Menture: spáry minulosti [DOKONČENO]

2. Až budeš starší

Sluneční paprsky začaly pomalu prosvítat skrze holografická skla, čímž spoustěly senzory pro denní režim. Ačkoliv se to moc nezdálo, Earthtown byl zase o něco živější.

Leonarda vzbudil nepříjemně studivý kov na jeho tváři.

,,Johnny." Zakňoural probouzející se chlapec. Kybr si poslušně sedl vedle něho ke kraji postele.

Jen co hnědovlásek skočil na podlahu, která měla jako vždy svou přijatelnou teplotu, na mindhalitu si nastavil svoje obvyklé oblečení. Nějaké tričko, kalhoty a to nejhlavnější, vestičku ze sametově modré látky. Mikiny nesnášel, a tohle byla jedna z mála věcí, kterou měl opravdu ve velké oblibě.

Spolu s Johnnym se šouravým tempem dostal až do kuchyně, kde hystericky Kristine s někým mluvila přes monitell. Byl tam hologram nějakého vojáka.

,,Já chci jen zpátky svého manžela." Vzlykala u stolu. ,,Madam, vážně nás to mrzí. Brzy by vám měl přijít vdovský příspěvek." Kristine si do kapesníku utřela nos. ,,Dobře... Díky za zprávu." V tu chvíli hologram zmizel. Leonardo nechápal, co to mělo znamenat.

Jakmile se lehce pohl z místa, strhl na sebe okamžitou pozornost.

,,Lenny." Oslovila ho maminka, přičemž si rychle otřela proslzelé oči. ,,Pojď. Snídaně už je na stole."

Během jídla ponovalo trapné ticho. Dokonce i Johnny jen poslušně seděl u svého páníčka. Leonardo to však po pár minutách nevydržel.

,,Mami, proč jsi mluvila s tím pánem?" Kristine se do očí začaly zase hrnout slzy. ,,Víš, to byl jeden tatínkův kamarád. A říkal mi, že se s ním na nějakou dobu neuvidíme." Nemohla nic jiného, než prostě zalhat. Bála se Leonardovy reakce.

,,A na jak dlouho?",,To zjistíš, až budeš starší." Odpověděla mu maminka s tím nejširším úsměvem, co jen dokázala.

,,Už víš, jestli chceš nastoupit na tu akademii?" Chlapec si hodil do pusy poslední sousto své snídaně. ,,Ano. Tatínek mi včera řekl, že mi prý věříte, a já vás nechci zklamat." Kristine se opravdu hodně snažila, aby její oči zůstaly suché.

,,To je od tebe vážně hezké. Takže, nechceš jim to sdělit už dnes? Jako takové překvapení pro tatínka?",,Tak jo!" Vyskočil nadšeně hnědovlásek na nohy.

Několik hodin předtím

David v klidu spal se svou milovanou přítisklou k jeho hrudi. V pokoji panovalo příjemné ticho, které však náhle přerušilo hlasité vyzvánění auditellu hned vedle černovláskovy hlavy.

,,Co se děje?" Zamumlala rozespale Kristine. ,,To nevím. Ale je to z práce. Ještě nikdy mi v noci nevolali." Odpověděl David, a zcela rozrušený přijal hovor. ,, 2004. Příjem.",,Okamžitě se dostavte do hlavního ústředí. Potřebujeme Vás tady, a to hned!" Zazněl z auditellu cizí mužský hlas, načež se spojení přerušilo.

David začal rychle vstávat.

,,Ty tam teď v noci opravdu půjdeš??" Zastavila ho v pohybu hnědovláska. Akorát si nastavil na mindhalitu pracovní úbor. ,,Ano. Zněl velmi naléhavě. Musí to být opravdu vážné." Ještě naposledy ji věnoval polibek.

,,Neboj, do rána budu zase zpátky." Kdyby jen ale věděl, jak moc se mýlil.

Jakmile konečně dorazil na místo, vůbec nevěděl, co dělat jako první. Všude pobíhaly stovky lidí, mezi nimiž byli jak vědci tak i několik hráčů, kteří zastávali funkce stráží.  Do toho všude blikalo nespočet barevných světel, a alarm byl otravnější, než kdy předtím.

,,Stephene, co se tady děje?!"  Odchytl si hned jednoho ze svých podřízených. ,,Prý to zkoušeli zapnout bez nabíjecích kompenzátorů. Nic víc nevím.",,Sakra!!"  David rychle vyběhl za nejbližším ředitelem jejich sektoru. 

,,Pane, musíme snížit teplotu minimálně na bod mrazu, jinak se jádro přehřeje!" V tom k nim přišel Darkman. ,,Nějaký problém?",,Ano. Obávám se, že jestli uvnitř nesnížíme co nejdříve teplotu, tak to tady co nevidět všechno skončí v plamenech!!"

A tak David dostal svolení vstoupit do radiační komory, kde pracovali na té nejtajnější věci, hned po aréně 51 a zkoumání mimozemské bytosti. Sebou si vzal na pomoc ještě několik svých spolukolegů.

Vše udělali přesně, jak museli, a úspěšně si to také mysleli, avšak, každá akce má svou reakci. V řídící místnosti začaly varovné přístroje hlásit, že brzy dojde k otevření timeholu.

David se svým týmem byli bohužel od východu příliš daleko.

,,Vážně to nezastavíme? Jsou tam ti nejlepší, které jsme kdy mohli mít." Snažil se jeden z vědců přesvědčit Darkmana, ale ten byl až moc zaslepený svými sny. A navíc, na nějaké zastavování obří časové trhliny bylo příliš pozdě.

Komoru i s jejich jedinečným strojem pohltil velký výbuch.