Vraždící stín Kayn - POZASTAVENO NA DOBU NEURČITOU!

8.

Ahoj!!

Kayn
Zed

Opět jsem zůstal sám. Nevím, co mě to popadlo, avšak když jsem spatřil Zedovo oči, pozvedl jsem svůj srp a drtil ho ve svých malých dlaních. Nehodlal jsem se nechat zabít jen tak. I když jsem věděl, že proti němu nemám šanci. Avšak někde uvnitř jsem doufal, že se nade mnou slituje. I když měl tak hrozivé oči, nepřipadal mi tak zlý jako Noxijci. Upřeně jsem na něj hleděl a nemohl z něj spustit oči, avšak neukázal jsem žádný strach, byl jsem odhodlaný pro cokoliv, co se má stát.

Všiml jsem si malého stvoření, jenž ve svých maličkých dlaní svíral srp tak křečovitě, až mu zbělaly všechny klouby. V očích se mu zračila bolest nepatřičná k jeho věku, přesto však žhnuly zuřivostí válečníka zoceleného bojem. Takovou houževnatost se nelze naučit a to odhodlaní. Jakýmsi způsobem mě očaroval a úplně odzbrojil. Byla by škoda ztráta takového mladého života s tak zajímavým potenciálem. Nemohl jsem ho zabít, ale věděl jsem, že když ho opustím, zemřel by, a tak jsem mu podal ruku. ,,Vstávej dítě." řekl jsem a mírně se usmál, i když jsem měl na sobě masku. Mou ruku bez váhání přijal a zvedl se na nohy. ,,Neboj se, nic ti neudělám a jestli chceš, můžeš jít se mnou." konejšivě jsem řekl. Odhodil srp a vydal se s námi na cestu zpět. 

Pokračování příště...