Future In Your Past {Eddsworld ff}

Kapitola 3.- Krásný den na recepci

Po skončení hovoru člověk bez půli tváře a jedné ruky položil telefon. Usmíval se. Nebyl to však klasický úsměv. Byl to strašidelný úsměv, sarkastický úsměv, neveselý úsměv. Sjel svou kovovou rukou po dřevě a nechal ji volně plácnout na svůj bok. Nasadil si na onu kovovou, robotickou, červenou protézu béžovou rukavici, potaženou kůží. "Jak je možný.." Řekl a otočil se na osobu za ním. "..ŽE JE V NOVINÁCH MOJE TELEFONNÍ ČÍSLO!? Víš, co by to mohlo způsobit, kdyby to viděl třeba Edd!? Nebo někdo jiný z nich tří!? Máš štěstí, že mi zatím zavolala jen Timova ségra, protože tohle jsi fakt podělal Paule!" Zařval vztekle. Kdyby to byl jiný voják, krom Patryka, vytáhl by na něj zbraň a možná ho i reálně zabil, ale jelikož to byl Paul, jeho nejlepší kamarád už od dětství, neudělal to. "Až zítra ti dva přijedou, máš za úkol, aby už nikdy neodjeli. Protože by to mohli někomu říct a naše tajná identita by byla v zadnici! Už teď je to v zadnici!" Zařval na něj, vzal kelímek plný okousaných červených propisek a mrštil jím o zeď. "Takže je mám zabít..?" Zahuhlal nejistě. Za tohle žádné cigarety nebudou.. Tord se na něj podíval. Nerad na něj nebo Patryka řval, ale tohle bylo moc. A Tima se Stef zabíjet nechtěl. Ne hned. "To ne.. Víš co, zítra budeš prostě na recepci a pošleš je ke mně do kanceláře. Já už to vyřeším. Ale ty si to odpykáš, to mi věř."

"A.. Co mám udělat s tím telefonním číslem?" Zeptal se se strachem v hlase, který na sobě nechtěl nechat znát, neboť by si připadal, jako ubožák. "Vyměníme si sim karty, ty mi dáš svoji a já tobě tu moji, ale budeme to muset dát vědět všem, co mají zde na základně moje číslo, aby z toho nebyly zbytečné problémy." Odpověděl mu již klidným hlasem. Jeho hlas byl možná klidný, ale nebylo tomu tak. Měl strach, že na to Edd, nebo někdo jiný přijde. Už teď velmi riskoval, ale nešlo to odvolat.

***

Druhý den seděl Paul na recepci, tak jak mu to nakázal Tord. Nedávno se jejich základna propojila s nějakou technickou budovou, kterou vedla, podle Paulových slov, načančaná Barbína a u ní dělal recepčního nějaký Jack, kterého Paul spíše ignoroval a vídal se s ním v jídelně, ale hned prvních deset minut na recepci ho obdivoval, že se pod tou prací psychicky nezhroutil a nezbláznil se. I když, občas Paulovi připadalo, že jsou tady všichni tak trochu na hlavu.

Občas se ho někdo zeptal, kde co je a Paul buď nevěděl, jak daného vojáka navést, či nejlépe netušil, kde to dané místo je. Taky se mu tam přišel vysmát Patryk a pak odešel dělat svou práci. Asi v půl jedenácté na něj ta načančaná Barbína zařvala, ať jí udělá kafe. Paul měl sto chutí, tu břečku, kterou vyrobil, na ni vylít, ale nechtěl další den na recepci od Torda, tak byl poslušný chlapeček a tu břečku, která měla být kafe, ji přinesl. Ona to vylila do koše a udělala si svoje kafe a Paul jen zatínal pěsti a v duchu počítal do tři sta devadesáti čtyř.

Už když Tord oznamoval, že budou s ní a její firmou spolupracovat, věděl, že to dopadne špatně, ale na tohle neměl nervy.

Po smrti Tordova otce se stal Tord leaderem a vůbec mu to nešlo a potřeboval pomoc. Nabídla mu ji ta manekýna, kterou nazýval Glorie a on ji přijal. Navázal spolupráci s její firmou. To ona nabídla, že by její zaměstnanci mohli navrhnout tu strašnou obrazovku a pak ji vlepit na nějaký barák, což se Tordovi hrozně líbilo a nějaký pan Meight to zařídil. Všichni v tý firmě podle Paulova názoru byli úplní idioti, kromě Jacka, se kterým se sice viděl jen na večeři, ale dalo se s ním normálně mluvit a měl na Glorii stejný názor, jako Paul.

Paulovi se navíc zdálo, že ta slečna důležitá se snaží Tordovi sebrat místo a že Paul je jediný, kdo si toho všiml.

Z myšlenek ho vytrhlo otevření dveří. Vyšli z nich Stef a Tim. "Dobrý den, můžu se zeptat, kde je kancelář pana.. Falonta? Asi, nevím, jak se to čte.." Zeptala se Paula Stef a držela v ruce papírek, na kterém bylo napsáno 'Tordovo' příjmení. "Falonta? Vy chcete jít za lead- um, šéfem?" Zeptal se jí a Stef přikývla. Tim se jen rozhlížel kolem a vypadalo to, jako kdyby ho všechno kolem znechucovalo. Vítej ve své nové práci hošane, pomyslel si Paul a řekl Stef, kudy mají s Timem jít.

