Dárce

Otrava

Takže kolem dvouset osob, včetně pacientů, doktorů, sester i mně dostalo totální sračku. Mohu vám říct, že jsem si mezi nekončným odbýhání na záchody neuvědomoval, co se tu doopravdy stalo. Že se právě někdo snažil Harryho otrávit.

Že si ho někdo přál vidět ležet na pitevně.

Po pár minutách do nemocnice vtrhla policie, která tu vyšetřovala otrávení Harryho, jako pokus o vražu.

Jako by mi tu nepřekáželo dost lidí!

Po nekonečném výslechu jsem byl propuštěn z kanceláře nějakého doktora, kterou si policie propůjčila jako provizorní výslechovou místnost.

Totálně unavený, naštvaný a vystračený jsem se konečně dostal k Harrymu, který byl v izolovaném pokoji navíc ještě střežený ochrankou, kterou mu fízlové přiřadili. Při výslechu jsem se dost naštval. Asi hodinu se ze mně snažili vytáhnout informaci o mém soukromém životě, o Harryho rodině, o mé práci, divím se, že po mě něchtěli délku penisu! Další hodinu mě obviňovali z pokusu o vraždy mého přítele, tudíž Harryho, načež jsem se zvednul a odešel. Po chvilce se po mě vyhlásilo pátrání po celé nemocnici. Po dvouhodinovém přesvědčování, že jsem mu to vážně neudělal já, mě konečně propustili a já mohl odejít za svým přítelem.

Jo baví mě ho takhle nazývat!

Těžjce jsem dosedl na stoličku vedle postele. Vzal jsem jemně jeho na první dotek studenou ruku a přikril jí svou dlaní. Má o hodně větší dlaň než já, teda on je o hodně větší normálně, ale teď, když bezmocně leží na nemocniční posteli s několika kanilamy zavedenými do krevního oběhu, dávkou léků, díky nímž bude několik dní naprosto mimo a noo...

Prostě jen to, že tu leží, je pro mě dost ošklivý pocit. Příjde mi, že za všechmy hezké chvilky které se mnou tráví musí nějak zaplatit, nebo tak něco. Nedokážu si vybavit jiný důvo, proč se tohl děje zrovna nám. Po několika hodinách přemýšlení o blbostech, životě, rodině a Harrym mě jedna sestra nslušně vyhodila z pokoje s tím, že už je po návštěvní době. Mé argumenty, že jsem jeho doktor jednoduše odbyla a dál si mlela svou. Radši jsem se dal na ústup.

Jěště nějakou dobu jsem ho pozoroval skrz sklo, přičemž mi z očí neustále tekly slzy...

Nevěděl jsem kam mám jít, jalikož v mém kanclu se provádějí chemické výzkumy a rozbory a nechtělo se mi ani jet domů. Naštěstí si mě na chodbě odchytil Payne, který mě dotáhl do jeho kanceláře. Jakmile jsem se dotkl tváří polštáře jeho sedačky usnul jsem, jako šípková princezna!

Když jsem otevřel nejprve jedno oko a pak druhé, nemohl jsem se zorintovat, kde to vlastně jsem. Až když jsem uviděl Liama za pracovní stolem, uvědomoval jsem si, že to, co se mi zdálo nebyl sen, nýbrž děsivá skutečnost. Li přede mně postavil velký klímek s kafem, sedli si naproti mě a začal povídat.

Nejprve jsem ho vůbc nechápal, jako bych slyšel slova, ale nedokázal je pochopit. po pár locích přeslazené kávy jsem jakž takž začal vnímat. Z celého jeho projevu jsm pochopil jen tu část s Harryho stavem, což je krytický, ale stabilizovaný. Supr!

Jeho další projev se týkal toho, jak to všchno začalo.  A proč ho někdo takhle zrujnoval. Pověděl mi, že policije zatím zjistila, že k tomuhle útoku se přiznala jakási záhladná ženká. Lépe řečeno naprosto mgálně vypatlaná ženská. A hádejt jak se jmenuje?

REBECA!

Začal jsem se o Harryho šíleně bát, protože když ho otrávila skrz látku, která byla nastříkaná na dopise, který mu zřjmě poslala, musela o něm vědět naprosto všechno. protože jinak by nemohla zjistit, že u mě pracuje, tak by se teoreticky mohla pokusit svou práci dodělat. Jakmile mi tohle docvaklo zařídil jsem Harrymu na pokoji kameru, která bude snímat jeho pokoj, zamikání na kartu, kterou budu mít jen já a ještě doktor, ktrý na něm provádí rozbory a testy.

Musím říct, že jsem snad ještě nikdy v životě nesnášel nikoho víc, než tu stupidní Rebecu a jestli chce o Harryho bojovat, já povedu vojsko proti ní. Protože já o něj budu bojovat do posledních sil!

S Liamnem jsme míříli k Harrymu, abychom mu udělali ještě pár testů. Když jsem projel kartou snímač a otevřel dveře, překvapilo mě, kolik tu je doktorů. I přes ten rozruch jsem si díky mé autoritě během pár vteřin zažídil naprosté ticho. Aniž bych kohokoliv vyzval, všichni mi postupně zařali říkat vísledky jejich testů. Po dlouhém debatování, porovnávání rozborů a testování jsme zjistili, že ta chemikálie, které se nadýchal způsobila okamžitý zkrat oběhové a nervové spustavy.

Ani jsem radši nechtěl pomyslet na to, co by se stalo a v mé kanceláři bychom teď leželi oba dva bez života.

Z pokoje jsem se co nejnenápadněji vytratil a odešel za Harrym na pokoj.

Ještě jsem to neschválil, ale vypadá to tak, že si během dneška prodělá několiqk dalších operací..

Stajně jako vřera ho obklopovaly přístroje, jež ho držely při životě.

Když naposledy ležel na jednotce intenzivní péče, chodil jsem za ním a povídal mu o tom, co jsem dělal.

Dnes jsem si přisednul k nemu na postel a naopak mu říkal, co bych s nín chtěl v budoucnu podniknout.

Při povídání o mé vysněné dovolené na Bahamách, kam bych ho chtěl vzít, mi po tváších stékly slanné potůčky. Roku jsem mu zběsile při laždé odmlce dlouze políbil a doufal, v šťastný konec!

Dear Lads,
Hope you like it!
Your Kozatinka! :*