4. Jossine

218 24 13
                                    

Procházela jsem se noční zahradou, protože jsem nemohla usnout. Styděla jsem se za to, že jsem vyslechla rozhovor naší představené a jejího syna, ale moje zvědavost byla jako vždycky silnější. 

Jezero teď mělo tmavě modrou barvu, a odrážel se na něm srpek měsíce. Usedla jsem do trávy a vytáhla knihu, kterou jsem si půjčila z knihovny. Nedočkavě jsem ji otevřela a zaklínadlem vyvolala malé světlo, které mi ozářilo stránky. Pak jsem se znovu pustila do čtení.

//

Do promrzlého chrámu konečně vstoupili oba protivníci. Navzdory zimě měl Maleck na sobě pouze černé, plátěné kalhoty a tmavě rudý zdobený plášť ledabyle přehozený přes nahá ramena. Prameny havraních vlasů mu neuspořádaně vlály kolem obličeje. Kolem krku Maleckovi visel broušený, modrý drahokam. Mezi lidmi se vyprávělo, že tento unikátní magický skvost, Hvězdu Beleriamu, dostal Maleck od Katariny Morve, která prý byla jeho milenkou.

Ve skutečnosti se tento kouzelný kámen nacházel v Modrých Věžích a před Maleckem Raiou ho vlastnil nejvyšší Radní.

První mezi Mocným odhodil stranou svůj těžký plášť a přešel doprostřed chrámu. Angel se postavil naproti němu. Ani on na sobě neměl víc, než bylo nezbytně nutné. Tenká tunika bez rukávů a volné kalhoty ho před mrazem mohly ochránit jen stěží. Na rozdíl od Malecka měl své světlé vlasy pevně zapletené, aby mu při souboji nepřekážely.

Angel těžce dýchal mrazivý vzduch, od úst mu při každém výdechu unikl obláček páry. Pak opsal rukou kruh ve vzduchu a v dlaních se mu zničehonic zhmotnila dlouhá kovaná hůl zakončena ostrými hroty. Maleck na okamžik zaváhal a pak zopakoval Angelův pohyb. V rukou se mu objevila zbraň, která byla k nerozeznání podobná té, kterou svíral jeho protivník.

V chrámu vládlo naprosté ticho. Nikdo se neodvážil promluvit, dokonce ani ostatních šest Mocných. Zazněl hlasitý gong, který rozechvěl i silné stěny chrámu. Souboj o Modré Věže začal.

Maleck se nepohnul, pouze sledoval Angela, který nervózně přecházel v kruhu kolem něj a při tom roztáčel kovanou hůl. Dlouhé vteřiny se nic nedělo. Ani jeden z mužů se neměl k tomu, aby zaútočil první. Hrobové ticho začalo rušit tiché šeptání diváků i o něco hlasitější reptání Mocných.

Angel se vrhl na Malecka. Se zazvoněním se kované hole srazily. Maleck hladce odrazil útok světlovlasého kouzelníka a zaklínadlem ho odhodil na druhou stranu místnosti. Angel se svezl po hladké podlaze a zastavil ho až náraz do zdi. První mezi Mocnými ležérně vykročil k němu, po jeho kované holi se rozběhly zeleně fosforeskující plameny. 

Druhý čaroděj měl mezitím dost času, aby se zvedl a zaujal obrannou pozici. Ostražitě pozoroval Malecka, který se pomalu vznesl, na okamžik zůstal stát ve vzduchu a pak po svém protivníkovi mrštil svou hůl. Ta se ve vzduchu rychle roztočila a vyvolala ohnivý vír. 

Angel se prudce odrazil od stěny a těsně minul spršku žhnoucích jisker, které se sesypaly na místo, kde ještě před vteřinou stál, a propálily zledovatělou podlahu. Světlovlasý kouzelník zůstal viset ve vzduchu a sledoval Malecka, který si mezitím přivolal zpět svoji zbraň.

„Co to Maleck dělá?" ozval se nespokojený hlas jednoho z Mocných. Byl to Jareth.

„Nevím," pokrčil rameny Kello. „Asi si s ním chce trochu pohrát."

„Proč ho jednoduše nezabije a neušetří čas nám i sobě," povzdechl si Deshiel, který svou sázku právě prohrál.

Katarina jen napjatě sledovala souboj a neříkala nic. Maleck vrhl pohled nahoru do míst, odkud ho sledovalo zbylých šest Mocných a pak se obrátil zpět na Angela, který pořád stál ve vzduchu a čekal na jeho další tah.

O kouzlech a kouzelnícíchWhere stories live. Discover now