Unexpected stranger

*4*

Pořád nejsem schopen pochopit, co to dělám. Sedím v autě s člověkem, jehož hudbu miluji a směřujeme do blízké kavárny. Důvodem této schůzky je údajná omluva mého společníka. Sedíme vedle sebe, oba dva zabráni do svých myšlenek. V autě tedy panuje klid. Není to nepříjemné ticho, naopak oba dva máme nad čím přemýšlet. Tuto podivnou atmosféru narušil až zvuk, který se lynul z rádia. Začala hrát má oblíbená skladba. Konkrétně známá jako Walls. Úplně jsem zapomněl, že vedle mě řídí majitel této úžasné písně. Bez svolení jsem přidal na hlasitosti a začal si zpívat spolu s přehrávačem. Nebral jsem ohledy na to, že se na mě Louis dívá jako na blázna a pokračoval dál. Co mě překvapilo, byl fakt, že se ke mně Louis připojil.

Takhle jsme pokračovali až ke kavárně. Louis zaparkoval a jako džentlmen mi otevřel dveře. S tichým díky jsme se vydali dovnitř. Jelikož jsem místo posezení vybíral já, skočili jsme v mém oblíbeném podniku. Jmenuje se Beachwood Cafe. Místní baristka mě zná jako své boty. Tudíž nebylo neočekávané, že jakmile jsem vešel, usmívala se jako sluníčko a šinula si to ke mně. Pokynul jsem Louisovi, aby se posadil a sám zasedl ke stolku.

,,Ahoj Harry, tak co to dneska bude?" optala se mě Doris dříve, než jsem ji stačil pozdravit. ,,Ahoj, dneska si dám cappucino a brownies, děkuji." vyslovil jsem svou objednávku a stočil svůj pohled k Louisovi. ,,Pro mě prosím latté a taktéž brownies, děkuji." nadiktoval svou prosbu a svou pozornost upřel mým směrem. Doris mezitím šla připravovat naši várku kofeinu a zákusky.

,,Takže, chtěl si se mnou mluvit, jen do toho," odkašlal jsem si, když jeho pozorování neustalo. Párkrát zamrkal, jako by se probral z transu a nervózně se poškrábal na zátylku. ,,Dobře, asi jako první věc bych chtěl zmínit, že jsem se tě tehdy nemohl zastat. Bylo tam příliš novinářů a moje společnost má obrovský problém s tím, že jsem se přiznal k bisexualitě. Tedy vlastně do nedávna měla. Tak před půl rokem jsem změnil agenturu a s tou je všechno v pořádku." vydechl najednou a čekal na mou reakci. Neměl jsem tušení, jak mu odpovědět.

,,Podívej, Louisi, chápu, proč si nemohl, ale to neznamenalo, že si musel zastavit Kevina, když mi chtěl pomoct," obořil jsem se na něj s neutrálním výrazem v obličeji. ,,Neměl jsem na výběr," povzdechl si a protřel kořen nosu. ,,Víš, nebylo to vůbec jednoduché, jak si většina lidí myslela. Vyhrožovali mi tím, že jestli se budu hlásit ke stejnému pohlaví, odnese to má rodina. To jsem nemohl dopustit." podíval se na mě zoufale. Jen jsem tupě zíral a snažil se zjistit, jestli si dělá jen legraci. Žádný náznak jsem však nenašel. Jak tohle někdo může udělat. Omezovat člověka je jedna věc, ale ještě mu hrozit újmou jeho milovaných? To je hnus sám o sobě.

,,Pane bože Louisi, to jsem nevěděl. Je mi to líto a naprosto chápu, proč si to musel udělat. Už se tím netrap. Hlavní je, že ses od nich dostal a můžeš konečně svobodně žít." dokončil jsem svůj monolog a poprvé mu ukázal své ďolíčky. Jeho oči se blyštily štěstím a na tváři mu pohrával slabý úsměv. Avšak za ním bylo schované tajemství. Kdybych jej v tuto chvíli znal, více bych se s ním neviděl.

