Dárce

Otrava

,,Wolkrová.''

Ohlásila se okamžitě.

,,Tomlinson, kancelář číslo 915, kolabs asistenta, rychlý pokles pulzu, žádám o urychlenou zdarvotní pomoc, pošlite mi sem lehátko a doktora, nebo raději víc doktorů!''

,,Ano, už je k vám na cestě jednotka pro akutní případy.''

,,Děkuji.''

Jakmile jsem vypnul hovor bělžel jsem zpět k Harrymu. Překontroloval jsem mu pulz, který byl teď už jen sotva patrný. Vyběhl jsem na chodbu, aby mě muži v červených, nebo bílch vestách llépe našli. Viděl jsem jak si to ke mně spěšně míři. Zaběhl jsem zpátky a znovu mu překontroloval pulz. Tentokrát jsem ho už nenahmatal. Okamžitě jsem začal se srdeční masáží.

Do pokoje vtrhli doktoři, hned mě začali zasypávat otázkami a já jsem jim co nejlépe odpovídat. Po chvilce mé ruce vystřídali jiné, co pokračovali v srdeční masáži. V  pravidelných intervalech mu rty dalšího muže dodávali do těla kyslík. Já jsem tam seděl vedle něho, držel ho za ruku a hystericky plakal.

Po další chvilce ruce doktora, které pravidelně stlačovali jeho hrudník vystřídal defibrilátor. Jeden konec mu dal na pravou část hrudníku a druhou na levou stranu. Bylo hrozný dívat se na to nádherné tělo, které sebou cloumá při každým elekttrickým prouděním, které vede z jedné části defibrilátoru do druhé. Po několikátém nadzvednutí a následném poklesnutí celého těla se na malinké obrazovce, kterou jsem, pozorně sledoval objevila křivka, která vždy mířila nahoru a pak zpátky dolů. S úlevou jsem si vydechl, i když jsem věděl, že tímto tenhle problém nekončí. Znovu jsem začal s dýcháním z úst do úst, dokud mu nebyla nasazena maska, která mu dodávala o čistčí kyslík. Doktoři ho nasadili na leháko a vezli ho kamsi pryž z mé kanceláře. Jeden z nich něco ktřičel do vysílačky, druhý mu nad hlavou přidržoval kapačku s jakousi bílou tekutinou, předpokládal jsem, že to jsou přášky na podporu oběhové soustavy, nebo tak něco, třetí ode mně požadoval veškeré informace o tom, co se stalo, čtvrtý řval na lidi, co se zrovna pohybovali na chodbě ať uhnou z cesty a pátý mu injekční stříkačkou zběsile vpichoval do těla prášky.

Během cesty jsem si všiml Liama, kterého sem zřejmě přivolali. Zabočili jsme do jednoho z mnoha operačních sálů. Spěšně jsem na sebe nahodil plášť, rukavice a roušku. Jako při každé operaci  jsem popošel k obrazovce, na které se zobrazovali všechny informace z přístrojů na které byl Hazz mezitím napojován.

Po několika hodinách zkoumání, testování, hledání a několika rozborů jsme došli k velice znepokojivému závěru.

Hazz byl otráven Hapilosoxínem dehydrogenfosforečným. Pro pochopení, to je látka, která se používá při hromadném ničení hmyzu. Jeden mol tohodle sajrajtu může totálně vyhubit veškerý hmyz, nebo i malé živočichy. Bavíme se tu o nejdokonalejší biologické zbrani s nejničivějšími účinky vúbec. Když si představím, že necelá kapka vystříknutá do obvzduší zabije kolem padesáti tisíc živočichú během čtyř minut a můj miláček se nadýchal zhruba množství, která by skolila desetitunového mamuta, můžeme považovat za naprostý zázrak, že se nám prozatím daří ho držet při životě.

Když chemici zjistili, že jde právě o tuto látku, do celé nemocnice vtrhla speciální jednotka, která celé patro uzavřela, mou kancelář dpokonale vydezinfikovala, což znamená že jí kompletně polila bílím sajtajtem, který tak strašně nehorázně smrdí, že větrat by ani nemělo cenu!

Všem osobám, co se v té době na patře nacházeli dali prášky, které vás pokamžitě začnou vyprázdňovat, aby se jed dostal co nejrychleji z těla ven.