Ze začátku vám chci jenom říci, že díl jsem psala vážně rychle. Jsem nemocná a nemám vůbec náladu cokoliv dělat. Cítím se jako kdyby mi ležel tunový slon na hrudníku -.- :D
Bylo mi to vůči vám nefér, tak jsem aspoň rychle něco vymyslela :)
Snad se vám to bude líbit :D :)
Doporučuji pustit si písničku kterou naleznete na pravé straně :) (Read All About It - Emeli Sandé)
JO abych nezapomněla! V tomhle díle padne trochu víc ostrých slůvek, tak jenom abych vás varovala dopředu! :D
Stála jsem před dveřmi a nebyla jsem schopná ani slova. Zírala jsem na něj určitě jak idiot.
„Zlatí? Ty jsi otevřel? Kdo to je?“ ptala se, když scházela ze schodů. Jakmile mě uviděla, zapnula si poslední knoflíček bílé košile, přes kterou jí byla vidět černá podprsenka. Skenovala nás všechny pohledem.
„Kirsty není to tak jak to vypadá.“ Zkoušel to Louis.
„Vážně? Vážně to Louisi nevypadá tak, že mi pícháš matku? Co jsi kurva za kamaráda?“ řvala jsem jak pominutá.
Harry mě držel za lokty. Kdyby to neudělal, nejspíš bych mu rozbila hubu. Po tváři mi stékala slza. Rychle jsem si jí utřela.
„Jdu si pro zbytek věcí, co tu mám.“ Oznámila jsem jí.
Vzala jsem Harryho za ruku a odešla s ním do mého pokoje. Jakmile jsem za námi zavřela dveře, propukla jsem v pláč. Harry si mě okamžitě přitáhl k sobě a snažil se mě utěšit.
„Lásko, vyser se na ně. Louis je kretén a tvoje máma, já, no chce ti jenom ublížit.“ Hladil mě ve vlasech.
„Harry, jak by bylo tobě? Kdybys našel svojí mámu s tvým kamarádem? Proboha je to tvůj nejlepší kamarád!“ zařvala jsem a odtrhla se od něj. Soucitně se na mě podíval.
„Byl to můj nejlepší kamarád. To co udělal, je sviňárna. Nemyslím jenom to, co se stalo s tvojí mámou. Myslím i to co se stalo v tom parku. Nepoznávám ho. Nechápu ho.“ Povzdechl.
„Já se nechci o tom bavit. Pomůžeš mi prosím co nejrychleji zabalit ty věci?“ poprosila jsem ho.
„To je jasný. Kde začneme?“ pousmál se.
„Ty se podívej do skříně, co je nositelné a já si zabalím koupelnu.“
„Dobře.“ Popadl do ruky kufr, který jsem vytáhla zpod postele a pustil se do práce.
„Máš opravdu všechno?“ zeptal se mě Harry, když jsme stáli před dveřmi mého bývalého pokoje.
Porozhlédla jsem se naposledy po pokoji a lehce přikývla. Harry mi vzal kufr a táhl ho dolu. Máma s Louisem seděli v obýváku a o něčem si povídali. Když mě viděli, ztichli a šli k nám.
„Pokud nechcete, abych vám ublížila, tak zůstaňte zase sedět na těch vašich zadcích.“ Zavrčela jsem.
„Kirsty, nech si to aspoň vysvětlit!“ Prosila máma.
„A co si mám nechat jako vysvětlit? To že spíš s ním?“ Zařvala jsem a ukázala na Louise.
„Kirsty neřvi a svojí matku.“ Promluvil Louis.
„Ty na mě vůbec nemluv! Jak se vůbec opovažovat mi říkat co mám a nemám dělat? Louisi je to odporný! Proč zrovna ona? Ty si můžeš vybírat a vybereš si zrovna jí? Chceš mě snad potrestat za něco? Nerozumím ti! Chováš se jako idiot!“ Máchala jsem rukama okolo sebe, až jsem Harryho praštila.