×××

Stef šla dle Paulových instrukcí a Tim se táhl za ní. "Mně se to tady nelíbí." Řekl Tim. "Proboha, přestaň fňukat Time, jsi jako dítě." "Ještě se furt můžeme otočit a utéct." Zamumlal Tim a Stef ho ignorovala. "Tady to je!" Řekla a nadšeně ukázala na dveře. Zaklepala a když se zevnitř ozvalo líné 'dále', vešla.

Jejich možná budoucí šéf byl otočen zády k nim na otáčecí židli. "Posaďte se." Pobídl je. Tim zavřel dveře a poté si jako Stef sedl na jednu z těch dřevěných židlí.

Ten člověk, který měl být jejich šéf, se zvedl ze židle a prošel kolem nich tak, aby mu nebylo vidět do tváře. Šel zamknout dveře a pak se na ně podíval. Bylo mu vidět do tváře. Polovinu obličeje měl zjizvenou a na jednom oku měl černou pásku a jeho mastné karamelové vlasy byly vytvarované do dvou rohů, čímž trochu připomínal čerta i s tou jeho zálibou v červené barvě. "Torde?" Oslovil ho Tim nejistě. "T-to jsi ty? Ale.. Já myslel, že jsi mrtvý, viděl jsem to ve zprávách!" "Ano Time, jsem to já. Ale tady mě nebudete oslovovat Tord, ale pane, nebo leadere. Pokud tomu tak nebude, nebo se nebudete mít k té práci, kterou jste po mne žádali, dopadne to s vámi zle." Řekl protáhle, skoro až unaveně. "Tak počkat." Řekla Stef. "Ty jsi Tor-" "CO JSEM TEĎ ŘÍKAL!?" Zakřičel na ni. "Hej! Neřvi na ni! Nic strašného přece neudělala!" Zastal se jí Tim a vstal ze židle. "Chci se vás zeptat raději hned, chcete tu práci přijmout a být v bezpečí?" Zeptal se, s lehkým vztekem v hlase. "Ale.. My ještě nedostudovali." Řekla Stef, která se lehce klepala.

"Furt lepší, jak minulí doktoři, ti ještě ani nezačali studovat. Byli na to moc líní. Pokud budete chtít, vzdělání vám dopřeji." Mávl nad tím rukou Tord. "Co když tu práci nepřijmeme?" Zeptal se ho Tim. Tord vytáhl z kapsy zbraň a ukázal mu ji. "Co myslíš?" Zeptal se ho. Tim se otočil na Stef. "Já ti říkal, že nás někdo zabije." Stef se na něj vztekle podívala a pak se otočila k Tordovi. "Co budeme muset dělat?" Zeptala se.

"Vaše práce bude krásná. Tim prostě bude ošetřovat vojáky a jiné lidi a ty jim budeš hojit bolístky na duši. Teda, pokud nějakou mají." Odpověděl. "A co je tohle za místo?" Zeptal se Tim. "Vítejte v red army, pokud nevíte, co to znamená, viď Time, je to v překladu rudá, nebo červená, armáda. Navíc, každý tu má nějakou zbraň. Noví 'zaměstnanci' dostanou zbraň až po nějaké době, aby tady nikoho nezabili." Řekl a roztáhl žaluzie. "Proboha, co se ti to stalo?" Zeptala se Stef, dívajíc se na Tordovu zjizvenou tvář která byla ve světle lépe vidět. "To není tvoje věc." Odsekl.

"Takže, přijímáte to, nebo ne?" Stef se podívala na Tima, který ji propaloval pohledem a lehce kývl. "Ano." Řekla. "Neslyšel jsem." "Ano." Zopakovala, trochu hlasitěji. "Furt neslyším." "Řekla ano, ty inteligente." Řekl nevrle Tim. "Nene, vy mě nechápete. Něco jste tam vynechali." Stef se na chvíli zamyslela a i když nechtěla, řekla to. "Ano, pane." "Áno! To je správně, šikovná holka." "Já tě nenávidím." Zasyčel potichu Tim. "To dost lidí, navíc, je to 'já VÁS nenávidím', ju?" Tim ho jen vraždil pohledem.

Tord je zavedl do jejich pokojů a místností, kde měli v budoucnosti pracovat a nechal je si to tam pod dozorem prohlédnout.

Stef měla útulnou ordinaci a jedny dveře vedly do jiné místnosti, která měla být její pokoj. Měla tam postel, pracovní stůl, skříň, knihovnu a další. Zatímco si ona prohlížela své místnosti, Tim se koukal na své. On narozdíl od Stef měl pokoj od své práce dál. Byl tam pokoj pro pacienty, kteří museli zůstávat přes noc a vedle byl operační sál, vedle kterého zase byla ordinace, kde bylo všechno v bílé barvě.

Jeho pokoj zas tak útulný nebyl. Jeho postel vrzala a stůl se rozpadal. Když chtěl otevřít okno, málem vypadlo sklo. Nevěděl, co si o tom všem má myslet, ale spokojený určitě nebyl.

♪♪♪

Tadaa
Pokusím se vydávat kapitoly dvakrát za měsíc, aby se příběh víc posouval :D
Mám už vymyšlený konec a.. no.. sami uvidíte, pokud budete trpěliví :DD

Ještě se toho hooodně stane a půjde se hezky po lopatě.
Tak se mějte krásně a užívejte si sněhu, případně studeného větru a nepříjemného počasí. (U mě platí ta druhá možnost :<)
Liška 🦊💚