Labyrint: Newt's sister, Different labyrinth (Pozastaveno)

10. Kapitola (Jiskra)

Z pohledu Claudie

Uběhlo pár hodin po tréninku a čekala jsem. Čekala jsem na Gallyho, který se stálé nedostavil ačkoliv trénink skončil před dvěmi hodinami.

Né že bych na něj vysloveně čekala ale byl jediný s kterým jsem si tu rozuměla.

Měl něco co ostatní ne. Ale nevím co to bylo. Bylo mi s ním dobře a hlavně jsem ráda že mě zachránil před jistou smrtí. A to neberu v potaz že by mě mohl Janson znásilnit.

,,Claudie?" Uslyšela jsem mužský hlas. Muž, který se opíral o kov s pytlíkem, nebo co to bylo, léků stál přímo za mnou.

,,Ano Lawrenci?" Optala jsem se též otázkou jako on. Lawrence byl druhý s kým jsem si tu rozumněla neboť na mě nekoukal jako na oběť či kořist.

,,Jak ti je?" Optal se mě na stav. Momentálně mi bylo hrozně pod představou že můj bratr třeba už ani nežije.

,,Lepší už to bejt nemůže." Řekla jsem a podívala se muži do očí. Nějakým způsobem mě děsil ale zároveň jeho hlas mi připomínal něco co jsem nikdy neměla.

,,Neboj se. Vše snad dopadne podle našich představ." Řekl klidně ale falešně. Věděl že tohle nevyhrajeme a i když jo tak bude víc jak polovina mrtvá.

,,Já chci najít bratra i kdyby to mělo být to poslední co udělám." Řekla jsem odhodlaně. Né že bych chtěla zdrhat ale bratr je bratr. A navíc ho znal i Gally takže tak.

,,Víš že teď nic nemůže udělat." Dořekl a popošel blíže ke mě.

,,Vy možná ne ale já ho najít chci. S vaší i bez vaší pomoci." Řekla jsem a odvrátila pohled od jeho tváře.

,,Sama tam přežiješ maximálně týden." Řekl pravdu ale mě to stejně neodradí.

,,No a. Aspoň budu umírat s pocitem že jsem ho chtěla hledat." Řekla jsem a odešla ze střechy budovy zpátky k mému místu. Prostě mému 'pokoji'.

Došla jsem tam a sedla si na zem. Slunce hřálo ale zima byla stála. A navíc ta samota byla hrozná. Už ani Aris, Sonya a Harriet  tu nejsou. Jen samota a mé já.

Je to divný ale už si přijdu jak psycho když si představuji že zůstanu jen se svým já.

Vstala jsem a vyšla ven. Nenápadně jsem se přemístila ke zbraním a baťohům.

Do báglu jsem hodila pistoli a náboje. Vzala jsem nějaké potraviny a vodu a pomalu se vyplížila pryč.

Obchůzkáři obcházeli a hlídali a já se natajno snažila vytratit. Čekala jsem až se nikdo nebude dívat. Udělala jsem jeden krok a pomalu jsem našlapovala.

Někdo mi zacpal pusu a držel mě. Kroutila jsem se a snažila se mu dostat ze sevření.

Vytáhla jsem pistoli a namířila jsem ji na tu osobu. Když jsem se otočila byl to...

,,Gally?" Řekla jsem šeptem a pistoli sklonila a dala do opasku.

,,Co to děláš?" Zeptal se. Upřímně si myslím že to věděl.

,,Musím najít brášku. Vím že žije a vím že není sám." Řekla jsem a dívala se mu do očí.

,,Nemůžeš tam jít." Řekl. Už mě to nebavilo tak jsem se otočila a šla.
,,Claudie no tak počkej!" Křikl na mě. Sice jsem se zastavila ale neotočila jsem se. Nemohla jsem.

Přišel až ke mě. Jeho dech šel cítit. Byl teplý a příjemný.

,,Nemůžeš mě zastavit." Řekla jsem. Musela jsem najít svého bratra. Už mi to přijde jako z nějakého filmu.