Labyrint: Newt's sister, Different labyrinth (Pozastaveno)

18. Kapitola (Jsme tým)

Z pohledu Thomase

,,Thomasi mám tu děti. Myslíš si že bych riskoval život všech, kvůli jednomu jedinému. Už teď bude těžké zachránit tadyty natož Minha. Vím co pro tebe znamená." Řekl mi Vince. Byl jsem naštvaný. Nenechám nikoho zemřít. Navíc je to šance, jak zachránit i ji.

,,Minho je pro mě jako rodina." Řekl jsem naštvaně. Nenechám ho tam.

,,Thomasi ne. Až tu loď dostaneme na vodu vyplouváme." Vince doslova ignoroval mě, tak já budu ignorovat jeho.

•••

Snažil jsem se být potichu, abych na sebe nenalákal pozornost a mohl v klidu odjet.

Už jsem byl prakticky byl u cíle. Tedy dokabať mě neoslnilo světlo.

,,Co si myslíš že děláš?" Řekl nevrlý hlas. Věděl jsem komu patří. Byl bych hlupák kdyby ne.

,,Hele Newte já tu nemůžu jen tak sedět a čekat." Řekl jsem a díval se mu do oči. Po dlouhé době jsem ho viděl se snad i usmát.

,,To ani my." Řekl a otevřel dveře auta. Tam byl Pánvi.

,,To nejde. Pojedu jen já a vy tu zůstanete." Nemohl jsem dovolit, aby jeli se mnou. Nechci aby se jim něco stalo. To bych nepřežil.

,,Thomasi, Minho je můj kamarád, nenechám ho tam. Pojedu s tebou ať chceš nebo ne. Od doby co si přišel jsme tým. A tým drží pospolu." Neměl jsem co říct. Tak jsem jen kývl.

Z pohledu Newta

Od toho dne, kdy tam Minho nebyl jsem měl blbý pocit. Přišlo mi, jakoby se všechno podělalo.

Věděl jsem že Thomas se bude chtít vydat pro Minha. Dalo se to čekat. Navíc tam bude třeba ona. Záchraníme tak více lidí.

Jenže mám strach že to nezvládneme. Mám strach že než tam dorazím bude pozdě. Že je už nikdy neuvidím.

Nasedl jsem na místo spolujezdce. Pánvi nastartoval a ihned jsme se vydali na cestu. Museli jsme dávat pozor. Jinak by se mohlo stát něco hrozného.

,,Proč jste se rozhodli jet taky?" Zeptal se Thomas. Pravdou bylo že by to byla možná poslední šance je vidět. Ale taky proto že mi na těch lidech záleží. Minha znám tři roky. Claudii sice jen chvíli ale je to má sestra. Prostě je nenechám naholičkách.

,,Thomasi, Minho je jako naše rodina. Je jasný že to nenecháme jen tak. Ať si Vince říká cokoliv, pro nás má Minho velkou cenu. A zřejmě pro Zlosyn také. Bůh ví co ještě skrývá. Třeba se toho dozvíme více. Přece jen podle všeho tam mají dokumentární místnost. Mohlo by nám to hodně pomoct. Zjistit kdo jsme." V tomhle měl Pánvi pravdu. Mohli bychom zjistit kdo jsme. Tedy kým jsme byli.

,,Jenže ono to nebude jen tak. Vem si že bude zázrak jestli najdeme je, natož hledat kdo jsme byli. Teď jsme jiný. Minulost je teď pryč. K čemu ti to bude?" Zeptal se Thomas. Na jednu stranu chápu i jeho. Jsou důležitější věci.

Z pohledu Gallyho

,,No s tím nesouhlasím. Tenhle plán je snad ještě horší než ten co si měl posledně." Řekl jsem a bouchl pěstí do stolu.

,,Máš smůlu Gally. Tohle nemělo být na to abys to svolil. Jen informace k tomu co se děje. Už je pozdě na to abys to změnil." Řek Lawrence. Myslel jsem že se zblázním.

,,Jak pozdě?!. Nemůže být pozdě!" Křičel jsem. Tohle je snad zlý sen.

,,Bohužel ale už je nejspíše na místě." Řekl a odešel.

