Shingeki no Kyojin - ZTRACENÁ V ZAPOMNĚNÍ

Její noční můra

Leviho pohled:

„Pravděpodobně brzy dostaneme rozkaz, abychom se do pár dnů připravili...." začal konverzaci Eld, přičemž si položil na stůl šálek s čajem.

„...a slyšel jsem, že vyrazíme na velkou expedici mimo zdi. A vezmeme sebou i pár nových kadetů." informoval zbytek lidí u stolu.

„Je to pravda, Eld? (omlouvám se, ale některé jména radši skloňovat nebudu, nebo to dopadne špatně 😅) Není na to ještě příliš brzy? Ale, když vezmu v úvahu poslední útok titánů, vedli si celkem dobře." podělil se s názorem i Guther.

„Slyšel jsem, že nohavice těhle děcek museli být víckrát vyprané, aby byli očištěné od sraček." řekl Oluo myslíc si, jak vtipně a přitom inteligentně zněl. Při cestě sem si měl ten jazyk ukousnout rovnou celej, abych nemusel poslouchat takové hovadiny, které vypustí z huby. Aby toho nebylo málo, zkusil napodobit i můj styl držení šálku. Je člen mého týmu, a je fakt dobrej, jenže když se začal z ničeho nic chovat takto divně, jako člověk se mi zhnusil.

„Je to pravda, veliteli?" zeptala se mě Petra

„Nemám nic s vytvářením plánů. Na to je Erwin. Určitě vymyslel více variant, než si dovedeme představit." Ano, u těch posledních slovech jsem to trošku přehnal, ale věřím v Erwina i v jeho plány.

„Je pravda, že se nacházíme v situaci, ve které jsme ještě předtím nikdy nebyli...." řekl Eld, přičemž měl zrak upřen více k jeho pravé straně. Očividně nad danou situací hodně přemýšlí, jako všichni tady.

„....na jedné straně jsme ztratili kvůli obětím cestu na znovudobytí zdi Marie, kterou jsme se snažili vybudovat, ale na druhé straně se objevil nový záblesk naděje." dořekl a při posledních slovech se všichni z nás otočili na Erena, na kterého byla tato slova mířena. Bylo na tom děcku poznat, že ho naše reakce a Eldova slova zaskočila. Jestli musíme dát naději do tak mladého a nezkušeného chlapce, který svoji titání sílu ještě neumí pořádně použít, musíme být hodně zoufalí.

„Pořád je tomu těžké uvěřit. Dokážeš se přeměnit na titána, ale co to znamená, Erene?" zeptal se ho Eld na vskutku zajímavou otázku.

„Mé vzpomínky jsou na toto poměrně dost zamlžené. Pociťoval jsem jakoby snový stav. Můžu se přeměnit, když sám sebe zraním, například když se kousnu..." v tuto chvíli se Eren nečekaně pozastavil nad vlastními slovy a zúžily se mu zorničky. Něco ho nejspíš vyděsilo, nebo překvapilo. Nechápu, proč toho spratka zatěžují něčím, co už všichni ví.

„Vy všichni to moc dobře víte. Nedostali jsme z něho víc, než jak je toho napsané ve správě...." snažím se utnout tuhle situaci.

„....ona však nezůstane nečinná." vzpomněl jsem si na Hanji a na její děsivý zájem o titány. Chce toho o nich zjistit co nejvíce, a když se najednou objevil Eren s jeho schopností, musí nad ním přímo slintat. Je mi jasné, že Erena čeká několik dní plných utrpení.

„Když se do toho pořádně dostane, může tě klidně i zabít, Erene." varuji ho předem.

„Ona, Kdo?" zeptá se vyděšeně. Už se zas něčeho bojí? Tss...otravné.

Z nenadání všichni slyšíme silné bušení na dveře. Už je tu. Hanji. Petra ji šla otevřít dveře.

„Dobrý večer dámy a pánové z Leviho jednotky." začala okamžitě, jakmile vstoupila do místnosti. Nebyla tu s námi, protože se šla ještě podívat na tu holku se stříbrnýma očima. Zajímalo by mě, co o ní ví. Když si to vezmu, nebyla tam moc dlouho. Co tu dělá tak brzy?