Shingeki no Kyojin - ZTRACENÁ V ZAPOMNĚNÍ

Neumím jezdit na koni

„Za mnou." řekl mi ten neustále se mračící člověk a vydal se směrem k jezdcům. Já s nepřítomným výrazem ho, i když nerada, následovala. Však co mi zbývá? Nemám kam jít a tihle zabijáci určitě znají cestu k nejbližšímu městu.

Už asi vím, ke komu to jdeme. Zatímco ostatní jezdci se po sobě nechápavě dívali, nebo si šeptali nějaké nesmysly, jeden měl klidný pohled a bylo na něm zřetelně vidět, že čeká na náš příchod. Chlap, nejspíš třicátník s blonďatými vlasy a fakt velkým obočím. Vypadá, že je o hlavu větší než já...no naštěstí jsem aspoň větší než ten skrček vedle mě.

„Jak vypadá situace?" řekl blonďák celkem vážně. Taky bych ráda věděla, co se tu vlastně děje. Čím víc je pozoruji, tím víc se mi pohled na ně nechutí. Je to tím, že jsou to nemilosrdní vrazi? Ne...v tom je něco jiného. Sice nechápu, proč to udělali, ale vím, že má nechuť spočívá v něčem jiném, ale v čem?

„Tahle..." ukázal na mě skrček „...nejen, že se jí ten titán nepokusil zabít, ale taky ji bránil." Podíval se na mě a já se snažila uhádnout, co se mu honí v hlavě, ale věděla jsem, že je to marné. Celkem dobře umí skrývat své emoce. Moc dobře to znám. Vypadá to, že ho nic nepřekvapí a nezajímá, ale uvnitř je stejný jako ostatní. Je to víc jak jasné. Stále jsem na něho naštvaná, tak protočím očima a sleduji překvapený výraz jezdce přede mnou.

„Takže je to akorát šťas-"

„To není všechno." přerušil blonďáka ten vedle mě. „I ona ho bránila a když jsem ho dodělal, titán opravdu promluvil a omluvil se jí." zvýšil hlas, ale tak, aby to nebylo znát. Já to však prokoukla a přemýšlela jsem, jestli je naštvaný, překvapený či vyděšený. No, nebudu se tím moc zabývat, teď mě jen zajímají informace. Už jsem zjistila, že ten mrtvý chudák je titán. Zní to celkem zle, ale to lidé prostě dělají...

„Dobře, zde to rozebírat nebudeme, Levi." a očima naznačil vyděšené tváře ostatních kolem nás. Znám další dvě věci. Ta první je, že chlápkovi vedle mě říkají Levi a ta druhá věc je, že blonďák je nejspíš jejich velitel.

„Co navrhuješ, Erwine?" zeptal se Levi. Další informace. Velitel se jmenuje Erwin. Co budu dělat já, až se mě zeptají na mé jméno? Nechce se mi říkat, že jsem všechno zapomněla...tsss...otrava.

„Ty i tvá jednotka se vydáte do vašeho bývalého velitelství, i s ní." a ukázal na mě jeho levou rukou. Pravou rukou si přichytil pevněji otěže jeho koně, protože se mu postupně začal vzpírat. Nedivím se tomu chudákovi. Také bych nechtěla mít na sobě nic tak odporného, jako je člověk. Proč vlastně tolik narážím na lidi? Však jsem jedna z nich. Měla bych přestat být tak toxická na ostatní. I když, nebránila bych se, kdybych jim mohla zkazit den. Celkem by mě to i bavilo...

„Však už víš, co tam máš dělat. Hlavně nezapomeň..." jeho hlas se v tuto chvíli rázně ztišil, ale nebylo to kvůli mě. To by radši popojeli o kousek dál. Přeci jen jsem stála pár kroků od nich. „...jste tam jen kvůli Erenovi, tu holku neznáte." dokončil větu, otočil se na lidi kolem něj a zvolal opravdu silným hlasem:

„Poslouchejte! Leviho skupina se stáhne z této mise a přejde rovnou k hlavnímu úkolu. Kapitán Levi vám vše vysvětlí cestou." otočil se zpět k Levimu a letmým pohybem hlavy mu dal znamení, že má odjet. Kapitán, jak ho velitel Erwin nazval, mi dal totožné znamení, které jsem spatřila u velitele. Já ho poslušně jako ovečka na pastvě následovala přímo k jeho koni. Nebyl moc veliký. V kohoutku měl minimálně o patnáct centimetrů méně, než ostatní. Hádám že je to proto, aby Levi mohl klidně nasednout. Za hnědákem byl přivázán další kůň. Celé jeho tělo bylo pokryto černou barvou a jeho hříva byla čistě stříbrná. Nemohla jsem uvěřit svým očím. Tak krásně jsme spolu ladili. Podívala jsem se mu do očí a spatřila jsem světlou modř. Popravdě...připomíná mi to oči Leviho, ale stejně...ten kůň je nádherný. Sice trošku velký, ale určitě si budeme rozumět.

„Nasedni, jedeš s námi. Budeš se držet hned vedle Erena, který jede za mnou." dořekl jeho typickým, monotónním hlasem a nasedl na svého koně. Ono se mu to lehce říká, ale já nevím jak se jezdí na koni. Nepamatuji si, že bych kdykoli na koni jela. Jednoduše zopakuji kapitánovi pohyby a s nejistotou nasednu na koně. Nebylo to až tak těžké, teď ale přijde ta nejtěžší část. Jízda....