𝐈 𝐅𝐢𝐠𝐡𝐭 𝐅𝐨𝐫 𝐘𝐨𝐮 |j.jk

XLIII.

[Vy mi dáváte teda ಠ_ಠ ... Tak já vám dám taky zabrat moji miláčci, hehehe ( ͡° ͜つ ͡°)...]
—

Jungkook

Seděl jsem jako brambora se zkříženýma rukama naproti Bree a odkašlal si. ,,No...ehm...ten ranní incident bych pro dnešek...uhm, nezmiňoval.'' Sáhl jsem po sklenici s vodou na konferenčním stolku a na ex ji celou vypil.

Bree si skousla ret a podívala se dolů. ,,Jo...to...asi...jo. Dobrý nápad.''

Dále jsme tu seděli na pohovkách jako dva blbci v obýváku v trapném tichu. Bree si neustále v tureckém sedu přesedávala na místě, a já...já se cítil trapně tak, jako již dávno ne. Zároveň mnou otřásala zvědavost, nervozita, dokonce i nejistota.

Aish, příliš mnoho negativních myšlenek, pro mě.

Prohrábl jsem si vlasy a rozhodl se to ticho přerušit. ,,Tak, proč jsi...proč jsi sem vlastně přiletěla?''

Nekoktej blbečku!

Já nekoktám.

Koktáš.

Drž hubu.

No jo furt.

,,Já...'' začala, ale téměř ihned se zasekla. ,,Jenom bych chtěla říct, že se taky necítím nejlíp. Setkat se s někým po dlouhé době v opilosti nevzbuzuje dobrý dojem,'' řekla na jeden nádech. Přímo jsem se jí podíval do očí a uvnitř mě něco poskočilo.

Nedokázal jsem to přesně identifikovat, ale konečně jsem se vzchopil.

Přesně tak. Nenechám se ponížit ženským pohlavím.

,,Dojem? Chtěla jsi snad na mě udělat dobrý dojem?'' uchechtl jsem se a nasadil svůj typický úšklebek.

Hlavně to nepokaz.

,,Co? Ne?!'' vyhrkla a nastavila před sebe ruce, jako by snad byla v sebeobraně. ,,N-ne, já jen...'' Povzdychla si a svěsila hlavu, stejně jako ublížené štěně. ,,Já jen...chtěla jsem tě vidět,'' zašeptala a začal si mnout paži. Hlavou se snažila uhýbat, aby nedošlo k očnímu kontaktu.

Po této větě jsem zvážněl a mé napnuté rysy se uvolnily. Sám jsem to pocítil. Bylo to...samovolně jsem se v mysli usmál.

Nevím proč. Něco uvnitř mě začalo jásat radostí.

Myslela snad na mě? I přes to, že jsem si sám řekl, že se jí nevzdám, ale nedodržel jsem to?

Jenže jak rychle radost přišla, tak rychle i odešla.

,,Ty...neozýval ses od toho dne v New Yorku. A přitom jsi to slíbil. Slíbil jsi...'' Odmlčela se a já se opět napjal. Tentokrát to byly snad i všechny kosti v těle.

Bree

,,..slíbil jsi, že...''

Zhluboka jsem se nadechla a zamrkala. Nelíbilo se mi, kam moje chování směřovalo. Rozhodně jsem se tu před ním nechtěla rozbrečet, nebylo to v plánu.

Ale zabolelo mě, když se dlouho neozval a potom ho najdu v clubu s random holkou. Však si mě skoro ani nevšiml. Cítila jsem se tak hloupě.

A proto sis neměla dělat žádné naděje.

Vím, že na mě zíral, vím, jak se náhle zatvářil, a to mi začínalo být nepříjemné. Fakt jsem se teď ponížila? Bože můj, to je tak trapné.

Rychlostí blesku jsem se zvedla, až jsem málem zavadila o stoleček. ,,Víš co? Zapomeň na to. Zapomeň, že jsem něco řekla,'' zvedla jsem ruce do vzduchu. Naštěstí jsem byla už oblečená ve svém, takže mi nedělalo problém se hned rozejít pro boty a kabelku.