Emily Arendelská

V jedenáct

Přemýšleli jsme co dál. Kniha s lektvarama nám moc nepomohla.
,,Můžeme je otrávit" napadlo Hanse.
,,Jenže co ostatní. Vždyť je jich hodně"
Tentokrát jsem nemohla nic vymyslet. Zbavit se Phillipy a ostatních ze školy by nestačilo. A navíc nevíme jaké jsou jejich záměry.
,,A co třeba že by se Emily převlékla za tu Phillipu?" řekl najednou Kristof.
,,Jakože by byli dvě Phillipy?" nechápala jsem.
,,Ne, tu bys zmrazila. A vzala si její šaty a tak."
Zamyslela jsem se. Bylo tam sice ryziko, a navíc Phillipa se umí odmrazit, ale šlo by to.
,,Jenom kde vezmu její podobu?"
,,Pořádně tě zmalujeme" řekla Anna.
,,Jenom nevíme jak vypadá"
Jo, to byl problém. Už jsem se vzdávala naděje, když v tom jsem si vzpomněla na knihu s lektvary.
Vzala jsem ji, a našla určitou stranu.
,,Jak si změnit podobu v někoho jiného" přečetla jsem.
Shánět přísady bylo lehké. Skoro jsem si myslela že to je recept na polívku, jenže výsledek byl fialový.
Lektvar se měl vypít, a přitom myslet jen na toho v koho se chceš přeměnit.
Sedli jsme si znovu ke stolu. Podoba prý zmizí až se napiju po druhé. Proto jsem polovinu lektvaru nalila do skleničky.
Přišel čas. Měla jsem to vypít. Přičichla jsem k lektvaru. Vonělo to jako levandule. Vzala jsem sklenici do ruky, a vypila to. Čekala jsem co se bude dít.
Po pár sekundách jsem cítila, že už se proměňuji. Ruce už jsem měla jak Phillipa, a vlasy mi začínali tmavnout. Za minutku už jsem byla celá jako Phillipa, dokonce i v jejím oblečení!
A navíc jsem měla i stejný hlas!
Rozmrazila jsem jeden kočár, a vyjeli jsme do školy. Cestu už  jsem znala skvěle. Když už jsem věděla, že jsme u školy, zastavili jsme. Aby neměli podezření.
Řekli, že na mě přesně na tom místě budou čekat. Vrátit jsem se měla někdy večer. Bylo poledne.
Oknem jsem vlezla do školy. Slyšela jsem, že Phillipa a ostatní jsou v knihovně.
,,Byla přece u tebe!" nadávala Diana.
,,Nemohla zmizet!"
Asi hledali ty knihy. Musela jsem se tomu usmát.
,,Jdu se podívat ještě do pokoje" řekla Phillipa, a vyšla z knihovny.
Potichu jsem šla za ní. Když byla v pokoji, ani nezavřela dveře. Až byla ke mě otočená zády, zmrazila jsem ji. Její ledovou sochu jsem přenesla do pokoje Sally, a tam ji zmrazila ještě jednou. Navíc jsem jí zacpala pusu šátkem, a svázala ruce a nohy. Pak ještě zmrazila okno, a vše v pokoji. A když jsem zamkla dveře, radši jsem zmrazila i zámek. Neměla šanci se odtamtud dostat. Šla jsem do knihovny. Byl tam neskutečný bordel. Knihy se válely po zemi, na stolech, byli všude.
,,Tak co, našlas ji?" zeptal se Thomas.
,,Ne, nebyla tam"
Přidala jsem se k nim, a ,,hledala" taky.
Diana na mě divně koukala.
,,Hele, nehledalas tam už?" zeptala se.
,,Chci se ujistit že jsem ji nepřehlédla."
Hledali dál.
,,Je vám jasné, že bez té knihy večer nemůžeme vyhrát" řekl naštvaně Phillip.
Večer? Co bude večer?
,,Ale bude nás víc, tak přece nepotřebujem jejich vzhled" řekl Thomas.
,,Ale přece my budeme za Emily. A navíc získáme její moci!" vykřikla Diana.
Snažila jsem si to zapamatovat. Večer bude souboj. A oni se budou vydávat za nás, jako já za Phillipu.
,,Mě už to nebaví, dáme pauzu?" zeptal se Thomas.
,,Ok"
Nevěděla jsem jestli pauza je volno, nebo taky něco. Samozřejmě někam zamířili, tak jsem šla s nima. Když jsme šli kolem pokoje kde byla Phillipa, doufala jsem že Phillipa nebude dělat randál. Došli jsme až do věže, a vystoupili až nahoru. Byl tam krásný výhled. Kdybych nebyla Phillipa, možná bych nebyla tak vynervovaná, a užila si o víc. Phillip mě chytil za ruku.