,,Děkuji ti, Harry. Ani nevíš, jaký kámen mi spadl ze srdce. Jsem rád, že to chápeš. Teď ale k jiné věci. Nemohlo mi uniknout, že znáš moji hudbu a podle toho, že sis ji zpíval v autě, mi něco říká, že ji máš i rád." s uličnickým výrazem sledoval, jak moje tváře nabraly červený odstín. Pod stolem, aby to neviděl, jsem si začal hrát s prsty a vymýšlel, co vytáhnu jako argument. Nakonec jsem se rozhodl pro pravdu.

,,Ano, je to tak, že poslouchám tvoji hudbu a líbí se mi, jinak bych nebyl na tvém koncertě, ale zároveň to neznamená, že jsem šílený fanoušek, který je zabouchnutý do představy 'dokonalého' hudebníka." ukončil jsem svůj proslov a u slova dokonalý, použil uvozovky. Louis se netvářil zrovna dvakrát nadšeně. Co taky čekal, že mu budu zobat z ruky jako ostatní? To se hodně plete. Mám nějakou důstojnost.

,,A letos se chystáš na nějaký?" raději odbočil od minulého tématu a položil jiný dotaz. ,,Letos jsem se rozhodl, je vynechat. Nechci zažít to stejné jako loni." prohlásil jsem s klidem a upil ze své napůl prázdné kávy. Jen pokýval hlavou a napodobil můj čin. Zbytek setkání probíhal velice příjemně. Dozvěděl jsem se o Louim více věcí, než bulvár za celých devět let, které zpívá. Nebudu lhát, bylo mi s ním úžasně, ale nesmím si ho pouštět moc k tělu. Není to totiž andílek, jak se na první pohled může zdát. Je to ďábel v těle nevinně vypadajícího kluka.

Strávili jsme společně několik hodin a pořád bylo něco, o čem jsme mohli hovořit. Blížil se večer a s tím i čas jít domů. Louis byl tak hodný a svezl mě. Doprovodil mě až k domu a s příslibem, že se znovu potkáme, jsme se rozloučili. Byl jsem připravený na výslech mé sestry, jakmile překročím práh domova. Jenže se nic nedělo. Zkusil jsem zavolat do domu, ale nikdo se neozval. Tiše jsem se radoval a zapadl rychle do svého království.

Neměl jsem si nač stěžovat. Dnešní den byl jeden z těch lepších. Samozřejmě jsem nevěděl, co mi přinese den příští. Na to jsem nyní nemyslel a raději začal plnit úkol do matematiky, který jsme dneska dostali. Popravdě je tento předmět nejméně zajímavý. Po dlouhých a neúprosných minutách mám konečně hotovo a můžu navštívit sprchový kout. Více uvolňující věc než na sebe nechat padat teplé kapky vody, neznám. Z mé relaxační chvilky mě vyruší bouchnutí dveří. To značí jednu věc. Jsou doma a zpovědi se přeci jen nevyhnu.

Jako myška jsem se vytratil z koupelny a snažil se proplížit do pokoje. Můj plán byl zmařen mou sestrou, která seděla na mé posteli se skříženýma nohama. Jediná možnost, kterou jsem nyní měl, bylo všechno vyklopit a doufat, že to nebude moc rozebírat. Po nekonečné půl hodině konečně odešla a já měl klid. Během jejího vyptávání, se venku dost setmělo. Akorát tak příležitost si zalézt do teplých peřin a poslední chvíle před spánkem strávit na sociálních sítích. Nemám ponětí, jak dlouho jsem nad nimi strávil, protože jsem upadl do klidného spánku.

Hi everyone!
Trochu mi trvalo vydání této části, protože mám celkem dost zkoušek a momentálně i zraněnou ruku. Což znamená, že nebudu schopná téměř nic napsat. I toto je pro mě velice bolestivé, ale nechci být zase tak moc neaktivní. Tenhle díl jsem měla předepsaný, takže to bylo jen štěstí. Doufám, že Vám kapitola líbí a příště se uvidíme u Louisova pohledu na věc. Děkuji za Vaše hlasy a taky za úžasné komentáře. 💙 A nakonec se chci zeptat na Váš názor k písni No Judgement od Nialla. ❤️💙💚

Treat people with kindness. ❤️VeaStylinson