Je mi líto, zlato

Nejšťastnejší holka 💕

Posledních pár měsíců je kouzelných, spoustu času totiž trávím s Alexem a abych se přiznala jsem zamilovaná, až po uši. Alex je naprosto dokonalej kluk a já jsem asi nejšťastnější holka pod sluncem.
Takhle šťastná jsem byla naposledy s... "Ne! Ne! Ne! Proč jsi si něj zase vzpomněla?" křičí na mě můj vlastní hlas v hlavě. Z myšlenek mě ale vytrhne Alex, který mě pohladí po vlasech a ospale zachraptí
"Ty, už jsi vzhůru princezno?" pousměju se na něj a přikývnu. "Ale copak, že by se nám, už pán konečně  probudil?" řeknu s úšklebkem. Místo toho aby mi odpověděl si mě přitáhne k sobě a začne mě lechtat.
"Přestaň to není vtipný" ječím a jeho to tím pádem ještě více baví ale aby mě umlčel přitáhne si mě ještě víc k sobě a přitiskne svoje rty na ty mé. Jak já zbožňuju ty jeho polibky, potom co si uvědomím, že sjíždí svojí rukou nekontrolovatelně dolů po mém břichu začnu se trochu vrtět ale on to bere jako souhlas a tak pokračuje ještě níž. Když přejede prsty přes moje kalhotky už se neudržím a blaženě zasténám do jeho úst. Když ale prsty zajede pod lem kalhotek při zasténání se ze mě vyhne
"Teď ne zlato!" Alex tedy přestane a podívá se na mě toužebným pohledem. "Proč ne? Tobě se to snad nelíbí?" řekne jako, kdybych mu právě sebrala jeho nejoblíbenější hračku.
"Protože nám jede za půl hodiny autobus a já bych nerada přišla pozdě!" řeknu a on se jen s otráveným zavrčením odtáhne úplně.
———————————————————————————Vydám se tedy do koupelny, abych na sebe nahodila svůj každodenní makeup. Učešu si vysoký culíku a s úsměvem na tváři, že po dlouhé době alespoň trochu stíhám se vrátím do pokoje. Alex se zrovna převlíká do džín a já se nemůžu vynadívat na jeho svalnaté břicho. Jako by to snad bylo poprvé, co ho vidím bez trička. Když si všimne mojí přítomnosti usměje se na mě a vyrazí, už s tričkem na sobě do koupelny. Já na sebe nahodím šaty a vyrazím do kuchyně přichystat nám snídani. V kuchyni, už nikdo není, protože je na všechny obyvatele bytu pozdě, jelikož už bude třičtvrtě na devět a to, už jsou dávno rodiče v práci a bráška ve škole. Namažu nám tedy rychle chleba a sednu si se svým talířem ke stolu. Když dorazí Alex do kuchyně sedne si ke mě ke stolu a společně se docela rychle nasnídáme, potom popadneme tašky a vyrazíme na, už zmiňovaný autobus.
———————————————————————————
Když dorazíme na zastávku, tak už z povzdálí vidím úšklebkem na tváři mého nejlepšího kamaráda.
"Jsem myslel, že to nestihnete, když u tebe Alex přestával" řekl s nadzvednutým obočím a aniž bych stihla cokoliv říct odpověděl mu Alex "No taky, že já to stihnout nechtěl ale Emma tě prostě nechtěla nechat jet autobusem samotnýho" řekne a já do něj jen žďuchnu loktem a on se nad tím zasměje.
"Jako bych tím autobusem nikdy sám nejel od té doby, co jste spolu" řekne Luky a já ho jen probodnu pohledem, což oba kluky rozesměje. Mojí záchranou od téhle debaty je, ale přijíždějící autobus a tak vyrážíme ke škole.
"Je první den po jarních prázdninách, tak doufám, že nás nebudou hned drtit!" řekne Luky potom co se posadíme na čtyř sedačku. "To snad ne.." řekne Alex a já jen přikývnu. "Jooo, Sára mi psala, že by měl dneska prej přijít nějaký nový kluk, tak snad budu mít tentokrát štěstí já a taky si někoho najdu." řekne při pohledu na nás dva a Alex mi jako důkaz vlepí jednu pusu na tvář.