle se mi to všechno vrací." Smutně se usměje. „Ale já...mám ho opravdu rád, Hao...tak jako nikdy nikoho. Mám pocit, že bych mu snesl modré z nebe." Zašeptá.

„Tak mu ho snes." Usměju se na něj a dloubnu do něj, nechápavě se na mě zadívá. „Je přece tolik způsobů, jak mu dokázat, že jsou tvé city opravdové. Copak jsi neviděl nějaké romantické filmy?" zasměju se a on do mě drbne loktem. „Nemám moc zkušeností, ale...co kytky? Taková ta hezká pozornost, procházky...prostě...romantika? Co třeba romantický piknik při svíčkách jako překvapení?" pozvednu obočí a on vypadá, že o tom přemýšlí a přikyvuje hlavou.

„Děkuju." Mrkne na mě a opravdově vděčně se na mě usměje. Dlouho to řešíme...to všechno, co se stalo...tak nějak...jak běžel čas a my stárli...skoro jsme si neuvědomili, že jsme spolu přestali mluvit. Jako bychom se spíš vzdalovali než přibližovali, žili jsme spolu, ale pořádně jsme ani jeden o druhém nevěděli.

„Taky se ti musím omluvit," řeknu vážně. „za ty roky, kdy jsem byl prostě...jen chodící tělo bez duše. Neměl jsem na nic náladu, vždyť ty víš, že už jsem všechno vzdal. Myslel jsem si, že když je mi 30 a nemám vážný dlouhodobý vztah, že pro mě všechno končí, ale...teď jsem si uvědomil, že ne...že jsem ještě neumřel." Na konci se oba zasmějeme a on do mě znovu drbne loktem.

„Vážně jsem uvažoval o tom, že ti k 31. narozeninám koupím rakev, protože si den ode dne víc a víc vypadal, že ji budeš potřebovat." Zasměje se a po chvíli se rozloučíme s tím, že půjdeme spát. A díky tomu, že si jdu lehnout relativně brzo a usnu s těmi nejkrásnějšími sny na Jaemina, tak se probudíme vcelku časně, takže jdeme i brzy na snídani. Zadívám se na chatku Jaemina a skousnu si ret, když si uvědomím, jak moc krásný byl včerejší večer. Ten pocit...když mě potřeboval a zjistil jsem, že se u mě cítí bezpečně...najednou jsem se cítil jako bych byl nějaký superhrdina. A já si uvědomil, že chci být jeho superhrdina. Chci ho chránit, chci pro něj udělat první poslední...vše, co mu na očích uvidím.

Srdce se mi rozbuší jako bych právě doběhl maraton, když ho vidím, že přišel na snídani. Mile se na něj usměju a srdce mi poskakuje v hrudi, když mi úsměv oplatí a opatrně si nesměle zamáváme. Nemůžu říct, že mi Xukun nevyrazí dech, když se oba posadí k nám, ale jsem mu vděčný.

„Ahoj." Vyměníme si s Jaeminem pozdravy a jakmile se naše oči setkají, tak se oba nedokážeme odtrhnout. Začneme si povídat...o tom, jak se vyspal, řekne mi, že s Xukunem hodně ponocovali a tak se spolu smějeme, ani jsem si nevšiml, kdy se od stolu zvedl Yixing s Xukunem, ale musím se nad tím trošku pousmát. Možná přece jen brácha není až tak ztracený případ, možná, že...mu Xukun nechce dát druhou šanci tak snadno? Ale dlouho nad tím nepřemýšlím, povídáme si, dokud si Jaemin nevzpomene, že musí s Melissou do města, ale slíbíme si, že se večer zastaví hned, jak ho Melissa propustí ze svých spár, musím se zasmát, jo...umí být vcelku...drsná. Doslovně člověk musí počkat, až ho pustí ze svých spár.

Neubráním se tomu a alespoň ho poprosím o telefonní číslo, což je asi zatím můj největší pokrok v...jak se tomu říká teď? Balení? Vábení? Ne, počkat, vábí se jeleni, ne? No prostě to je jedno, dostanu od něj číslo a díky tomu si můžeme alespoň přes den psát, než se večer uvidíme. Po cestě na pláž nás zastaví Jiyang, což je ženich a pozve nás na takovou menší chlapskou grilovačku na pláži. A jelikož...Jaeminnie i Xukun odjeli, tak na to s bráchou kývneme, že alespoň na chvíli, než se ti dva vrátí. Dojdeme se do chaty převléknout a já si u toho bez přestání píšu s Minniem, pokud jde o telefon, tak si pořád máme o čem psát...v reálu se dost...no, oba stydíme, i když už se nám daří se trošku otrkávat, ale pořád se dost stydíme, tak doufám, že alespoň takto nějakým způsobem prolomíme ledy.

Vracíme se s bráchou do chatek kolem sedmé večer, když už je zhruba čas, kdy by i Xukun s Jaeminniem mohli končit na oslavě Melissy, takže bychom se všichni mohli vidět.

„Jááááá jsem tak vooooožraleeeeeej." Zařve někdo jemným, ale dostatečně metalickým hlasem a...nejspíš to byl pokus o rap, ale dotyčný to zařve snad přes celý ostrov.

„Nebyl to...?" odkašlu si, když mi ten hlas někoho připomněl.

„Přišlo mi to jako...Xukun..." odkašle si i Yixing a oba se díváme, jak se ze tmy vynořují dvě postavy, které se o sebe vzájemně opírají a opilecky žvatlají něco jeden přes druhého.

„Ahoooooooooooooooooooooooooj." Zařve Xukun znovu, když nás uvidí, jak stojíme na cestě mezi chatkami. S bráchou se na sebe podíváme a odkašleme si, no...nemyslím si, že je Xukun ve stavu, kdy by mohl jít s Yixingem na romantický piknik, no...ehm...

„Ahoj." Dojde ke mně Jaemin a dá si roztomile vlasy za ouško. Jde vidět, jak se snaží nebýt tak opilý, ačkoliv se mu trošku zamotá jazyk a ztratí drobně rovnováhu, za to ale dojde ke mně a pustí Xukuna, který něco zařve a rozběhne se směrem k moři, no...moje starost to není a Jaemin nevypadá, že by ho zajímalo, že se mu šel nejspíš utopit bratr, no, nevadí.

„Chceš jít dovnitř?" usměju se a ukážu na chatku, usměje se a přikývne. Nechtěl jsem spěchat, ale když dvakrát zakopne, tak ho opatrně vezmu za ruku a vedu ho k sobě do chatky. Podám mu deku a zavedu ho na terasu, kam přemístím i přenosnou televizi, abychom nebyly v tichu a aby nás to ticho nenutilo vykládat blbosti a ztrapnit se, takže se můžeme společně dívat na film a zároveň o něm i mluvit, když je pro nás ve filmu nějaký nezáživný moment.

„Jsem rád, že tu jsi." Zašeptám po chvíli, kdy sedíme vedle sebe v dřevěných lehátkách.

„Já...taky." Zašeptá a upře na mě svoje krásné zářivé oči. Pohladím ho opatrně po tváři a pak ruku stáhnu, bože, jak mě napadlo se ho tak zničehonic dotknout?! Ale překvapí mě, když mu to nevadí, spíš si moji ruku podrží, abych ji nedával pryč a usměje se na mě. Stydlivě, ale cítím, jak se mi snaží dodávat odvahu svojí odezvou na moje chování a doteky.