O kouzlech a kouzelnících

34. Jossine

Se slzami v očích a třesoucími se rty jsem bezmocně sledovala, jak se císařský palác hroutí. Nebo to tak alespoň vypadalo ze zahrady, kde jsem zoufale klečela v trávě. Jediné, co mi probíhalo hlavou, byla myšlenka, zda něco takového mohou Maleck s Neladarem přežít.

Zdi se třásly a praskaly, část střechy se propadla. Všechno zaplavila vlna fialového ohně a nesnesitelný žár, ze kterého pálila kůže i mě.

Obrovský výbuch magické energie způsobil, že bariéra kolem paláce konečně padla. Znamenalo to, že se oba moji kouzelníci dostali ven? Nebo je nesnesitelný žár spálil na prach?

Paní Sevrina se beze slova rozeběhla směrem k nádvoří, odkud k nám doléhaly výkřiky a ohromené hlasy mnoha lidí. Chtěla jsem jít s ní, ale nohy mě neposlouchaly, nedokázala jsem se postavit, klepala se mi kolena.

Další vlna horkého vzduchu olízla mojí tvář, několik jisker mi vlétlo do vlasů. To mě přinutilo se sebrat a vydrápat se na nohy. Musím běžet za paní Sevrinou a zjistit, co se děje.

V tom jsem zaslechla smích. Krutý napůl šílený smích, ze kterého stydla krev v žilách.

Pomalu jsem se otočila a ztuhla na místě.

Katarina Morwe se vyloupla ze stínů i se svými třemi společníky.

Ta žena mě k smrti děsila. A měla jsem z ní hrůzu i teď, přestože nevypadala, že by byla ještě schopna nějakého kouzla.

Dalo se na ní jasně poznat, že z toho ohnivého pekla unikla jen se štěstím, její hedvábné šaty zničené, kůži na mnoha místech spálenou. 

Tři muži, kteří jí šli v patách, na tom byli ještě hůř. Pomalu kulhali ve stopách své velitelky, Gars Nagash měl obličej ohněm znetvořený k nepoznání, z vlasů mu zbylo jen pár chomáčů.

Čarodějka přistoupila blíž.

„Musím Maleckovi přiznat jednu věc," pronesla zvonivě a znovu se rozesmála. „Ten si vždycky uměl vybrat."

Rozhodila rukama a ukázala na hroutící se císařský palác.

„Tohle je práce toho Angelova spratka. Neřekla bych do něj, že má takovou moc. Rozhodně ne po našem prvním setkání. Ale Maleck to věděl. Škoda, že to takhle dopadlo. Mezi nás by skvěle zapadl."

Tohle zavinil Neladar? 

Před očima se mi promítla vzpomínka na zničenou univerzitní zahradu. Musel znovu ztratit kontrolu, jiné vysvětlení neexistovalo. 

„Jestli to náhodou přežil, poděkuj mu za nás," ušklíbla se. „Jen díky němu jsme se dostali ven."

„Jdeme, Katarino," zatahal ji za loket Jareth, který měl paži spálenou až na maso. Nechápala jsem, jak je možné, že necítí bolest. „Na tohle nemáme čas."

„Neboj, kouzelníci teď mají jiné starosti," usmála se na mě tak mile a přátelsky, až se mi z toho udělalo nevolno. „Chci si ještě chvíli povídat tady se svojí kamarádkou."

„Hele, jestli ji chceš zabít, tak to udělej," vložil se do toho Gars. „Ale pohni sebou."

Čarodějka mě přejela svýma černýma očima jako by něco zvažovala. „Hm...to není zdaleka taková zábava, když jí Maleck neuvidí umírat."

Sebrala jsem veškerou odvahu a se vzdorem pohlédla na ženu přede mnou. „Proč Malecka tak nenávidíte?"

„Tomu bys nerozuměla, ty husičko. Jde o moc. A o pomstu."