Je mi líto, zlato

První den ❤️

Konečně se mi podaří odtrhnout od myšlenek a zvednu se. Vyrazím ke skříni a převleču se.
Hodím na záda svůj školní batoh a vyrážím z bytu. Dojdu na zastávku a už vidím přicházet Lukáše.
"Ahoj Luky" pozdravila jsem svého nejlepšího kamaráda, který měl na sobě jako vždy růžovou kšiltovku.
"No nazdar kočko!" odvětil mi
Chodíme spolu na stejnou školu a jelikož je dneska 1.září tak začíná. Nastupujeme do druháku a řekli jsem si, že to bude nejlepší rok našeho života.
———————————————————————————
Nastoupili jsem do autobusu a už vyjeli do cílové destinace.
V buse jsem na Lukyho samozřejmě vychrlila všechny moje ranní pocity.
"Hele kočko, už se vážně musíš probrat, nebo se z toho zblázníš."
samozřejmě, že si tohle opakuju pořád ale prostě to nejde.
Autobus zastavil a mi vystoupili.
Došli jsme před školu, kde už samozřejmě bylo hrozně moc lidí.
———————————————————————————
Jako každý rok jsme si samozřejmě sedli s Lukášem spolu. Sotva jsme se stihli posadit na naše místo u okna, tak zazvonilo na hodinu.
Do třídy vešla naše třídní a za ní přišel i kluk s hnědýma krátkýma vlasama a hrozně krásnýma očima . V tu chvili se ale naše pohledy protly. Koukal mi tak hluboko do očí a já jsem svůj pohled prostě nemohla odtrhnout.
"Tohle je Alex, bude vaším novým spolužákem." řekla naše třídní, ale já jsem jí vůbec nevnímala. Vnímala jsem jen jeho, jen jeho pohled.
Z tranzu mě vytrhl až Luky, který do mě zďuchl.
"Hele, jsi tu! Slyšíš mě!" vyhrkl na mě Luky. "Chápu, že je dost sexy, ale já jsem tady taky!" dožadoval se pozornost můj nejlepší kamarád.
"Jejda promiň" otrhla jsem konečně pohled z toho novýho kluka a začala zase vnímat.
———————————————————————————
Zazvonilo na předstávku a mi se rozešli na chodbu. "Tak si užij frájinu." rozloučila jsem se s Lukym u skříněk a vyrazila do učebny italštiny. Sedla jsem si na volné místo a najednou jsem ve dveřích spatřila toho novýho kluka. Rozešel se do přímo ke mě a moje srdce začalo bušit čím dál rychleji. "Je tohle učebna Italštiny?" zeptal se a já jen nervózně přikývla. "Můžu si přisednout?"
"Jo, jasný" řekla jsem a sundal svůj batoh že židle vedle mě.
Sedl si vedle mě, ale nestihli jsem prohodit ani dvě slova a do třídy přišel učitel."Ciao amico!!!" řekl jako vždy vesele Italštinář a začal naší první letošní hodinu.
———————————————————————————