„Ale pane profesore, já můžu říct Harrymu! Vždyť jemu ekonomika taky určitě jde! Proč musí on?“ Rozčilovala jsem se.
„Slečno oba dva víme, že pokud by vás doučoval pan Styles, tak byste se toho moc nenaučili. Tedy možná ano, ale ekonomiky by se to určitě netýkalo. Teď si běžte konečně sednout a už neotravujte.“ Odsekl a dál se zadíval do jeho papíru, které studoval před sebou.
Naštvaně jsem se odebrala zpět do mojí lavice. Viděla jsem ty posměšné pohledy od spolužáků, kteří se chechtali nad profesorovou poznámkou o mě a o Harrym.
„Mohli byste přestat čumět jako kreténi?“ Zavrčela jsem nahlas.
Viděla jsem Harryho soucitný pohled, kterým říkal „to zvládneš“. Vážně jsem se na něj podívala a potom si schovala obličej do dlaní.
.
.
.
Po skončení hodiny jsem se rychle sebrala a zkusila ještě znovu zkusit přemluvit profesora. Bohužel se mi to nepovedlo a já teď budu muset snášet doučování s Louisem. Tohle mi byl čert dlužný. Teď kord tu maturitu nedám! Jak bych se asi mohla soustředit na ekonomiku, když s ním budu v jedné místnosti a budu muset s ním mluvit? Tohle prostě nepůjde. Jenomže při mém štěstí, nemám na výběr. Vím, že profesor Lee je vážně schopný mě nechat rupnout kvůli debilnímu doučování. Z mého přemýšlení mě vyrušil něčí hlas.
„Kirsty? Můžu s tebou mluvit?“ otočila jsem se za osobou, která na mě mluvila. S pobavením jsem se zasmála. Jasně, kdo jiný než on by to taky mohl být že?
„Jo, ale dělej, mám tělocvik a musím se jít převléknout.“ Koukala jsem se na mé hodinky, abych se vyhnula očnímu kontaktu. Louis si povzdechl.
„Můžeš se na mě prosím podívat a bavit se normálně? Prosím?“ Řekl potichu, při čemž si hrál svým prstýnkem, který měl na prostředníčku. Byl to silnější stříbrný kroužek.
„Bavím se s tebou normálně. Dělej, nemám vážně moc času.“ Podívala jsem se mu odhodlaně a hlavně sebevědomě do očí.
„Kdy začneme teda? Já mohli bychom jít ke mně, ať máme klid. Nechci, abys rupla, sama dobře víš, že ekonomika není tvoje silná stránka.“
„K tobě? Nebo spíš k mojí mámě? Bydlíte spolu ne? Když teď je tam jedna místnost na víc.“ Nic víc jsem nestihla říct, protože mě vyrušil.
„Nebydlím u tvé mámy a ani s ní nic nemám. Prosím tě Kirsty, nemůžeme si o tom promluvit pak u mě? Chtěl bych ti to všechno vysvětlit.“ Řekl docela zdrceně?
„Louisi, to co děláš v tvém volném čase a kde bydlíš je mi jedno. Vlastně ne tak docela jedno, protože ho trávíš s mou matkou!“ Vyštěkla jsem podrážděně.
„Kurva Kirsty poslouchej mě aspoň chvilku!“ Vyjekl už naštvaně.
Stála jsem tam jako sloup. Nechtěla jsem ho poslouchat, ale věděla jsem, že by mi nedal pokoj.
„Tak dělej, stejně už teď jdu pozdě na tělocvik.“ Zafrfňala jsem a posadila se na lavici, která byla na chodbě naší školy. Louis se posadil vedle mě, povzdechl si a podíval se mi do očí.
„Byl to zkrat. Nechtěl jsem se s ní vyspat. Já, šel jsem za ní, protože jsem si s ní chtěl promluvit.“ Nadzvedla jsem obočí. Vůbec jsme nechápala, kam tím míří. Všiml si mého pohledu a znovu si povzdechl.
„Chtěl jsem si s ní promluvit o tobě. Vím, že sice mámu nemáš moc v lásce, ale neříkej, že tě neubíjí, že spolu od smrti otce nevycházíte. Nejspíš ti to přijde absurdní, proč zrovna já bych měl mluvit s tvojí mámou o tobě, když nejsem tvůj přítel, ale já si nemůžu pomoct. Vidím, jak se kvůli ní trápíš a prostě.“
„To pořád nevysvětluje tu část, kdy ses s ní vyspal.“ Skočila jsem mu do řeči.
„Za chvilku se k tomu dostanu, když jsem k ní šel, tak byl večer. Nechtěla se mnou ze začátku o tom vůbec mluvit, ale nakonec jsem jí přemluvil. Ona vytáhla flašku vína a nějak se to celé semlelo. Bavili jsme se o vaší situaci a o ještě jiných věcích. U toho jak jsme popíjeli, tak jsme se nějak víc opili. Nezůstali jsme jenom u flašky vína. Cítila se osamocená a já v tu chvíli taky.“ Povzdechl si.
„Jak se ty můžeš cítit osaměle? Sakra Louisi vždyť jsi kurva hezkej a máš na každou holu na kterou si ukážeš prstem, tak proč sakra moje matka?“ Vyjekla jsem při čemž sem se naštvaně zvedla z lavice, na které jsme seděli.
„To ti nemůžu říct.“ Svěsil hlavu a ani se na mě nepodíval.
„V tom případě se nemáme dál o čem bavit. Napiš mi, v kolik se sejdeme kvůli tomu doučování. Nazdar.“ Nečekala jsem na jeho odpověď, prostě jsem odešla se převléknout na tělocvik. Stejně už nejspíš nemělo smysl se převlékat, protože bude tak naštvaný, že mě nechá sedět.
