Menture: spáry minulosti [DOKONČENO]

19. Potřebovali jste pomoc?

Celý prezidentský palác byl úplně naruby. Stovky těch nejmožnějších příslušníků vlády lítalo po chodbách jako splašené koně. Nikdo neměl nejmenší ponětí, co by měli dělat. Prezident, včetně svých zástupců, byl fuč. A jelikož jim něco neustále přerušovalo spojení se svými pomocnými silami, bezradnost pro ně představovala každou chvíli většího nepřítele, než proti kterému sami čelili.

,,Hele, až tam dorazíme, hlavně se nikam neztrácejte, kdoví, co by s vámi udělali, kdyby zjistili, že nejste z jejich světa." Brian úplně zbledl. Ta mise se mu přestávala zamlouvat akorát víc a víc.

,,Ty jsi polkl.",,Co?? Ne!" Charlie si uchechtl.

,,Briane, neříkal jsi, že nám někdo poslal posily?"

Jakmile zabočili za poslední odbočku, jejich pozornost okamžitě upoutalo obrovské množství těch nejrůznějších zlodějů, psanců, kriminálníků i obyčejných vychytralých podvodníčků.

,,No ty krávo!" Unáhlil se blondýn.

,,Konečně. Tady máme našeho starého Charlieho."

Náhle do čela vystoupila jediná žena.

Krátké tmavě-zelené vlasy, rudý šátek okolo krku a černý potrhaný kabát. I přesto, však stále své zraky nespouštěli ani na vteřinu z jejího velkého modrého amuletu připevněného k její hrudi.

,,Merlin, jaké to překvapení. Vidím, že si ten amulet už asi jen tak nesundáš." Žena jen mírně nadzvedla levý koutek úst. ,,Zabili desítky mých nejlepších lidí. Slyšela jsem, že máte někoho, kdo by je mohl srazit na kolena, tak jsme tu." Leonardo se usmál. ,,Čekal jsem toho hodně, ale tohle je fenásní!"  Většina k dotyčnému ihned přesměřovala své pohledy.

,,To je on? - Hezký kukadla.",,Proč se o to pořád někdo stará?.. Teď všichni za mnou. Čeká nás menší boj."

S každým ušlým krokem, jim cestu křížilo jen více nepřátel. A s tím sílily taktéž i jejich nadměrně vyspělé zbraně.

Z pouhých pěti-fázových kulometů se stávaly deseti-fázové, dokud vše nenahradili nepřátelští kybrové. To byla Bedrova chvíle.

,,Doufám, že máš zase nějakej trik v rukávu." Prohodil zaskočeně černovlásek, načež vystřelil na dva hráče běžící k nim.

Ze zadu se ozýval hlasitý řev a střílení. Najednou je doběhla Merlin. Celé oblečení potřísněné čerstvou krví stále vsakující se do černé látky.

,,Nerada to říkám, ale asi prohráváme." Leonardo byl však příliš zaměstnán Bedrovým úchvatným bojovým výkonem. Učil se rychle.

Připadal si jako otec, který je pyšný na svého syna. Při této myšlence na moment zesmutněl. Pak vytáhl z postranní kapsy u pravé holeně zvláštní tyčku.

,,Co to je?"

Leonardo přiložil palec k aktivátoru. Jeden konec se rázem rozdvojil.

,,Tohle nám má pomoct?",,Pracoval jsem na tom celých osm měsíců, takže... Samozřejmě, že ano." V tu chvíli se z poza rohu vynořila menší (zhruba dvanácti-členná) skupinka jejich zbytku týmu. Jeden vypadal hůř, než druhý.

,,To jsou všichni??" Promluvila podiveně Merlin. ,,Bohužel. Ale můžete být jedině rádi. Ti hackeři mají pěkně sviňáckou výbavu.",,Hackeři?" Nechápal výjimečně Leonardo.

,,Jejich lidi se na nás pořád hackovali, proto ten název."

V zaslouženém klidu, s domněním aspoň krátkého odpočinku, je zničehonic vyrušil okamžitě ten proradný mužský hlas.

,,Vás ale je. Takhle by jste se ke mně ale nevešli." Darkman udělal rukama pár podivných gest, a polovina Leonardových posil ihned padla k zemi. ,,To je lepší."