Princezna z Walesu

Sladké přátelství

Po víkendu byla Nigelie opět v práci. I když se značně horší náladou, než předešlé týdny.
,,Liso! Tohle přepracuješ. Je to úplně k ničemu. Zbytečná práce. A chci kafe. Rovnou dvě a ne z toho našeho hnusného kávovaru. Z kavárny od naproti. Někoho tam pošli. Hned!" přikazovala dcera majitele a zlostně házela papíry po kanceláři.
,,Už jdu na to," přikývla polekaná sekretářka a odešla pryč.
,,Co s ní je? Ten řev jde slyšet až k výtahu," ptala se sekretářky jedna ze zaměstnankyň.
,,Nevím. Zajdi prosímtebe pro dvě latte do kavárny. Už teď toho mám nad hlavu," povzdechla si Lisa.
,,Dvě? Tak to musela být dvoudenní svatba. Se jí nedivím, že se takhle chová, když tam byla sama," odfrkla si žena a odešla splnit nařízení.

Takhle to fungovalo celý den, Nigelie se nemohla uklidnit. Pořád měla před očima Scotta s tím jeho úsměvem a krásnou přítelkyní. Nejraději by mu jednu vrazila.
,,Tak ty mě pozveš na zmrzlinu a ani se neukážeš...no tady to vypadá," vkročila do rozházené kanceláře Selma, s níž byla kamarádka na dnes domluvená.
,,To už je tolik? Promiň. Jsem nějak mimo," povzdechla si Ni a zlostí svírala svou propisku.
,,To vidím. To je kvůli němu?" ptala se kudrnatá Selma, která se o incidentu dozvěděla jestě ten večer a zvedla z podlahy několik papírů.
,,Nech to tak. Někdo to uklidí. Jdeme?" pohlédla na ni bruneta s culíkem a brala si svou kabelku. Věděla, že díky kamarádce může přijít na jiné myšlenky.
,,Vážně jsi v pohodě?" ujišťovala se ještě jednou hispánka v khaki overalu.
,,Jo, pojď už. Nebo nám zavřou," pobídla ji Ni na jejíž tváři se po celém dnu objevil malý úsměv.

Dívky měly namířeno do jedné z oblíbených cardiffských zmrzlináren. Měli zde vše, na co si zákazníci mohli jenom vzpomenout. Kamarádky si vzaly své porce do kelímků, aby se ještě prošly po slunném městě.
,,Není nic lepšího na zlomené srdce, než zmrzlina," pronesla Selma a rýpla do své jahodové zmrzliny s gumovými medvídky.
,,Prosím, neřešme to. Co ty a Murad?" změnila téma Nigelie, která měla karamelovou s kousky borůvek.
Nad její otázkou se na kamarádčině obličeji objevil malinkatý úsměv.
,,Včera mě zavezl domů. Byl strašně milý, dokonce mi vynesl kufr k bytu a na zítřek mě pozval na večeři. Samozřejmě, že jsem kývla, nejsem blbá. Píšeme si skoro pořád. Kolegyně se pořád ptají. Co se tak směješ? Kdo to je? Ale samozřejmě, jim nic neříkám. Teda dokud to nebude jisté. Nechci pak vypadat hloupě, že ano," rozvykládala se hispánka v overalu.
,,Tak teď máte klid, když Holly je na svatební cestě," pousmála se Ni připomínající to, že Selma pracuje v Hollyině nadaci.
,,Taky že jo. Končíme o hodinu dřív. Proto jsem přisla tak brzy a zítra se to bude taky hodit před tou večeří," usmívala se Selma procházející se ulicemi města. Nad tímhle se musela pousmát i dnes chladná Ni a zvedla oči od své dobroty. Akorát zpozorovala z knihkupectví vycházet šťastný pár, ktery poznávala. Její výraz znovu zkameněl a na chvíli se pozastavila.
,,Co ti je?" zeptala se Selma a pohlédla stejným směrem, jako kamarádka. Už tomu rozuměla. I ona je poznávala
,,Ou," pronesla chápavě kučeravá dívka.
Žena z páru si jich ani nevšimla. Byla plně zaneprázdněná svou novou knihou, ale muž, který ji objímal zase tak slepý nebyl a svýma kaštanovýma očima sledoval brunetu se zmrzlinou. Ta mu na oplátku věnovala chladný pohled. Chytla kamaradku za ruku a přešla s ní na druhou stranu ulice.
,,Co blbneš? To byl fakt on?" ujisťovala se dívka v overalu a stále sledovala muže na druhé straně ulice.
,,Nejraději bych mu tu zmrzlinu vyklopila na ten jeho blbý obličej," začala se znovu vztekat bruneta.
,,Vždyť je to fešák," pronesla Selma a Ni se na ni nevěřícně podívala.
,,Je to idiot, co mi pořád ničí život. Než jsem ho poznala, byla jsem šťastná. Než se tu znovu objevil, byla jsem taky docela v pohodě," lamentovala bruneta a zlostně škrábala lžičkou ve zmrzlině.
,,A s ním jsi šťastná nebyla?" zeptala se jí zvědavě hispánka.
,,Ani nevíš jak," povzdechla si Nigelie a při té vzpomínce se jí znovu zmocnila úzkost.
,,Povíš mi to všechno ještě jednou?" tázala se kudrnatá Selma a posadila se na lavičku. I její kamarádka si sedla vedle a s pohledem do neznáma začala vzpomínat.
,,Seznámili jsme na Hollyině zásnubním večírku. Byla jsem na něj nepříjemná a celou dobu jej od sebe odháněla. Trochu víc jsem popila a spadla do fontány. Pomohl mi ven a zavezl mě domů. Ráno mi poslal moje lodičky, které jsem zapomněla a moji fotku. Roztrhala jsem ji a vyhodila v naději, že se už znovu neuvidíme. Pak tu byl ten herní večírek. Celou dobu jsem se mu vyhýbala. Něco se mnou nebylo v pořádku a Holly to poznala. Díky ní jsme se se Scottem udobřili a spřátelili. Začali jsme spolu trávit čas a já se konečně necítila sama. Byla jsem šťastná, protože se o mě zajímal a prakticky dělal vše, co mi viděl na očích. Věděla jsem, že to není jen tak. Bylo to nejkrásnější období mého života. Jednou po bowlingu jsem se konečně odhodlala a řekla mu o svých citech a kupodivu to dopadlo dobře. Byla jsem nejšťastnější člověk na zemi. To jsem ale nevěděla, že náš čas se krátí. Druhý den se tady objevil můj přítel a Scott beze slov odjel pryč. Nebral mi telefon, neodpovídal. Od té doby jsem jej neviděla, ani o něm neslyšela. A pak tu byla ta svatba na které se objevil se svou novou holkou. Nepoznala jsem ho dokud mě neoslovil a v tu chvíli se můj svět znovu zbořil. Všechny ty vzpomínky a krásné chvíle, které jsem v sobě dusila vyplavaly na povrch a já se z toho teď můžu zbláznit," vyprávěla s povzdechem Ni.
,,Neboj, máš tu mě. Já ti pomůžu. Zvládneme to spolu," objala ji Selma, které bylo líto, že kamarádka nemá takové stěstí, jako ona, ale od toho jsou přítelkyněmi. Aby si pomáhaly v dobrých i horších časech.