That boy

56. Notak.. ty žárlíš?

„máma s tátou jsou v práci a Nash je někde venku" odpověděla mi s uchechtnutím Sarah. Já jí na to jen přikývla.

Takže to vypadá, že na ten dárek budu muset přijít sama. Stejně pořád nevím, jestli bych mu měla něco dát. Vždyť spolu nechodíme, nebo jo?

Poté jsme si se Sarah ještě asi hodinu povídaly a já šla zpátky domů, kde jsem si chvíli psala s Jackem.

Rose: tak.. zítra máš narozeniny, co?

Jack: už to tak bude :)

Rose: slavíš je nějak?

Vím, že odpověď už vím, ale chtěla jsem se zeptat na důvod Jacka.

Jack: ne, proč?

Rose: proč je neslavíš?

Jack: protože nechci

Rose: ale vždyť to je tvůj den v roce. Měl by sis ho užít.

Jack: neřekl jsem, že si ho neužívám, jen ten den neslavím :)

Rose: a jak si ho tedy užíváš?

Jack: ;)

Tím chtěl jako říct, že si ho užívá s holkama? Vážně?
To si ho bude užívat takhle i tenhle rok, nebo co?

Rose: ty jsi neuvěřitelný :)

Jack: já vím.. těžko věřit, že existuju :D

Rose: dobrou, Jacku :)

Jack: notak.. ty žárlíš? :D

zobrazeno

Mobil jsem položila na stolek vedle postele a lehla si zpátky na záda.
Opravdu jsem právě žárlila?
Jasně, že ne. Proč bych měla. Vždyť je to jeho věc.
Ale není to jeho věc, když se se mnou víc baví. Já ani nevím, jak to nazvat. Nechodíme spolu, ale chováme se tak. Nebo ne? Já nevím.
Může vůbec něco mít s jinýma holkama? Proč by nemohl, když spolu nechodíme. Co když už s nějakou něco měl mezitím, co jsme se teď začali tak nějak víc bavit?

Z toho přemýšlení mě začala bolet hlava, a tak jsem se zvedla a šla dolů za mámou. Třeba mě přivede na jiné myšlenky.

„spíš?" Zeptala jsem se potichu, když jsem vešla do jejího pokoje. Byla tma a máma ležela otočená zády ke dveřím.

„ne. Jakto, že nespíš ty?" Zeptala se máma a sedla si tak, aby na mě viděla.

„nemůžu usnout" odpověděla jsem a šla za ní do postele.

„trápí tě něco?" Zeptala se starostlivě a dala mi pramínek vlasů za ucho.

„ne, jak tě to napadlo?" Zeptala jsem se s tichým uchechtnutím.

„poslední dobou mi přijde, že jo, ale to se mi nejspíš jen zdá, když říkáš, že tě nic netrápí" řekla máma s úsměvem a já si uvědomila tu věc s Paříží. Ještě jsem se jí na to nezeptala.

„mami?" Začala jsem opatrně.

„no?" Řekla stejným tónem máma, na což jsem se uchechtla.

„pamatuješ si Sarah, Nashe a Greenovy, že jo?" Zeptala jsem se pro jistotu.

„no jo. Jela jsi s nimi na tu chatu" řekla nechápavě máma.

„no.. tak oni chtějí jet o víkendu do Paříže a já si tak říkala, když už jsme chtěly někam o prázdninách jet, že bychom mohly jet s nima" řekla jsem s nejistým úsměvem a doufala, že bude souhlasit. Ruce jsem si mnula, jakoby šlo o něco životně důležitého.

„Rose.. to bych musela probrat s jejich rodiči a dohodnout se na všem.. já nevím.. promluvíme si o tom zítra, teď už běž spát, jo?" Řekla máma a mně úsměv opadl. Sice neřekla ne, ale neřekla ani jo.

„tak dobře. Dobrou noc" řekla jsem a vstala z její postele.

„dobrou noc" řekla mile máma a já odešla do svého pokoje spát.

                       _______________

Ahoj, zase po dlouhý době :D
Já vím, trvalo mi to, než jsem vydala další část a za to se omlouvám.

Chtěla bych ale poděkovat TemnaDarkQueen, že mi pomohla, když se mi vymazal tenhle příběh. Už mi posílala screenshoty všech celých částí, abych mohla celý příběh přepsat a za to jí jsem vděčná. Naštěstí se mi ale příběh vrátil a já tak můžu pokračovat v psaní dál. Ještě jednou děkuju. Jsi strašně milá a laskavá..❤

Ještě jedno díky patří Evika0212.. taky mi strašně pomohla, když se mi příběh vymazal, takže děkuju :)❤

x moon x