Je mi líto, zlato

Myšlenky "zločince" 😔

Ještě chvíli hledím do prázdné předsíně, kde ještě před chvíli stál Martin, když tu nejednou mě vyruší zvonění mého mobilu, který leží na sedačce vedle mě. Podívám se na něj a vidím, že mi volá Alex. Nevím, jestli to chci vzít. Zrovna teď, když se stalo to s Martinem. Byla to sice jen pusa, ale ta situace okolo byla prostě něco víc. "Tyhle chvíle s ním mi chybí." povzdechnu si a vezmu mobil do ruky.
"Ahoj, tak co jsi pořád doma sama." řekne se smíchem a taky tak trochu doufá, že řeknu ano.
"Jasně, že ano, měl by tu snad někdo být?" řeknu trošku nervózně, ale on si toho naštěstí nevšimne.
"A co kdyby si sama doma nebyla?" řekne a já si vzpomenu, že asi tak před pěti minutami tomu tak bylo. "Jsi tam?" řekne ale aniž bych stihla odpovědět uslyším domovní zvonek. "Jojo, vteřinku někdo zvoní." řeknu a s telefonem v ruce se vydám ke dveřím. Otevřu je a uvidím Alexe, který stojí celý promočený před brankou. Jako bych měla dèjà vu, znovu vidím od deště promočeného vysokého kluka před naší brankou. Na chvíli se zaseknu a jen na něj zírám. "Tak pustíš mě dovnitř a nebo mě tu jen tak necháš moknout?" zeptá se pobaveně Alex a tím mě probere z transu. "Jasně promiň" řeknu se smíchem a vyrazím mu otevřít branku.

Vejdeme do dveří a já rozsvítím světlo v předsíni. Alex si sundá své promočené tenisky a pohlédne mi do očí. Až teď na světle si všimne mojí rozmazané řasenky, která mi zbyla po té situaci, která se odehrála před chvílí. "Stalo se něco zlato?" zeptá se a já si v první vteřině neuvědomím jak by ho to mohlo napadnout, když si v tu chvíli všimnu v zrcadle, které visí na stěně přímo naproti mě na co naráží. "Ne ne v pohodě... já... já dívala jsem se na film, kde umřel pes." vykoktám ze sebe nervózně, jako bych se vymlouvala mámě, proč jsem dostala pětku z písemky. "Aha, ty jsi trdlo viď." řekne pobaveně Alex a já se nad tím jen pousměju a vyrazím do koupelny si odlíčit svoje černé slzy od té zatracené řasenky.
Alex mě následuje a když se odličuju obejme zezadu kolem pasu. "Víš, že jsi krásná?" zašeptá mi do ucha.
"Vím" řeknu a začnu se smát. "Musela jsi to zkazit viď? " řekne Alex a začne se smát taky.

Vyhodím odličovací ubrousek do koše a otočím se zpátky na Alexe, který stojí stále za mnou, ale během té vteřiny se jeho tričko přesunulo na podlahu.
Podívá se mi hluboko do očí a začne se ke mě přibližovat, až jsme od sebe jen malinký kousíček šikovně mě otočí tak abych stála zády ke zdi a přitiskne mě k ní. Chvíli se mi ještě dívá do očí a potom se přitiskne na moje rty. Jeho polibky jsou tak sladké, ale moje myšlenky se stále ubírají jiným směrem. Jako bych si snad přála, aby tu byl místo něj někdo jiný. Někdo, né někdo ale Martin.
"Přestaň na něj zase myslet!!" křičí můj hlas v hlavě ješte chvíli ale pak se ztratí a já se začnu poddávat Alexovým vášnivým polibkům. V tu chvíli, už své tričko nemám ani já. Najednou mě Alex zvedne do svého náručí a odnáší někam pryč z koupelny. Míří po schodech do mého pokoje. Jemně mě položí na postel a dál pokračuje v polibcích. Od mých rtů se postupně posouvá na krk a čím dál níže. Je to příjemný pocit, takhle hezky jsem se naposledy cítila s....MARTINEM.
"Sakra, ale už s tím vážně přestaň Emmo!" křičí můj hlas už zase ale já na něj prostě nemůžu přestat myslet a tak si s myšlenku na něj užívám tyhle chvilky slasti s někým jiným. Můj rozum mi ale říká, že ten na, kterého právě myslím není tím pravým. Tím pravým je přece Alex.

"Martine!" vykřiknu ze spánku a tím probudím, jak sebe tak i Alexe, který spí vedle mě. Rozespale se na mě otočí, ale i přes jeho rozespání je z jeho tváře cítit překvapení, ale i naštvání zároveň. "Zdálo se mi, že jste se rvali a on ti chtěl ublížit" řeknu přesvědčivě, abych v něm nevzbudila ani trošku pochybností.
"Neboj se ten by mi nic neudělal." řekne a dá mi pusu na čelo. Jsem ráda, že mi uvěřil ale zároveň se cítí provinile, protože mu musím lhát. Je to ale jediná možnost, jak udržet jeho žárlivost na uzdě a zároveň se nikdy nesmí dozvědět, co se stalo před tím než přišel. Musí to zůstat mým tajemství, které se nesmí nikdy dozvědět, jinak bych o něj mohla přijít a to nechci. S touhle myšlenku znovu usnu.