,,Jsi nějak nervózní." řekl.
,,To je z toho večera" zalhala jsem.
,,Vždyť jsi říkala že nase nemají šanci porazit. A je to pravda" řekl klidně.
Chtělo se mi ječet. Co bude večer za souboj?!
,,Však já vím jak tě uklidnit" řekl Phillip, a políbil mne. Kdybych byla Emily, líbilo by se mi to. Ale jako Phillipa jsem chtěla ať už přestane. Najednou někdo šel po schodech za náma. Jenže všichni jsme byli nahoře, tak kdo to mohl být?
Phillipa. Vyšla naštvaně nahoru. Nikdo nechápal co se děje. Proč jsou dvě Phillipy?
,,To nejsem já!" vykřikla a ukázala na mne ,,To je Emily!"
Phillip ode mne uskočil. Phillipa se ke mě přibližovala. ,,To tys nám vzala ty knihy!" zasyčela. Stála přímo přede mnou. Najednou do mne strčila, já se převážila, a spadla z věže. Byl to nejvyšší vrchol školy. Tentokrát jsem ale nebyla tak hloupá, a udělala jsem si ledovou skluzavku, po které jsem sjela a přistála na střeše. Phillipa a ostatní skočili za mnou. Utíkala jsem po střeše, a snažila se nespadnout. Pořád byla zmrzlá.
Phillipa se hnala za mnou. Nakonec jsem musela skočit i ze střechy, po skluzavce jsem sjela dolů, a utíkala pryč. Phillipa a ostatní ale byli pořád za mnou. Za Elsou jsem nemohla. Vběhla jsem do lesa, a když byli dál ode mne, vylezla jsem na strom, a schovala se. Po pár sekundách přiběhla Phillipa a ostatní.
,,Utekla, mrcha." řekla Diana.
,,Neboj. Dnes v noci, v jedenáct večer na ně zaútočíme ze severu. Nebudou to čekat. A když budeme mít taky ty moci, nemaj šanci."
Ani jsem se nehnula. Mohli by na mě přijít.
,,Knihu jsme nenašli" řekl Thomas.
,,Psala jsem šéfovi, má kopii. Už mi ji poslal" usmála se Phillipa, a pak vyrazili do školy.
Počkala jsem až budou hodně daleko, a pak jsem běžela za Elsou. Byli tam kde naposled.
Aby se ujistili že jsem to já, měli jsme domluvené heslo. První slovo co jim řeknu bude Kuře.
Tak teda řekla jsem Kuře, a pak jsme mohli jet.
,,Zaútočí na nás" řekla jsem. ,,Dnes v noci. V jedenáct. Půjdou ze severu"
,,Budeme muset rozmrazit Arendel" řekla Elsa.
,,Zabili by nevinné lidi, teď je aspoň nemůže nic zabít" řekla jsem zas já.
V Arendelu jsme se připravovali na večerní souboj. Řekla jsem jim vše co se stalo, i to v lese, a hlavně že Phillipa se umí odmrazit.
Večer jsme byli jak na trní. I když bylo devět, hlídali jsme sever.
Čas se neskutečně pomalu vlekl. Knihu o Arendelu a lektvary jsem měla u sebe. Už dávno jsem se změnila na sebe.
V deset večer jsme už nemohli vydržet ten stres. Olaf se nás snažil rozesmát, ale moc to nepomáhalo.
,,A co Conner?" napadlo mne ,,Ten by nám taky mohl pomoct!"
Na poslední chvíli jsme šli do sálu, kde měl být. Jeho trůn byl prázdný.
,,Kde je?!" vykřikla jsem. Nerozmrazila jsem ho, neměl jak jít pryč. Prohledali jsme palác, ale nikde nebyl. Už se blížilo k jedenácté, tak jsme šli na místo čekat ven.
Byli jsme tam Já, Elsa, Hans, Anna, Kristof, Sven, a Olaf. No, Sven tam byl jen proto, protože jinak by ho mohli zabít, ale zase uměl skvěle kopat. Mám vlastní zkušenost.😒
Bylo jedenáct, a všude bylo ticho. Schovávali jsme se v keři. Sever byl čistý.
Čekali jsme dlouho, ale nic se nedělo. Klepala jsem se strachy.
Musela být půlnoc. Měsíc, zrovna úplněk, byl přímo nad námi. Věděla jsem určitě že dnes v jedenáct. Už jsme chtěli jít, když v tom mě kdosi chytil ze zadu, a kopnul do mne.