Labyrint: Newt's sister, Different labyrinth (Pozastaveno)

2. Kapitola (První setkání)

Z pohledu Claudie

Probrala jsem se na židli a k ní jsem byla připoutaná. Podívala jsem se před sebe a tam byla nějaká postava. Zaostřila jsem ji. Byl to nějaký muž.

,,Claudie, mám na tebe otázku." Řekl vážně. Zamračila jsem se a začala jsem se  vrtěť. ,,Ale no tak. Snad si nemyslíš že tím škubání to povolýš." Dodal a mírně se usmál. Ale né tím mílím spíše tím arogantním a vrchním způsobem.

,,Kdo jste. Kde jsme. A proč tu jsem a kde je Aris!" Vykřikla jsem a snažila se nějak dostat pryč. Dostala jsem šok který mě donutil být v klidu.

,,Jsem Janson. Jste v bezpečí. Jsi tu protože máš jako jediná jinou krev. Ani nová generace nemá takovou krev jako ty. Už týden co tu jsi tě zkoumáme. No a Aris, ten je v pořádku." Dořekl slizkým hlasem a zas se tak arogantně pousmál.

,,Chci ho vidět!" Křičela jsem na toho chlapa. Dostala jsem další šok a tak jsem se musela zklidnit.

,,Ale má to jednu podmínku." Řekl a stoupl si. Dlaňema se opřel o stůl. Koukal na mě a já ho propalovala očima.

,,Jakou." Řekla jsem klidně. Dokonce jsem překvapila sama sebe.

,,Jestli ho chceš vidět musíš nám pomoc. Musíš každého kdo přijel z labyrintu odvést na testy. Pak budeš mít možnost si s ním promluvit. Pokud odvedeš svou práci tak jak bych si představoval můžeš ho vídat častěji." Dokončil a sedl si zpět. Nadzvedl obočí. Usoudila jsem že bych tak mohla najít bratra a pak nějak utéct i s ním. Takže.

,,Takže pokud to chápu dobře tak mi dáte jméno nějakého kluka či dívky a mým úkolem bude ho odvést na testy?" Zeptala jsem se pro jistotu.

,,Ano ale nesmí ti nikdo utéct. Jestli ano bude trest." Dořekl a ruce si spojil. Koukal na mě a já mlčela.

,,Když budu chtít si s někým promluvit ať je to kdo je to budu moct?" Zeptala jsem se. Věděla jsem že kdyby tam byl brácha tak s ním budu chtít mluvit.

,,Nuže dobrá, takže souhlasíte." Řekl a znovu povytáhl obočí. Pouze jsem kývla hlavou. Na stůl dal nějaké bílé oblečení a černé boty s  podpatkem. ,,Tohle si obleč a pak půjdeš semnou." Dořekl a šel za dveře. Udělala jsem tedy co jsem chtěla. Sundala jsem si vše co mám na sobě. Oblékla jsem si vše co bylo na stole.

Když už jsem byla šla jsem ke dveřím. Vzala jsem za kliku a otevřela. Stál tam nějaký kluk. Vysoký, tmavovlasý a koukal někam před sebe.

,,Ahoj." Řekla jsem a klekla si vedle něj. Židle tam nebyla takže mi nic jiného nezbývalo.

,,Ty tu pracuješ." Řekl bez emocí bez pozdravu. Sklopila jsem zrak a přemýšlela.

,,Sice ano ale jen proto abych mohla najít něco a pomoci mu dostat se odsaď." Řekla jsem a opřela si o zeď. Hlavu jsem dala do dlaní.

,,Takže hledáš něco s čím a pak chceš odsaď utéct?" Zeptal se. Koukla jsem se na něj. Měl na sobě smutný ale zároveň upřímný úsměv.

,,Ano." Řekla jsem a pak se podívala do chodeb. Jestli někdo nejde.

,,Proč bys chtěla utéct?"  Zeptal se zvědavě. Znovu jsem se podívala jestli někdo nejde.