Future In Your Past {Eddsworld ff}

Kapitola 6.- Foto album

"Takže ještě jednou. Kdo je tady na té fotce?" Zeptala se brunetka v modré mikině své kamarádky. "Umm.. Já?" Odpověděla nejistě zrzka a nervózně třela nohama o sebe. "Ano, správně." Řekla s úsměvem na tváři brunetka. "A tady?" Zeptala se a ukázala na jinou fotografii. "Ty?" Řekla a podívala se tázavě na brunetku. "Ne, to jsi zase ty, akorát v culíku a bez mikiny." Zrzka se zklamaně opřela o židli. "To je k ničemu." Zamumlala nešťastně. "To neříkej. A navíc, kdo může za tu tvou paměť?" Snažila se jí lehce povzbudit brunetka. Zrzka začala přemýšlet. "Uhh.. ta v tom růžovém tričku?" "Ano. Vzpomeneš si, jak se jmenovala?" "H.. Hor- tenzie?" Řekla nejistě.

Brunetka se uchechtla. "Ne. Zkus to znova." Zrzce se na tváři objevil nešťastný výraz, ale přemýšlela dál. "Tak ti poradím." Řekla bruneta a zrzka se na ni podívala. "Začíná na G." Brunetka skoro až slyšela, jak to zrzce v hlavě šrotuje. "Umm.. Gloria?" "Skoro! Je to Glorie." Zrzce se objevil na tváři lehký úsměv. "Tak toho necháme, ale nejdřív mi řekni, co je dneska za den." "Pondělí. Zas tak špatnou paměť nemám." Zazubila se zrzka a bruneta jí úsměv oplatila.

"Budeš chtít k večeři pizzu?" "A neměly jsme ji včera?" Otázala se zrzka. "Neee, vůbeeec." "Hele, nehraj to na mě. Stejně mě jen popleteš a já zas budu zmatená." Řekla s úsměvem na tváři. "A co bys chtěla?" "Co třebaaa.. Jak se jmenovalo to jídlo s rajčatovou omáčkou, co jsme měly v té restauraci?" "Myslíš špagety?" Zrzka kývla. "To zas podpálíme kuchyň. Vždyť víš, jak to dopadlo minule." "No.. nevím.." Řekla lehce smutně a úsměv se jí z tváře vytratil. Brunetka využila příležitosti a začala fantazírovat. "No, objevil se taťka šmoula a začal chrlit obrovské plameny a ty udělaly ty černé šmouhy, co jsou na sporáku." Zrzka se začala smát. "To se určitě nestalo." Řekla a utírala si slzy smíchu.

"Co ty víš, třeba jo." Ušklíbla se brunetka. "A co si teda dáme?" Zeptala se. "No já nevím. Stejně si nepamatuju, jak se většina jídel jmenuje, takže to je asi jedno." Odpověděla zrzka. "Takže pizza?" "A neměly jsme ji včera?" Zeptala se znova zrzka, i když netušila, že to vůbec předtím řekla. Brunetce na chvíli zmizel úsměv z tváře, ale usmála se zase a řekla "Máš pravdu. Měly jsme ji včera. Nechceš špagety?" Zrzka si však všimla její změny výrazu ve tváři a zeptala se jí zklesle "Udělala jsem to zas?" Brunetka se odmlčela. Nakonec řekla "Ano, ale není to tvoje vina." "Co když je?" Zeptala se zrzka a oči se jí začaly třpytit.

"Není. Je to vina Glorie." "Té v tom růžovém tričku?" "Té v tom růžovém tričku." Řekla brunetka a usmála se na zrzku, která jí úsměv oplatila. "Tak pizzu." Řekl zrzka a vzala ze stolu zápisník, kam si psala své zážitky ze dne, aby si toho zapamatovala co nejvíc.

Možná, že když se zrzka vrátila z Gloriiny základny, všechno si pamatovala. Jednoho dne se ale probudila a nepamatovala si (téměř) vůbec nic. Nepoznala se ani v zrcadle. Když nepomohl ani doktor, pokusila se zrzce oživit paměť bruneta. Zrzka byla smutná, protože věděla, že dřív si všechno pamatovala a pamatovala si, jak kdo vypadá, či jak se kdo jmenuje. Snažila se však být veselá, protože na těch fotkách, co jí ukazovala Kiki vypadala šťastně, tak chtěla být šťastná i normálně se špatnou pamětí.

Uměla sice číst myšlenky, ale veškeré své úsilí vynakládala na vzpomínání a tak myšlenky jiných lidí nevnímala.

To by ale nebyla ona, kdyby se na tom nepokusila najít něco pozitivního. Když dočetla nějakou knihu, či se doukoukala na nějaký film, po chvíli zapomněla, co se tam vůbec dělo a tak pokaždé četla, či se dívala se stejným nadšením. Menší nevýhoda však byla, že knihy musela co nejrychleji dočíst, jinak nebyla schopná si vzpomenout, o co tam vůbec šlo. U filmů zase stihla zapomenout na většinu děje během reklam a i když se koukala na film bez reklam, stihla zapomenout na začátek.

Brunetka objednávala pizzu, zatímco zrzka si pročítala svoje zápisky. Přála si si zase všechno pamatovat. Klidně by se vzdala své schopnosti čtení myšlenek, jen aby měla stejnou paměť jako normální člověk. Někdy ji prostě nebavilo pořád se snažit na všechno si vzpomenout, snažit se ignorovat lidi z města, které potkala, kteří si o ní mysleli, že je úplně blbá, nebavilo ji pořád chodit s někým kamkoli ven, aby náhodou nezapomněla cestu domů. Unavovalo ji to.

Brunetku zase unavovalo jí pořád všechno připomínat. Bylo to pořád dokolečka a občas, když zrzce musela něco zopakovat po páté, se bála, že jí čte myšlenky, co si o tom celém myslí. Někdy měla blbou náladu a nechtěně na ni někdy vyjela. Nepřipadalo jí fér, že na to zrzka téměř hned zapomněla, cítila se potom špatně. Bylo jí však zrzky líto. Nedokázala si představit, že by zapomněla například různé techniky kreslení, které se za svůj život naučila.

"Třeba bys mě je mohla někdy naučit." Řekla zrzka, čímž vytrhla brunetku z myšlenek. "Můžeš mi přestat číst myšlenky?" Řekla lehce naštvaně. "Tak promiň, ale prostě se nudím. "Tak se nuď u knihy." Řekla bruneta. Zrzka chtěla něco říct, ale na brunetu začal mluvit zaměstnanec pizzérie, kam volala, tak objednávala pizzu a zrzka na ni jen dětinsky vyplázla jazyk a pak se tomu zasmála.

Vzala do ruky foto album a prohlížela si znovu fotografie z minulosti. Chtěla minulost zpět.

♪♪♪

Pffffff
Well, přiznám se. Jsem strašně líná psát 😅
Píšu jen když mám náladu a prostě tak..
Příští kapitola by mohla být nadějná, tak snad tomu tak i bude xd
See ya later :]
Foxie