Emily Arendelská

Společné činnosti

Ráno se Phillipa neukázala na snídani. Nikdo nevěděl kde je. Měla pokoj sama. Já jsem tušila, že má problém. Protože co by jinak dělala v knihovně. I když, já jsem taky neměla chodit po škole...
Diana se pořád ptala učitelek, ale nikdo jí nic neřekl.
Ve škole už byli všichni studenti. Bylo nás tu docela málo, ale tím líp.
Uprostřed snídaně zase přišla ředitelka. O Phillipě ale nemluvila. Dneska jsme měli být nějaké společné činnosti, kde jsme byli spojení s klukama. Budeme prý hrát hry a tak. Nic pro mě.
Pak nám rozdala rozvrhy. Už jen z něj se mi dělalo mdlo. Tolik hodin!
Nakonec nám řekla, ať se po snídani převlečeme do obyčejnějších šatů, abychom si ty hezčí nezničili.
A pak odešla. O Phillipě neřekla ani písmeno. Diana z toho byla smutná. Já jí ale to co jsem viděla a slyšela v noci neřekla.
Když jsme se šli převléct, Diana se tajně proplížila k Phillipinu pokoji. Nikdo jí neotevřel.
Všichni jsme se sešli v sále. Netušila jsem, co od těch her mám očekávat. Měli být totiž i další den.
Na začátek jsme hráli takovou ,,lehčí" hoňku. Doopravdy jsme nemohli běhat, a museli jsme krásně chodit, mít hlavu vysoko a tak. Takže jen učení chodit, zakonponované do hry. Na konci hry už ani nešlo o to chytání, a kdo udělal sebemenší chybku, automaticky honil.
Další hra byla o čase. Každý si nakreslil hodiny, a na každou hodinu si s někým musel domluvit schůzku. Polovinu lidí, co jsem si na ty hodiny napsala jsem neznala.
Jako první řekli, že je pět hodin, a téma naší schůzky je obchod. Na pět hodin jsem měla napsanou Barriel. Nevěděli jsme jak tu naši schůzku pojmout, tak jsme tam něco mleli o obchodech a tak. Prý jsme se tak měli seznámit, ale my s Barriel jsme se teda nějak nepoznali.
Jako další byla půlnoc, a téma bylo škola. Na půlnoc jsem měla napsaného toho Thomase.
Mluvit začal on. Upřímně, měl takový strašně afektovaný hlas, a ego měl až ve vesmíru. Chudák Diana.
Pak se u mě vystřídali ještě Polly, Bill, Zoey, Eric, a jako poslední přišel Phillip. Téma bylo ekologie.
Ale naše téma konverzace bylo jiné.
,,Ahoj" pozdravil mne.
,,Ahoj."
,,Jak se máš?"
,,Dobře, a ty?"
,,Taky fajn."
,,Upřímně, já se o ekologii nechci bavit"
,,Jo, je to nuda"
I když to nějak dobrá konverzace nebyla, zlepšila mi náladu. Potom jsem totiž Phillipa nemohla pustit z hlavy.
Další hra byla šarády. Tu hru jsem nikdy nehrála. Nakonec jsem si ale vyvodila, že asi musíme vymyslet slovo, které se bude skládat ze dvou slov (zlobidlo, telegram...) a pak na každé to slovo udělat malou scénku, a nakonec na celé slovo, a další skupina to musí uhodnout. Dohromady byli čtyři skupiny po pěti. Skončila jsem s Ruby, Jankem, Zoey a Phillipem. PHILLIPEEEEM!!!
Na starost nás dostala učitelka Johnesová. Každá skupina měla vlastní třídu na zkoušení, a nám zbyla jídelna. Vymyslet slovo bylo docela těžké. Už jsem to vzdávala, když v tom Janek vykřikl ,,MĚSTO!" A bylo vystaráno.

Po půl hodině zkoušení se všechny skupinky sešli v sále. Jako první šla skupina paní učitelky Lakasové. Byli v ní Thomas, Barriel, Polly, Simon a Bill. První scénka probíhala nějak takhle:
Bill dělal že jede na kole, a pak spadl, a ostatní tam přijeli jako záchranka.
Pak další bylo, že měli hodinu Angličtiny, a učili se slovo ,,man"
A poslední byla, o klukovi, co se jmenoval Koloman. Bylo to easy.

Jako další šla Diana, Eric, Sally, Lucy a Greg. Ti ale úkol pochopili špatně, a předváděli učit, telka, a pak učitelka. Jenže to by to bylo Učittelka. Což je špatně.

Pak byla skupina se slovem Tulipán, jenže Tuli nic není, a tak zase nic.

A pak jsme přišli na řadu my. Stoupli jsme si na místa, a začali. Celá scéna byla o hádce. Janek držel mapu, co jsme udělali z papíru.
,,Podle mě by vojsko mělo jít tudy" začal, a dělal že ukazuje na mapě.
,,Ale to pak severní strana bude volná!" vykřikl Phillip.
,,A co kdyby polovina šla sem, a další sem" navrhovala naučeně Zoey.
,,Jo, Zoey má pravdu" souhlasila Ruby, a všichni až na mě s ní. Pak přišla řada na mě.
,,Podle MĚ je to úplná kravina" vykřikla jsem.
,,Mě nezajímá co chceš ty, je to dobrý plán!" nedal se Janek.
,,Bude to podle mě mě mě a mě!" soptila Zoey ,,Ten můj plán je geniální, tak mi ho nekaž!"
Pak přišla na řadu druhá scénka.
Zase jsme si stoupli na úplně jiná místa. Odehrávala se v obchodě. Náš dialog je ale mohl zmást. Ruby byla prodavačka, ostatní pomocníci a já s Phillipem jsme měli hrát zákazníky, jako zamilovaný pár.
,,Dobrý den, co byste si přáli?" řekla Ruby.
,,Co by jsi chtěla lásko?" zeptal se mě Phillip, a já zrudla. ,,Ehm... co třeba sto gramů sušených švestek?" řekla jsem a ,,zamilovaně" jukla na Phillipa. Kdo by ale tušil, že ten obličej jsem nehrála...
,,Takže sto gramů švestek?" ujistila se Ruby. ,,Ano, přesně jak můj plyšáček řekl" souhlasil Phillip. Sice toho cukrování bylo moc, ale nevadilo to. Ruby křikla na Janka ,,Sto gramů švestek!"
Ten se otočil na Zoey ,,Sto gramů švestek!" Ta rychle nabrala hrst švestek co jsme si půjčili z jídelny, a dala je do sáčku. ,,Sto gramů švestek!" křikla zpět na Janka, a podala mu ten sáček. ,,Sto gramů švestek!" podal ho on Ruby. Ta ho dala nám, my zaplatili, a tak končila další scénka.
Jako poslední jsme si hráli na cestovatele. Stáli jsme u rozcestníku, přemýšleli. ,,Tudy je Arendel, tudy je Červené Království..." začala Zoey. ,,Co je ale tamto za MĚSTO?" ukázala Ruby někam do dálky. ,,Nevím co je to za MĚSTO" odpověděla jsem. ,,Třeba je nové!" vykřikl Janek. ,,Podle mě je to MĚSTO Nedověsto!" zakončil to celé Phillip. Pak se ostatní skupiny radily nad naším slovem. Nakonec nám je řekli. Uhodli ho. To mi ale nevadilo. Pořád jsem myslela na Phillipa.