Z pohledu Newta

,,Hele vím že je to nejspíše jedno ale chci to vědět. Samozřejmě že přednější jsou oni. Ale kdyby byla možnost a hlavně čas chtěl bych to vědět. Čím jsme byli než jsme se dostali sem." Teď nevím co říct. Oba mají pravdu. Sice Thomas větší ale je to hrozně blbý. Chtěl bych oboje.

,,Newte co si o tom myslíš ty?" Zeptal se Thomas. Jako nevím co přesně říct.

,,Že sice má Thomas pravdu, ale chci to co Pánvi." Chci to, jelikož nemám moc času. Čas je teď to nejdrahocennější co momentálně mám.

,,To snad nemyslíš vážně?" Zeptal se Thomas. Raději jsem nijak neodpovídal. Nemělo by to cenu. Teď je přednější cesta.

•••

Byli jsme už u hranic.

,,Myslíte že to bude stále průjezdné?" Ptal se Pánvi.

,,Nevím ale za pokus nic nedáme." Řekl jsem.

Byla to taková velká trubka. Hlavně v ní byla tma. Vzal jsem si z baťohu baterku. Když jsme tam vjely rozsvítil jsem. Thomas udělal totéž. Prozkoumávali jsme to tu. Docela tiché na to že tu je tma.

Pak jsem rychle zatáhl okénko. Před sebou jsem spatřil jednoho žrouta.

,,Je jen jeden..." Na chvíli jsem se odmlčel a hlasitě polkl. ,, Objedeme ho." Dořekl jsem.

,,Fajn dobrá, je jen jeden." Řekl si Pánvi spíše pro sebe. Pomalu jel až k němu. Ten žrout tam jen tak stál.

Z pohledu Thomase

Pánvi se zastavil pár metrů před ním. Díval se na něj.

,,Aaaa!!" Lekl jsem se. U Newtových dveří byl žrout. Byla to žena a něco říkala. Okénko opatlala od krve. Moc příjemný pohled to nebyl.

,,Pánvi jeť!" Křikl Newt. Pánvi na to šlápl. Jenže když jsme byli někde v půlce před námi se objevilo několik desítek žroutů.

,,Otoč to!" Křikl jsem já. Ale co se nestalo. I na druhé straně jich bylo sakramensky  hodně.

Ale to Pánviho nepřimělo zpomalit. Jako největší idiot se rozjel jak nejrychleji to ta kraksna dokáže.

Nebudu lhát ale letěli jsme tak dva metry vzduchem.

,,Dohajzlu!" Zapúpěl Newt. Auto dopadlo. Ale že by na kola to se říct nedalo. Doslova jsme byli obráceně.

,,Thomasi můžeš vylézt?" Zeptal se bolestnélě Newt. Pánvi se snažil vyrazit dveře na jeho straně. Mě se nic nestalo a zablokovaný jsem nebyl takže dveře jsem otevřel ihned. Vylezl jsem a ihned přispěchal k Newtovým dveřím.

Byli trochu bloklé ale naneštěstí jsem je otevřel. Nevím co se stalo Newtovi ale to jsem teď neřešil. Pomohl jsem mu ven a to samé i s Pánvim.

,,Co teď?" Zeptal se Newt. Mnul si pravou ruku. Nijak jsem to moc neřešil. Přeci jen byl tu závažnější problém. Asi ji měl jen pohmožděnou.

,,Počkat!" Křikl Pánvi a vracel se do auta.

,,No tak, na tohle není čas!" Křikl jsem po něm. Žrouti se blíží a on tu zdržuje.

,,Mám to!" Křikne a vyleze ven. Měl tam docela dobrou zbraň.

Kývne a vydáme se tam, kam jsme měli původně namířeno. Všichni jsme utíkali a Pánvi ještě střílel, aby nám nahnal čas na hledání cesty. Byl to docela problém když kolem nás byli oni.

,,Hej!!" Slyšel jsme křik výstřel...

_____________________

Trochu krátká kapča ale snad se vám i tak líbila. Od teď by měli být kapči stresující (tedy aspoň z mého pohledu, sama ještě nevím co s detaily). Celkem se bojím jak to napíšu. Taky se asi stane nečekaný zvrat mezi postavami. A garantuju že milá tak úplně nebudu...
Slov..........1084